Jak jsem objevil Vanilku…




Ne nebojte  se, nebudu  prohlašovat, že  svět  poznal  tenhle  dar  bohů, jak prý  Toltékové  lusku  jedné z orchideí  rodu Vanila  (pro puristy  Vanila  Planifolia) říkali,    díky  nějakému  vlkovi  na  Boží hod  2009. Kdepak. I pro mne  je  ale  vanilka  symbolem, který  v Vánocům bezvadně  pasuje. Umíte si tyhle svátky představit  třeba  bez vanilkových  rohlíčků? Nebo umíte si  představit dětství bez  vanilkové  zmrzliny? Asi by s většině  z nás  docela  zhroutil svět  pokud by  tomu tak bylo.  Ale  tuhle  vanilku  jsem neobjevil.

Já píši o Vanilce s velkým V. Konkrétně o Vanilce.cz. Serveru, který pro starší a pokročilé vydává Jan Krůta. Ano ten Jan Krůta, kterého většina z nás pamatuje jako  člena  redakce Mladého světa z jeho hvězdných dob.  Ano, toho, jehož  fejetony  Stan  dost  často  přetiskuje  na  OM, aby  tady  trošku  zjemnil mravy a vyvětral střelný prach.

Proč propaguji cizí server? Z jednoduchého důvodu. Narazil jsem na tenhle server  naprostou náhodou, kterou  v podstatě  vyprovokoval  Stan svým  vánočním přáním  autorům.

A když už jsem na  tohle prima  čtení  narazil,  chci se o něj podělit.  Většinu   nepochybně  pohladí na duši. Té duši, kterou nám denně  rozdírají věci o  kterých  píší Outsideři.  Je fajn,  že někdo umí přiložit  na  rány  tlumící  balzám.  Je  fajn, že  někdo  umí  i  v téhle  době  říci – koukej, támhle  je duha.  A to čtení není žádné  Brávíčko ani Rytmus života. Ani obsahem, ani formou. Je to svěží čtení pro starší a pokročilé.

Dostal jsem to tak trochu jako dárek. Dnes na Boží hod. Nečekané dárky  jsou  ty nejlepší. Chci se s vámi o něj  rozdělit. Ne vám ho dát. Dárcem je pan Krůta, já se jen a jen dělím. Zejména s těmi s citlivější duší (milé dámy).

Pěkný Hod Boží.

P.S:

Nepíši ve vlastní věci, jak by někoho mohlo  napadnout.  Nepublikuji tam.  Přesněji – zatím tam nepublikuji. Možná ale, že brzy začnu. 

Přejít do diskuze k článku