Nejprve bych rád popřál příznivcům Nautila všechno nejlepší v roce 2014, hodně zdraví a pohody. Pak bych se rád krátce ohlédl za starým rokem.
Z mého pohledu se jednalo o další smutný rok devastující krize. Víc zkrachovalých firem, více lidských existenčních starostí, víc propouštění, víc zbytečné a nesmyslné arogance státu a žádné světlo na konci tunelu. Ale připomeňme si některé konkrétní události, převážně očima Nautila:
Česká republika:
Fiasko pravicové důchodové reformy, kterou lidé de facto odmítli. Elitě se už nedaří přesvědčovat občany o dlouhodobé spolehlivosti privátních finančních institucí. Konečně.
Ani nejšílenější propagandistickou kampaň poslední doby se elitě pod vlajkou syndikátu užitečných idiotů jménem P&L nepodařilo prosadit knížete na prezidentský post. Miloš Zeman samozřejmě není žádné vítězství, ale je-li alternativou senilně dementní prezident paktující se s masovými vrahy a restituční podvodník, není co řešit. V tomto případě se ukázaly dvě věci. Za prvé – obyvatelé velkých měst, zejména Prahy, tvoří snadno mediálně manipulovatelné stádo politických ignorantů. Asi žádný nový poznatek, vzpomeneme-li si na roky 1948, 1968 ale i 1989. Za druhé – zkorumpovaná média, včetně veřejnoprávních, dokáží zlikvidovat téměř kohokoli. Soustředěná a místy až komická mediální kampaň dokázala za pár měsíců připravit Zemana o většinu veřejné podpory. Nutno ale dodat, že k tomu přispěl i on sám, když jím jmenovaná Rusnokova vláda zradila Zemanovy voliče (církevní restituce).
Úspěšně provedený státní převrat. Dnes již můžeme s jistotou tvrdit, že svržení Nečasovy vlády nemělo s bojem proti korupci naprosto nic společného, po půl roce se téměř všechna odůvodnění definitivně rozpadla. Není jasné, kdo vlastně převrat zadal, nicméně ČR se definitivně zařadila mezi banánové republiky.
Nové volby dostaly na vrchol novopečeného majitele mediálního impéria, superpodnikatele s penězi daňových poplatníků (dotace) a bývalého agenta STB Andřeje Babiše. ČSSD dokázala ztratit 10-15 % hlasů za pár měsíců a frakce, která to způsobila, se u moci udržela díky bezmezné mediální podpoře jinak pro ČSSD nepřátelských médií. Strana pak na oltář moci obětovala všechny své hlavní předvolební sliby. V otázce církevních restitucí bych to označil přímo za zradu na vlastních voličích. Myslím si, že při příštích volbách dopadne ČSSD stejně, jako loni ODS.
Dobrou zprávou je, že v minulém roce definitivně skončila tolerance společnosti k multikulturalismu. Demonstrace proti nadřazování lůzy řádným občanům sice zatím reagují jen na konkrétní události, ale alespoň již nejsou záležitostí tzv. “extrémistických” skupin. K demaskování lživé propagandy již občas přispívají i místní samosprávy. Lidé musí ale směřovat svou nespokojenost nikoli proti jednotlivým etnickým skupinám, nýbrž proti nositelům programu multikulturního fašismu (tedy rasismu naopak) představovanému např. konkrétními politiky, P&L, nevládními organizacemi financovanými mezinárodními podvodníky či dokonce našimi vlastními daněmi. Stát nemůže být ani teoreticky suverénní, mohou-li politický vývoj přímo diktovat zahraniční peníze. V tomto směru by pro nás měl být příkladem Putin. Jsem optimista, v této zemi není snadné donutit lidi věřit nesmyslnému, nepovedlo se to ani církvi, ani nacistům, ani komunistům a nepovede se to ani jiným.
Zahraničí:
Asi nejdůležitějším momentem minulého roku v EU byla kyperská krize. Evropská elita ukázala, jak hodlá jednat s malými státy EU a jejich občany. Od nynějška považujte za prokázané, že jakýkoli majetek občana EU může být kdykoli a bez výstrahy konfiskován, a to i na základě národnostního principu. Komu nestačilo chování v Řecku či Španělsku, mělo by mu stačit kyperské poučení. Od této chvíle jsme pouhou nesvéprávnou provincií všemocného impéria a vypadá to, že bude hůř. Ale alespoň máme jasno.
Tak jako moc EU navzdory přání většiny euroobčanů směrem dovnitř sílí, oslabuje směrem ven. Asi mi historici dají za pravdu, že toto je typický scénář rozkládajících se impérií. Bylo ještě před 10 lety představitelné, že někdo odolá členství v EU? Evropská strategická prohra s Putinem v šachové partii o Ukrajinu je fascinující a bude mít dalekosáhlé následky. Asi poprvé selhal scénář barevných revolucí, Západ použil všechny představitelné prostředky (s výjimkou “humanitárního” bombardování), sliby, vydírání, zpravodajské služby, tzv. nevládní organizace, mediální masáž a přesto prohrál. Východoevropská expanze zemí NATO skončila.
Na ekologické frontě pokračuje evoluční rozpad antiuhlíkové hysterie. Už jen otevřené lži a zatajování experimentálních výsledků drží na nad vodou hypotézu tzv. člověkem způsobeného globálního oteplování. Minimálně 16 let se neotepluje, ale dočetli jste se o tom novinách? EU začíná pomalu couvat, možná pod tlakem faktů (i když ta jsou známa již řadu let), možná pod tlakem hospodářských škod, které způsobují tzv. “obnovitelné” zdroje. Každopádně zvětšuje se šance, že dokážeme zastavit devastaci krajiny ale hlavně půdy pěstováním biomasy i peněženek daňových poplatků nesmyslnými ekologickými daněmi.
Nelze nevzpomenou na komickou historku Americké insolvence, která na chvíli paralyzovala stát. Američtí politici jsou už tak zaslepení, že jsou ochotni hrát si s ohněm ve skladu třaskavin. Doufejme jen, že tamní jaderný kufřík má rozumnější správce než ten finanční.
Zpravodajskými službami US otřásla aféra Snowden. Ne že by přinesla nějaké až tak neočekávané informace, většina ze zveřejněného se dala předpokládat. Pouze veřejně ponížila pohlaváry tzv. “spojenců” a ti museli veřejně reagovat a popularita USA ve světě padá. Přitom Spojené státy měly šanci situaci alespoň částečně zachránit. Když byl Snowden ještě v Číně, možná se ještě šlo dohodnout, byl to ještě idealista, nikoli klasický zběh. Svým arogantním a sebejistým postojem z něj však zběha udělali. Teď si může být Obama zcela jist, že Putin ví vše, co ví či věděl Snowden. Operaci již nebylo možné víc spackat.
Za naprosto nejdůležitější událost minulého roku však považuji globální nástup Ruska. V minulém roce zvítězil Putin ve všech hlavních střetech se Západem. Írán, Sýrie, Ukrajina – bez něj by již tato místa byla pod vlivem globálních bankéřů, a zejména první dvě země pravděpodobně zcela v troskách. Frustraci Západu můžeme sledovat v propagandistických médiích, nevynechají jedinou příležitost k dehonestaci jeho osoby nebo Ruska jako celku. Problémem budou pravděpodobně OH v Soči, očekávám nějakou provokaci, ať již jen v oblasti buzerantismu nebo dokonce nějaké akce věrného spojence Západní politiky, militantního islámu.
Nemohu se ubránit pocitu, že rok 2013 byl jen dalším rokem prohlubování všeobecného rozkladu a chaosu, alespoň na Západě. Pozitivních událostí je málo, a to vše mě nutí k zamyšlení nad pochmurnými vizemi některých historiků. Ale buďme optimisty a věřme, že se minulost nebude opakovat. Právě před 100 lety totiž opravdu začalo krvavé 20. století.
Převzato z Nautila
