31. října 2010 – Držitel Nobelovy ceny Joseph Stiglitz a rozpočtová guru na Harvardu Linda J. Bilmesová revidují svůj původní odhad nákladů na války ve výši 3 biliónů USD. Jak uvádí ve svém článku L. Bilmesová, války v Iráku a v Afganistanu jsou nejméně o 25 % nákladnější než činily předchozí odhady.
Tak jak se blíží den voleb je zcela jasné: Voliči mají strach o zaměstnání, z rozpočtového deficitu a z narůstajícího státního zadlužení.
Ale za vším tím – za inzeráty a proslovy kandidátů, za rétorikou o „kontrole se vymykajícím vládním výdajům“ – vykukuje skrytý, měně diskutovaný problém: náklady na probíhající války.
Již jsme utratili více než 1 bilión USD v Iráku, nemluvě o 700 miliardách USD spotřebovaných v rozpočtu Pentagonu. Ovšem vydání v Iráku a v Afganistanu nyní činí více než 3 miliardy týdně, což činí tyto války hlavním důvodem pro rekordní rozpočtový deficit.
Před dvěma lety jsem spolu s Josephem Stiglitzem publikovala článek Válka za 3 bilióny dolarů, ve kterém jsme odhadli, že rozpočtové a ekonomické náklady na válku dosáhnou 3 bilióny USD.
Vezmeme-li ovšem do úvahy nové údaje věříme nyní, že náš počáteční odhad byl příliš konservativní – náklady na tyto války budou mezi 4 až 6 bilióny USD.
Jen na příklad: Analyzovali jsme nedávno léčebné a invalidní nároky pro skoro milión vojáků, kteří se již z válek vrátili a podle tohoto podkladu jsme revidovali náš odhad směrem nahoru o částku mezi 600 až 900 miliardami USD – je to široké rozpětí, ale je to významný posun nahoru proti našemu původnímu odhadu těchto nákladů, které podle dřívějších šablon měly činit mezi 400 až 700 miliardami USD.
Obdobně lze očekávat, že naše odhady ekonomických a sociálních nákladů, spojených s návratem veteránů, vzrostou nejméně o třetinu – ohromující daň za opakované začleňování trvající již celou dekádu.
Bushova vláda nejenže obrovsky podcenila náklady na války, ale mimo to dvakrát snížila daně – v letech 2001 a 2003 – zrovna v době, kdy jsme navyšovali válečné úsilí. Bylo to poprvé v historii USA, že vláda snížila daně a přitom přidělovala obrovské sumy na válku. Důsledkem toho je skutečnost, že války podstatně navýšily federální deficit.
Mezi roky 2003 a 2008 — dříve než se rozvinula finanční krize — vzrostl státní dluh ze 6,5 biliónů USD na 10 biliónů a přinejmenším jedna třetina tohoto nárůstu byla přímo přiřaditelná válkám, nejdříve v Iráku a pak v Afganistanu.
Například v březnu 2003 – měsíci, kdy započala invaze do Iráku – se ceny ropy pohybovaly pod 25 USD za barel. Okamžitě poté ovšem počaly ceny růst a po pěti letech dosáhly 140 USD za barel. Kromě toho tyto válečné výdaje nám doma ponechaly mnohem méně prostoru pro vyrovnání se s finanční krizí.
Během volební kampaně lidé vyjadřovali obavy ze zadlužení a z deficitu a rovněž z obrovské zátěže, kterou představuje financování válečných konfliktů, a z nákladů, které jsou vynakládány na stimulaci ekonomiky.
A můžeme teď s jistotou říci, to co již víme: Důsledek válek bude i nadále stahovat naši ekonomiku dolů.
Dlouhodobé náklady na konflikty v Iráku a v Afganistanu budou vyšší než tomu bylo v předchozích válkách v důsledku vyššího počtu přežívajících raněných, většího výskytu posttraumatických stresových poruch (PTSD) a jiných psychických poruch. Kromě toho stále vyšší počet veteránů nárokuje invalidní benefity a mnozí veteráni slouží na bojišti opakovaně.
Vezmeme-li do úvahy historii, ukazuje se, že náklady na péči o veterány obvykle vrcholí asi 40 let po ukončení konfliktu. Nevyšší náklady na invalidní veterány z první světové války se projevily až po roce 1969; špička výplaty benefitů ze druhé světové války přišla v osmdesátých letech minulého století a stále jsme ještě nedosáhli vrcholu u veteránů z vietnamské války. I Válka v Zálivu v r. 1991, která trvala pouhých 6 týdnů, nyní stojí více než 4 miliardy ročně na kompenzace invalidním veteránům.
Stovky tisíc veteránů již byly léčeny v našich zdravotních ústavech a mnozí budou tuto péči potřebovat po zbytek svých životů. Více než jeden a půl miliónu lidí již požádalo o takové kompenzace. Celkové náklady během života těchto veteránů pravděpodobně budou činit něco mezi 600 až 900 miliardami USD. Ačkoliv jsou to obrovská čísla, přesto nezahrnují ekonomické náklady, které ponesou tito veteráni a jejich rodiny co do snížené kvality života, ztrát zaměstnání a dlouhodobých zdravotních následků.
Budeme muset rovněž nalézt miliardy dolarů, abychom nahradili vozidla, zbraně a jiné vybavení, které se již nikdy z bojišť nevrátí.
A všechny tyto výdaje (a je doprovázející zadlužení) budou muset být jednou uhrazeny – a to je stín nad listopadovými volbami. Nechceme vidět souvislosti. Irák a Afganistan vrhají dlouhý stín. S jejich dědictvím budeme žít po dlouhá léta.
Linda J. Bilmesová je profesorkou na Harvard Kennedy School of Government. Je spoluautorkou (s Josephem Stiglitzem) bestselleru NYT The Three Trillion Dollar War: The True Cost of the Iraq Conflict (Třímiliardová válka. Skutečné náklady konfliktu v Iráku). Bilmesová píše obsáhle o finančních a rozpočtových problémech v novinách, časopisech a akademických publikacích včetně New York Times, The Washington Post, a Financial Times.
Překlad: onlooker
