Ukázka z článku sociologa Jana Kellera v Literárních novinách. Takto nějak bych to napsal, kdybych to uměl tak dobře jako on:
"Jejich názor na vývoj zdravé ekonomiky je až selsky přímočarý. Je třeba především stlačit mzdy zaměstnancům a udržet je hezky dole. Jen tak bude mít podnikatelský sektor dostatečnou motivaci k růstu. Jsou-li upozorněni na to, že zdaleka nejvyšší mzdy ze všech pobírají zaměstnanci v odvětví financí a bankovnictví, snadno si zdůvodní, že v tomto jediném případě to nevadí. Vysoké příjmy těchto lidí jsou odměnou za to, že se do ekonomiky nijak nepletou, i když by ze své funkce klidně mohli. Svou promyšlenou nečinností se podílejí na rychlejším růstu hospodářství mnohem více než lékaři, učitelé i pokrývači dohromady.
Triumf nejvyšší představuje pro neoliberálního ekonoma vypuknutí světové hospodářské krize. Je tím nejpřesvědčivějším důkazem nadměrného sešněrování ekonomiky a nešťastných zásahů státu. Jak totiž každý dobře ví, příkaznická ekonomika a škodlivé levičácké experimenty byly v posledních osmi letech velice příznačné právě pro zemi, v níž krize vypukla. Teprve až zavládne ve Spojených státech ekonomika skutečně tržní, bude svět vůči krizím imunní. Ti nejpřemýšlivější z neoliberálních ekonomů mají ještě jedno vysvětlení, proč vlastně svět právě nyní zachvátila krize ta hluboká. Je tomu tak v zásadě proto, že světovému hospodářství se daří tuze špatně."
Celý text zde
