„Jak ti dupou králíci“, tuto nekomplikovanou skandovanku s rozkoší vyřvával rozjařený učitelský sbor jedné vesnické školy na svých pravidelných kvartálech, ač všichni dobře věděli, že lidovecká dědina na „svých“ kantorech v následujících dnech nenechá nit suchou, ba i nějaký ten anonýmek na příslušné úřady se objeví. Až časem jsme nevinné králíky ztotožnili s politiky a zvláště po převratu r. 1989 se nadšeně pělo: „v sevřeném dvoj, až trojšiku rozkrádají re- a tady do sebe každý kopl deci –publiku“. Dodnes se králíkům omlouvám, za trochu trávy poskytují skvělé maso, kdežto politici za naše hlasy hov… Člověk má pocit, že jsme pořád ve válce, jak nám naši „Churchillové“ dramaticky předestírají uskrovnění, krev, pot a další dírky do opasků. Dojemně nám líčí, jaký máme dluh, a mezi řečí nám nakukávají, že za jeho výši můžeme my, jejich voliči. A my jsme tak blbí, že je pořád volíme! Já teda ne, ale jsou tam furt – a každá tzv. změna je jen a jen horší, viz poslední trojšik TOP, ODS a VV. Lidé místo toho, aby se ptali, kdo za to vskutku může, jásají, že mohou na dovolenou všude po světě, i když rozumnější raději cestují toliko tam, odkud mohou domů přijít pěšky, doplavat, nebo dojet stopem. To, že se naši mocní vyhýbají hovoru o tom, jak skutečně k zadlužení došlo, hovoří samo za sebe. Boj proti korupci! No ba, to za vylidněné stranické sekretariáty a dramaticky proředěnou vládu a parlament opravdu, ale opravdu nestojí! A dnešní stávka? Hesla ala Nechceme platit dluhy za špatné vládnutí jsou nepochybně pravdivá, žel trojšik dupajících králíků si z resortní stávky dělají in fakt srandu včetně hradního taťky toho všeho svinstva. Musí se přitvrdit!
To už neovlivním, proto k tomu aneb: Nejstarší a jedinou dosud nepřetržitě fungující civilizací na světě je ta čínská. Civilizace, která se ve své tisícileté existence obešla bez náboženství i tzv. evropskoamerické demokracie, ale nikoli bez filosofie, politologie a sociologie, místo náboženství a jeho smyšlených předností a problémů (prvotní hřích, odpuštění a trest, církevní hierarchie a její neomylnost + další pošetilosti, posmrtný život etc. etc.) upřednostnila filosofii s cestou TAO, místo sobecké svobody povinnost a úctu syna k otci, sedláka k statkáři, statkáře k císařskému úředníku, úředníka k vyššímu úředníku, toho k panovníkovi, totéž, povinnost a úcta, platí i pro vládce v jeho vztahu k Nebesům, což není božstvo, ale světový řád. Povinnosti jsou zavazující, jinak To v Podnebesí nefunguje. Pokud si někdo své povinnosti neplní, Nebesa trestají – i panovníka, neboť ten má mandát přímo od Nebes. Pokud se nečiní v souladu, přicházejí hladomory, války, přírodní katastrofy, kolize hvězd, v takových případech je jasné, že on a celá jeho dynastie přišla o svůj mandát, a tehdy může, ba musí být tato klaka zbavena vlády. Jenom tak se vklouzne zpátky do řádu TAO a svět je šťasten, voda teče dolů, řeky proudí mezi svými břehy, nájezdníkům chromnou koně, otec je hrdý na syna, rolník se nasytí, čaj má tu správnou chuť, básník ty nejskvostnější metafory. Naše pojetí Nebes je diametrálně odlišné: část euroamerické civilizace, která se vyznamenala likvidací jiných civilizací a skoro se jí podařilo zničit sebe samu a furt na tom maká, vidí na nebesích Boha na trůně, který jest obklopen sbory andělů neúnavně pějících Haleluja, haleluja, hale… h-ala mistr Bean, jiná část tam zří Boha Otce, po jehož pravici sedí Bůh syn a třetí Bůh, Duch svatý, oba obletuje jako holubička, přičemž ti tři jsou Jeden, a není rozumu, který by to uspokojivě vysvětlil, nejblíže byl snad Jeroným Pražský (*1378-80 Praha – 30. květen 1416 Kostnice) svým štítem víry a patrně i pro tento rozumový pokus byl upálen jako „athlet Antichristi“, zápasník Antikristův.
Nezanedbatelná část má Boha na Nebesích též, ale nevidí ho tam, poněvadž to nelze. Ne, to nejsou ateisté, ale muslimové. Naše Nebesa jsou snad živější, ale nikoli mocnější. Po roce 1989 nás naši monoteističtí bohové nechali na holičkách, nikoli však Nebesa. Když nám neotevřelo oči „zhasnutí světel“ otců privatizérů Klause a Ježka, jak poeticky nazvali záměrné a naprosté oslepení bohyně spravedlnosti při zběsilém rozkrádání společenského majetku, aby utvořena byla bystře a svižně kapitalistická třída na podkladku „tvrdé a obětavé práce“, ani bučení hladového dobytka, který Světlo křesťanských lidovců proto doporučilo vybít, seslala na Moravu povodeň, jestli ne horší, tak obdobnou té, jež zlikvidovala Velkou Moravu, Maďaři dobrali, co zbylo. My ale jen čučeli jak trubky na mrtvé v Troubkách. Takové nechápavce řád světa ještě neviděl, a tak poslal velkou vodu i na Prahu. A zase nic, přestože se katastrofy opakovaly a opakují kolem dokola. Zní to trapně, ale z tohoto náhledu za ten obrovský dluh opravdu můžeme my všichni. Logika nevědomost nepromíjí! My ale neznáme ani ty volby – a o co v nich jde. Pravdou sice je, že 41 let před převratem o volby ve smyslu soutěže politických stran opravdu nešlo. Pokud si někdo myslí, že volby fungovaly za První republiky, tak, marná sláva, je třeba říci, že úspěšností pro nás obyčejné jiskřily asi jak v současnosti, mlaskali jiní.
Ještě k těm volbám. Poslední volby do Sněmovny prokázaly, že voliči chtějí změnu. Proto není divu, že dali hlasy televizní hvězdě, která za terénní práci Klímů a Kroupů sbírala jedno ocenění za druhým, co na tom, že makali jiní, teď je důležité být dobrým manažérem. A hvězda TV se činila, narychlo spíchla politickou stranu s lákavým názvem, obklopila se hejnem fyzicky přitažlivých robek, zařvala, že zatočí s korupcí, a pozlátko nového bylo na světě a v jeho lesku zmizel i kontroverzní šéf B. No prosím, pro necelých 11% (10,88) voličů to pro tu chvíli stačilo. Že ale volili partu profláknutých politických fluktuantů, kteří vyrazili do boje pod novou značkou, to už na pováženou je. No, a to je tak všecko.
