Jak šel Topolánek do světa

Zatímco pánové Paroubek a Rath se těší naprosté a oddané pozornosti médií (která jim tímto nepochopitelně a nezaslouženě zvyšuje popularitu), je premiér poněkud ve stínu jmenovaných zářících a nejpopulárnějších osobností naší politické scény. A tohoto prostoru využívá k tomu, aby pracoval, dnes už nejenom pro blaho nás všech, ale i celé Evropy.

Nebudu se zabývat jeho činy a výroky, kterými ho jednostranná a na propagaci ČSSD orientovaná média skandalizovala, například jeho pravdivý výrok o tom, že jednou přijde den, nebo velmi operativní, personální hodnocení ministra financí Kalouska přímo v Poslanecké sněmovně, vždyť to jsou směšné věci, i když někteří říkají, že takové chování by v demokracii nepřežil ve funkci ani 24 hodin. Pojďme se zabývat sice drobnou, ale jinak velmi užitečnou prací, kterou premiér produkuje automaticky, jako včela med nebo mravenec kyselinu.

Dne 25. září v parlamentu Kalouska nehodnotil, Kalousek byl někde mimo, jako ostatně často, ale odpovídal paní poslankyni Mazuchové na tuto otázku:  „Jestli bychom se dostali – byť vy říkáte, že můžeme, nemusíme, a ne v takové míře jako ostatní státy – do krize, jestli současná vláda je ochotna pomoci a začít jednat, a jestli nemohou americkou krizí hrozit krachy našich některých bank."

Topolánek: „… Bankovní systém v České republice je zdravý, není závislý přímo na finanční krizi ve Spojených státech amerických, sekundárně možná. Proto také nejsme schopni odhadnout dopady té krize. My se domníváme, analytici se domnívají, centrální banka se domnívá, že vzhledem k izolovanosti a mimo jiné díky tomu, že nejsme v této chvíli v eurozóně, ten vliv bude zdaleka menší než v ostatních evropských zemích. … Nicméně přímý vliv finanční americké krize na nás nebude."

Cítíte, jak vám premiér zaplašil chmury z čela? Ano, tak to má byť, optimismu se nám nedostává a také si neuvědomujeme to, jaké výhody nám přináší, že nemáme euro (což je nesporná zásluha našeho Myrka).

Nicméně zlý Paroubek se snaží, jak to jenom jde, nasypat do hladce fungujícího vládního soukolí oranžový písek, a proto ho Ztepilý spolu se svou vládní jedničkou, Kalouskem, musí umravňovat: Kalousek, Právo, 7.10. 2008: „Některá vyjádření předsedy Jiřího Paroubka, včetně údajné potřeby vytvářet nějaké záchranné plány pro ČR, by se daly spíše nazvat jako šíření poplašné zprávy. Opakuji: krize nám nehrozí."

A v akordu s ním Topolánek, Novinky, 7.10. 2008: "Jeho výroky (výzvy Jiřího Paroubka k diskusi nad řešením dopadů globální finanční krize) posledních dnů se dají charakterizovat jako šíření poplašné zprávy."

Útoky šiřitelů poplašných zpráv se ale množí (1.11.): „Šéfové českých firem volají SOS. Na své valné hromadě v Třinci vyzvali vládu k okamžité reakci na světovou finanční krizi. Žádají například o co nejrychlejší termín k přijetí eura. Premiér Mirek Topolánek jim vzkázal, že o problémech v průmyslu chce jednat. Stanovení termínu přijetí eura ale považuje za nesmyslné."

Jaroslav MÍL, prezident Svazu průmyslu a dopravy ČR: „Že to není jenom záležitost nějaké úzké skupinky lidí, že se to týká všech. A že je potřeba přijmout opatření ve velice krátké době tak, abychom předešli tý krizi."

Jana DRONSKÁ, redaktorka: „Svaz průmyslu na zasedání v Třinci vyzval vládu, aby situaci řešila. Hospodářská komora udělala totéž před pár dny."

V projevu na konferenci Svazu měst a obcí ČR 25.11.zařadil zpátečku, sice čelíme „srdnatě" finanční krizi, ovšem „… to neznamená, že se dopady této finanční krize neprojeví v příštím, možná přespříštím roce na ekonomické výkonnosti České republiky".

27.11.08 se zabýval neexistující krizí analyticky: „Na začátku celého problému byly samozřejmě státní zásahy. Státní zásahy, které zvýhodňovaly poskytování hypotečních úvěrů nebonitním nebo méně bonitním klientům. Toto zvýhodnění vedlo samozřejmě finanční ústavy, ale i klienty těchto finančních ústavů a hypotečních ústavů k menší míře obezřetnosti, což samozřejmě vedlo nakonec k tomu, že vznikla obrovská, řekl bych třetina hypotečních úvěrů, které byly velmi problematické, velmi složitě mohly být splaceny."

Někdo sice říká, že Bill Clinton na konci svého prezidentování zcela ve stylu a směru požadavků liberálních ekonomů naopak regulaci hypotéčního trhu uvolnil, někdo by zase řekl, že neodpovědnost těch fracků, kteří si udělali z finančních trhů ruletu, přesáhla všechny meze, ale to asi budou jenom ti, kteří nějakým omylem přežili noc dlouhých nožů.

A jedno z mála řešení, které premiér vidí, je v posilování pružnosti pracovního trhu. „… A tady vyzývám všechny, aby až se znovu budeme bavit o Zákoníku práce, abychom odstraňovali rigiditu, imobilitu pracovního trhu."

Jistě, to je rozumné, ve chvíli, kdy se raketově zvyšuje nezaměstnanost, odbourat i ty poslední zábrany, aby se mohla zvyšovat ještě raketověji, a hlavně aby zaměstnavatelé neměli k zaměstnancům už žádné závazky. Tak to má byť.

Tentýž den oznámil, že má plán B: „Plán B na boj s krizí nezveřejníme, zatím není důvod. Česká republika sice první vlnu finanční krize přežila ve zdraví, nebude ale ušetřena sekundárního vlivu na ekonomiku. Očekává se totiž její ochlazení, k němuž se přidají dopady recese či záporného růstu některých evropských zemí." Tak tedy plán B, sakra.

Pak se Mirkovi ale přihodila ta nehoda, že se stal velitelem celé Evropské unie. A za pouhý měsíc se mu podřilo nadělat tolik volovin, že jinému by to vystačilo na léta. Nejprve zdalíkoval plynovou krizi, když s ním sice Vladimír Vladimírovič hovořil čtyři a půl hodiny mezi čtyřma očima (a ne jenom tři a půl, jak roztrušovali nepřející), ale pak ho podrazila Julie, když mu na smlouvu něco připsala, a to mu dělat neměla, protože Myrek si myslel, že – jako jistý státník v roce 1938 – přivezl z Východu plynový mír pro naši dobu, ale pak se ukázalo, že oba přivezli to, čeho má Mirek nadbytek, tedy gulový. A zlé jazyky říkají, že za takový kiks by vyhodili i velmi průměrného referenta, když nic neví o protinávrhu.

Na Blízký Východ poslal weltmana Schwarzenberga, a ten dopadl jako kníže pán, co vařil v Haškově povídce polévku pro chudé. Potom ostuda v Bruseli s natěračem Černým a s tureckým hajzlem, s Vondrou, a pak se do Myrka pustili Němci a Francouzi, že taková bluma je dobrá akorát tak do slivovice.

Když tě nikdo nechválí, musíš tak učinit sám. A tak si Mirek zhodnotil své účinkování na světové scéně takto: „Nejmenovaný funkcionář Evropské komise naše předsednictví vyhlásil za úspěšné už jenom proto, že mi volá Nicolas Sarkozy, aby mě informoval o své misi. Některým předsednictvím ani nezvedl telefon! I Angela jedná naprosto ve shodě se mnou, jsme v kontaktu už od 31. prosince, klidně se jí zeptejte. Nejde tu o věc, na které by si někdo chtěl honit triko."

A to už došla trpělivost i mně, velkému příznivci Ztepilého, a říkám: „Víš co, Mirku? Běž už s tím svým trikem a plánem B do C, neboli do closetu!"

A může být i turecký.

0 0 hlas
Hodnocení článku
Odebírat
Upozornit na
0 Komentáře
Inline Feedbacks
View all comments

Nejnovější příspěvky