Je to hnusné…

Ano, hádáte správně, co mám na mysli – hnusná, odporná je nynější předvolební kampaň. Ta letošní mi připadá snad ještě horší než ty předchozí, a to je už co říci.


V listopadu 1989 si asi málokdo představoval, že svobodným demokratickým volbám by měly předcházet měsíce špinavé negativní kampaně, ve které budou zvláště dvě největší strany přesvědčovat voliče, že ti druzí jsou lumpové, korupčníci, neschopní hlupáci a škůdci této země. Málokdo by tehdy věřil, že místo aby politické strany solidně informovaly lidi o svých programech a návrzích řešení problémů, bude země zaplavena tisíci primitivních plakátů a bilboardů zpodobňujících „ty druhé“ jako ohyzdné nepřátele národa, že bude dokonce docházet k násilným útokům.


Proboha, cožpak ti „politici“ nevidí, že takto jen utvrzují stále více lidí v tom, že mají pravdu extremisté, kteří doporučují „naházet to všechno do Vltavy“?


A všechen tenhle hnus stojí stovky milionů, převážně ze státního rozpočtu (příspěvky na činnost politických stran)! A není pochyb, že kdyby ty strany měly na kampaň desetkrát víc peněz, bylo by těch bilboardů s odporným Paroubkem a perfidním Nečasem ještě desetkrát víc (nebo by jich bylo stejně, ale byly by desetkrát větší). A to nás něco podobného bezpochyby čeká na podzim ještě jednou!


Jaká je asi míra zodpovědnosti těchto lidí při spravování státních financí, když takto doslova oknem vyhazují obrovské sumy na něco tak hnusného, na čem se napasou leda tak paraziti z reklamní sféry, kteří i bez toho jsou nejhoršími znečišťovateli našeho životního prostředí?


Nelze než vřele souhlasit s tím, co na toto téma řekl Karel Hvížďala nebo Bohumil Doležal:


„V tomto „dramatu demokracie“, už nejde ani o souboj lídrů, ale jen o souboj levných škrabošek z bazaru, které si politici nasadili. Protože jde o pouť s cirkusovými čísly, tak se nezavírá a nevraždí, neteče krev, ale zabijí se kultura a to je stejně nebezpečné.“

“Nenávist, jak vidno, eskaluje a vrcholu dostala v nynější nekonečné předvolební kampani. Představitelé velkých zavedených stran úspěšně přesvědčují voliče, že jsou zloději a všehoschopní darebáci. Lidé jim to na slovo věří, a to oběma. Vytváří se prostor pro politické spasitele. Jejich heslem je příliv „Nového čistého“, odstranění dinosaurů a občanská samoobsluha (úderné oddíly), která dá zlořády do pořádku. Stejná potřeba spasitelů byla ve dvacátých a třicátých letech minulého století.”


Vím, že mi leckdo namítne, že podobně se to dělá i jinde, „na západě“, že blbost místních předvolebních shromáždění ještě nesahá ani po kolena těm americkým. Ano, to je pravda, ale takovýto argument prostě neberu…


Snad jediným poněkud pozitivnějším rysem nynější kampaně, ve srovnání s tou před čtyřmi lety, je, že přece jen už neslyšíme tolik nesmyslného řevu o „nebezpečí návratu komunismu“ jakožto našem hlavním problému. Asi je to tím, že se těch stupidit prostě už víc stihnout ani nedá…


Co se s tím dá dělat? Pomohly by asi jen nějaké opravdu masové protesty, jako v listopadu 89, ale to je samozřejmě naprosto iluzorní. Voliči dobře vědí, že ani ty menší strany nejsou zřejmě o nic lepší (jen nemají na tak obludnou kampaň dost peněz). Lidé jsou už dávno otrávení a mají pocit, že „oni“ si stejně budou dělat, co budou chtít. Vždyť „oni“ ani nepřipustí referendum o čemkoli…


Co bych s tím tedy udělal, kdybych potkal kouzelného politického dědečka schopného konat na požádání zázraky:

******************************************************

Zákonem bych zakázal negativní předvolební kampaň, za porušení bych uděloval přísné tresty. To, co je „negativní kampaň“ by posuzoval např. nějaký morálně nezpochybnitelný „volební ombudsman“.


Zcela bych zakázal předvolební bilboardy (upřímně řečeno, já bych s velkou radostí zakázal úplně všechny reklamní bilboardy, nejen ty předvolební).


Drasticky bych omezil finanční prostředky, které mohou strany použít na financování své kampaně (např. na 10 milionů). Myslím, že by ani žádná výrazná předvolební kampaň nemusela být – úplně by stačilo, aby strany upozorňovaly na své programy na svých webových stránkách a aby je prezentovaly v rámci veřejných sdělovacích prostředků.

Argumenty, že by to nešlo, že by se to obcházelo, atd. neberu – podobně bychom mohli argumentovat, že není možné přikazovat omezení rychlosti na silnicích, zakazovat krást nebo podvádět.


Zakázal bych zveřejňovat jakékoli předvolební průzkumy preferencí nejméně 3 měsíce před volbami – stejně je zjevně většina z nich „cinknutých“, a i kdyby nebyla, k čemu jsou dobré? K ničemu. Lidé se mají řídit podle svého úsudku o volebních programech a politických osobnostech, ne podle jakýchsi manipulativních sdělení o tom, co si myslí jiní lidé.

Hodně se teď mluví o potřebě zlevnit provoz státu – zcela souhlasím! Výrazně bych omezil počet poslanců – 100 by jich myslím stačilo bohatě, možná i méně. Německo má při osminásobně větším počtu obyvatel jen trojnásobně víc poslanců, a úplně to stačí.

************************************************

Co říci na konec?

Nenapadá mi nic jiného než – jděte k čertu s takovou “politikou”!


Převzato z blogu autora na Aktuálně

Přejít do diskuze k článku