Jak se žije v Bělorusku

Tak jsem se chtěl dozvědět výsledky hokejového mistrovství světa v Bělorusku, hlavně jak hráli naši chlapci. Pustil jsem si televizi (na zprávy se nedívám) a čekám. Nevím proč, ale sportovní zprávy začal pracovník agentury Člověk v tísni, který nás seznamoval s poměry v Bělorusku, kde podle něj je diktatura a asi tam vládnou ještě komunistí. Líčil ty hrozné poměry o utlačování lidí. Nevím, proč sportovní zprávy otevíral agent prý humanitární, ale ve skutečnosti teroristické organizace Člověk v tísni, která během jugoslávské války dodávala albánské UCK zbraně a střelivo a kterou za stejnou činnost v době čečenských válek Rusové vyhnali ze země.


Jestli si takhle představuje ředitel ČT sportovní zpravodajství, patří se ho vyhodit. Ale to se nestane, pan ředitel pracuje vzorně podle zadání shora. Že nám televize lže, víme všichni. Bělorusko je u nás na tapetě a jejich prezident je diktátor. Je to proto, že Lukašenko na rozdíl od Jelcina, který nechal Rusko vykrást americkými a západoevropskými firmami, si tyto "obchodníky" do země nepustil. Proto země prosperuje a lidem se tam žije slušně. Protože výsledky jejich práce neodcházejí do zahraničí jako od nás. To je ovšem zločin, který je nutno potrestat. Proto je Lukašenko diktátor a země je předmětem sankcí.


Takže – jak to opravdu v tom Bělorusku vypadá? Prezident Lukašenko je známý tím, že osobně zasahuje do dění ve státě. Bylo rozhodnuto, že Bělorusko rozšíří svůj dřevozpracující průmysl. Je to velmi lukrativní činnost. Jeden kubík dřeva má nákladovost 10 dolarů, a zpracovaný do výrobku se prodá za 1.200 USD… Lukašenko rozhodl o výstavbě několika dřevokombinátů. Následně zjistil, že kombináty, které už nejméně rok měly být v provozu, nejméně rok až dva ještě v provozu nebudou. Zařízení technologických linek za cca 80-90 milionů euro (byly pořizovány v letech 2009-10) na jeden závod leží zaprášené ve skladech. Marná byla obhajoba, že dělníci dodavatelských závodů nepracují. Že dělníci se hodí marod a raději vypomáhají nejlépe v anonymním několikamilionovém Minsku při zakládání a stavbě soukromých objektů. Lukašenko stanovil, že lidé na těchto, vládou sledovaných stavbách, budou mít platy přesahující 500 USD (10 000 Kč), s tím, že čím se bude práce blížit k závěru, tím budou blíže platu 1.000 USD měsíčně. To je u svářeče čtyřnásobek platu absolventa vysoké školy, který pracuje v Minsku. Přitom průměrný plat je kolem 400 USD (8 000 Kč). Nejsou to vysoké platy, ale dostačující na slušný život. Někteří Bělorusové proto cestují za prací. Ročně 150.000 osob.


Statisíce občanů mají v pasech schengenská roční víza a mohou si práci v EU hledat. Na druhé straně v Rusku držitel běloruského pasu nepotřebuje žádná povolení. Tak – jak si žijí lidé v Bělorusku? Kolik platí za potraviny, za bydlení? Kilo chleba 1 dolar (20 Kč), kilo mouky za 50 centů (10 Kč), kilo vepřového 8 USD (160 Kč), kilo párků 5 dolarů (100 Kč), deset vajec 1,5 dolarů (30 Kč), litr mléka 70 centů (14 Kč), hamburger 1 dolar (20 Kč), vodka 7 dolarů (140 Kč), benzin 80 oktanů 60 centů (12 Kč), benzín 98 oktanů 1,2 dolaru (24 Kč), litr diesel 0,91 (18 Kč). To nejsou špatné ceny, že? Platby za byt jsou od 80 dolarů za státní byt do 350 dolarů za třípokojový byt v Minsku. Bělorusko má 9 % chudých lidí, 90,9 % lidí střední třídy a 0,1 % bohatých. Ale o tom nám agent z Člověka v tísni neřekl nic.


V zemi se všechno přepočítává na dolary. Lidé také většinou deponují své úspory v dolarech. Jeden americký dolar je přitom 8.650 běloruských rublů. Stát to podporuje. V roce 2013 věnoval jednu miliardu USD na podporu kursu běloruského rublu. Na vnitrostátním trhu se obchoduje v bělarublech. Občané sice drží dolary, ale ty pak směňují za belruble, a běloruské ruble utrácejí při nákupech. Ovšem na osm miliard amerických dolarů ve zlatě, které Bělorusko opatruje, nikdo nesáhne. Na rozdíl od nás, kde nějaký idiot vyměnil naše zlato za bezcenné dluhopisy, který státy nebudou schopny nikdy splatit.


Vysoké platy dělníků jsou srovnatelné jen s platy v zemědělství. V roce 2012 byla otevřena v Minské oblasti mléčná farma s tisícovým stádem krav o padesáti zaměstnancích. Plat zaměstnance – 1.000 USD. Pracovních sil v Bělorusku se přitom nedostává, hledají se. Země s nezaměstnaností pod 1 % se stává Mekkou těch, kteří chtějí a potřebují pracovat. A práce v zemi, v níž prezident týdně dva až tři dny objíždí továrny, farmy a agrogorodky, je a bude. Který prezident nových zemí EU by po měsíci měl ještě vůbec kam jezdit?


Ročně se do Běloruska snaží dostat zhruba 120.000 občanů zemí bývalého SNS. Marně. Ani Čech by to bez víza a běloruského zdravotního pojištění (které VZP neuznává) nesvedl. Země potřebuje práci pro své vlastní občany. I tady je rozdíl s námi, kde cizinci berou práci našim lidem. V Plzni na Borech japonské firmy vyhodily všechny české pracovníky a nabraly si Ukrajince. Kdo by si nepřál být obyvatelem Minska? Alespoň na minutu?

Přejít do diskuze k článku