Ač se to zdá neuvěřitelné, nejpopulárnějším politikem je člověk, který k politice ledva přičichl formou více či méně věrohodného volebního programu, o němž se ani neví, zda vůbec pochází z jeho ruky.
Čtenářům lze vnucovat názor, že Johnova popularita je výsledkem nepopularity ostatních politiků. Mám však pocit, že realita je někde jinde: Radek John je fotogenický, dalo by se říci, že fešák. Nosí fousy a na Nově honil s panem Klímou lumpy. Není třeba se zdržovat přečtením volebního programu jeho strany, prostě ho zvolíme, protože se nám líbí. Vysoko se v popularitě drží také knížepán, navzdory obludnosti volebního programu jeho strany, který hraničí s tvrdým kapitalismem doby Pickwickova klubu. Pan Schwarzenberg je šlechtic, dokonce v horních patrech pomyslné hierarchie lidí s modrou krví, a je bohatý – možná proto ho nezajímá, kde lidi vezmou na léky, potraviny či činži. Je ale taky pravděpodobné, že o svém volebním programu nemá ani tušení, protože ten spáchal pan Kalousek a knížepán slouží jenom jako výkladní skříň. Kupodivu se do výšin popularity nevznesl pan Nečas, a to ani navzdory usilovně propagované vizi slušňáka (neví se o žádném jeho korupčním škraloupu a jeho strana má zato, že Smlouva ODS s voliči, na které se aktivně podílel, je už promlčená).
Je zkrátka patrné, že lidé dají na design, případně na uměle vytvořený obraz určitého člověka. Svojí roli hrají rovněž donekonečna omílané polopravdy a nepravdy – o státním bankrotu, o rudém nebezpečí apod. Takto zpracovaní a ovlivnění voliči se ale potom nemohou divit, když budou u lékaře platit jak mourovatí, jejich dítě si na školu vezme půjčku, kterou bude splácet ještě v penzi (a kterou mu nikdo řadu let nevalorizuje), za běžný nákup potravin zaplatí o několik stokorun více kvůli tomu, že strany pro bohaté preferují nepřímé daně.
Spoluobčané, vězte, že se určitě vyplatí věnovat pár minut na přečtení volebních programů alespoň těch několika stran, které se reálně mohou dostat do parlamentu. Možná se budete divit, jak tvrdá je skutečnost, schovaná za rádoby sympatickou tváří (jedna moje kamarádka, která nikdy nebyla v KSČ, mi nedávno povídala „Víš, když jsem si přečetla program ODS a TOP, už mi ani ti komunisti nepřijdou tak nepřijatelní!“).
Foto: zdroj
