Jak umírá demokracie: Mistrova lekce




11. října 2010

Starověký řecký dramatik Aristofanés strávil život bojem proti útokům tyranů na demokracii. Je skličující, když si uvědomíme, že prohrál. On však pochopil, že tvrdit samozřejmosti a rozumět jim často bývá tím nejtěžším bojem za lidstvo. Aristofanés, který měl tu odvahu vylíčit vládnoucího řeckého tyrana Kleóna jako psa, je dokonalým dramatikem, k němuž se lze obrátit ve snaze pochopit nebezpečí, jež nám hrozí ze strany hnutí jako je Tea Party, přes milice až ke křesťanské pravici, stejně jako od bankrotující a zkorumpované mocenské elity, která už se nezajímá o potřeby občanů. Viděl tutéž korupci před 2 400 lety. Správně se obával, že udusí athénskou demokracii. A snažil se marně probudit Athéňany z jejich spánku, píše Chris Hedges.

Zvedá se touha desítek milionů Američanů, která zdegenerovala v rozptýlené a nespolehlivé hnutí za zničení intelektuální a vědecké přísností osvícenství. Z nevědomosti a ze zoufalství se snaží vytvořit utopickou společnost založenou na „biblických zákonech“. Chtějí přeměnit americký sekulární stát v despotickou teokracii. Tito radikálové, spíše než teroristé, kteří nám vzdorují, jsou nejvážnější hrozbou pro naši otevřenou společnost. Získali s pomocí stovek milionů dolarů od korporací ohromnou moc. Našim školám vnucují pseudovědu, například „inteligentní design“. Udržují nás v pasti nekonečných a zbytečných imperiálních válek. Vyhlašují bigotní křížové výpravy proti homosexuálům, přistěhovalcům, liberálům a muslimům. Podřídili, pod záminkou konzervativních hodnot, naše soudnictví korporacím. Proměnili naše svobodomyslné třídy v maňásky, ovládané zájmy korporací. A my stále setrváváme ve své pokornosti a pasivitě.

Obrovský objem peněz daňových poplatníků, který jde Wall Streetu, investičním bankám, ropnému, plynařskému a obrannému průmyslu, spolu s demontáží výrobního sektoru, je důvodem, proč tak chudneme. Kvůli tomu jsou naše domy zabavovány. Proto je kolem 45 milionů Američanů bez lékařské péče. To je důvod, proč se naše infrastruktura, od veřejných škol až po mosty, rozkládá. Kvůli tomu mnozí z nás nemohou najít práci. Stříhají nás jako ovce. Flagrantní loupež veřejných prostředků a vzestup nestoudně bohaté oligarchické třídy jsou maskovány siláckými řečmi demagogů, kteří sami jsou milionáři, a používají strach a patetické řeči, aby nás udrželi ve strachu, zmatku a zotročení.

Aristofanés viděl stejnou psychologickou a politickou manipulaci, která podrývala demokratický stát starověkých Athén. Ve hrách jako jsou Oblaka, Vosy, Ptáci, Žáby a Lysistrata opakovaně varoval Athéňany, že dovolit politickým vůdcům, kteří vykřikují „Nikdy bych nezradil Athéňana!“ nebo „Budu navždy pokračovat v boji za obranu lidu!“, aby se zmocnili veřejných prostředků, skončí zotročením občanů.

„Uvědomte si, ve skutečnosti chtějí, abyste byli chudí,“ napsal Aristofanés ve své hře Vosy. „A pokud neznáte důvod, řeknu vám ho. Je to proto, aby vás vycvičili, abyste poznali, kdo je váš krotitel. A potom, kdykoliv na vás písknou a pošlou vás proti svému nepříteli, vyskočíte a roztrháte ho na kousky.“

Také naše demokracie v důsledku let válek, loupeží a korupce zeslábla. Aristofanův příklad nám však nedává mnoho nadějí. Ukazoval svým řeckým spoluobčanům stejnou korupci. Opakovaně je káral za to, že nepovstali a nebrání se. Osudově varoval, že až se jednou většina občanů probudí, bude příliš pozdě. A měl pravdu. Zdání normality nás ukolébává ve falešné naději a podrobení. Ti, kdo nejhlasitěji vyzývají k obraně ideálů otců zakladatelů, posvátnosti Ústavy a hodnot křesťanského náboženství, jsou ti, kdo nejaktivněji usilují o rozvrácení zásad, jichž se údajně zastávají. Dál se drží ikon a jazyka tradičního vlastenectví, vlády zákona a křesťanské lásky, aby zlikvidovali systém svobody názoru, který jim dává kulturní a politickou legitimitu. A ti, kteří by měli tato přesvědčení hájit, jsou zbabělí a neozývají se.

„Normálnost našeho obvyklého světa zůstává velmi dlouho tou nejúčinnější ochranou proti vyzrazení totalitních masových zločinů“, napsala Hannah Arendtová ve svém Původu totalitarismu. „Normální lidé nevědí, že všechno je možné, a pokud čelí nestvůrnostem, odmítají věřit svým očím a uším… Důvodem, proč mohou totalitní režimy při uskutečňování svého fiktivního a zvráceného světa zacházet tak daleko, je to, že venkovní netotalitní svět, který vždy zahrnuje velkou část obyvatel samotné totalitní země, si libuje v iluzivním myšlení a vyhýbá se realitě tváří v tvář skutečnému šílenství…“

Všechny ideologické, teologické a politické debaty se zástupci korporativního státu, včetně neschopného a slabého Baracka Obamy, jsou k ničemu. Oni jsou nedosažitelní. Nechtějí dialog. Nestarají se o skutečnou reformu nebo o participativní demokracii. Používají triky a přeludy public relations, aby zamaskovali sílící znásilňování našich občanských svobod, naší mizející schopnosti vydělat si na živobytí i likvidaci základních služeb od vzdělání až po zdravotní péči. Naše zbabělá kasta liberálů uklidňuje nepřátele demokracie, zatímco zoufale doufá, že zůstane součástí vládnoucí elity, místo aby kladla odpor. A liberálové, kteří slouží jako krytí korporátním extrémistům, jsou v mnoha ohledech našimi největšími zrádci.

Aristofanés také žil v době nekonečné války. Věděl, že válka vždy posiluje protidemokratické síly. Viděl, jak válka zevnitř stravuje demokratický stát, až ho nakonec zcela vyprázdní. Jeho hra Lysistrata, která byla napsaná poté, co Athény jednadvacet let vedly peloponéskou válku, je satirou, v níž mladé ženy odmítají mít sex s muži, dokud válka neskončí, a starší ženy obsadí Akropoli, kde jsou uloženy finanční prostředky, určené pro válku. Hra vyzývala Athéňany, aby zvážili radikální projevy občanské neposlušnosti v zájmu zastavení války, která zpustošila stát. Hrdinka hry, Lysistrata, jejíž jméno doslova znamená "Demobilizátorka armády", byla dramatikovou hlásnou troubou v šílených a sebedestruktivních válečných časech. Ale Athény, které válku nakonec prohrály, jej neposlechly.

Tragédií je, že liberálové a sekularisté, jako je Obama, nejsou korporátními silami, které drží moc, považováni za konkurenty, ale za nákazu, kterou je třeba odstranit. Snaží se pracovat se silami, jež nikdy nebudou uspokojeny. Opustili nejzákladnější hodnoty liberální třídy, aby hráli hru, která nakonec bude znamenat jejich politický a kulturní zánik. Tentokrát to nebudou žádné hákové kříže, ale záplava červenobílomodrých vlajek a křesťanských křížů. Nebudou žádné pozdravy vztyčenou pravicí, ale recitace Slibů oddanosti. Nebudou žádné hnědé košile, ale noční návštěvy z ministerstva pro vnitřní bezpečnost. Strach, vztek a nenávist naší oloupené a zmatené dělnické třídy jsou kanalizovány směrem, který oslabuje poslední zbytky demokratického státu. Tyto nebezpečné emoce namířené proti liberální třídě, která tak jako v antických Aténách zradila obyvatelstvo, mají silný účinek. Pokud nepřijmeme aristofanovský radikalismus a nezačneme bránit fungování korporativního státu prostřednictvím aktů občanské neposlušnosti, budeme vyřízení.

Nestůjme u otevřených bran města v pokorném očekávání barbarů. Přicházejí. Potácejí se k Betlému. Začněme, když už nic jiného, tak jako Aristofanés, nazývat naši tyranii pravým jménem.

Převzato z Truthdig

Překlad: Clair

0 0 hlas
Hodnocení článku
Odebírat
Upozornit na
0 Komentáře
Inline Feedbacks
View all comments