Bílá většina nám, cikánům, vyčítá, že nepracujeme a krademe. Ale to přece není nic zvláštního a neobvyklého a už vůbec ne nic opovrženíhodného, vždyť totéž dělala (a dělá) přece šlechta, duchovenstvo (církevní hodnostáři), buržoasní rentiéři… Nepracovali, kradli a loupili nepřetržitě po celá tisíciletí! A jak si jich bílé obyvatelstvo váží, obdivuje je, kleká před nimi a líbá jim ruce. A nás za totéž odsuzuje! Je to mizerná logika. A přinutit nás k práci? To je legrační nápad, akorát tak k smíchu, copak někdo někdy někde přinutil k práci šlechtu, duchovenstvo, buržoasii a naše zbohatlíky? Velice si považujeme skutečnost, že i my se vyhýbáme práci jako oni, a hřeje nás u srdce a jsme hrdi na to, že naše některé rody mají delší tradici nepracování, než některé nedávno zbohatnuvší buržoasní a podnikatelské rody – naše některé rodiny nepracují už několik generací.
Pak se nám také vyčítá, že krademe. Proč? Asi proto, že krademe v malém, ba dá se říci v miniaturním měřítku. Krást ve velkém, to nám nevyhovuje, vždyť bychom nevěděli co s tím. Viděli jste cikána sedět v nějaké dozorčí radě třeba Čezu nebo nějaké vsetínské zbrojovky? Oni tam okrádají celý stát a všechny obyvatele, kdežto my okrademe pouze nějakého jednotlivce, což je bagatelní, nepatrné, bezvýznamné a zanedbatelné. A dokonce i ti naši státníci a jejich kamarádi, ti nepracují a kradou mnohem víc, nesrovnatelně více než my cikáni, a navíc vraždí ve velkém, zařizují války a mají z těch masakrů veliké potěšení i nezanedbatelné příjmy. (Nejsou to zvrhlí pomatenci?) Cikáni sice také občas někoho zavraždí, pěkně se to v televizi rozmázne, ale to je jaksi v normě, a vůbec to nepřevyšuje průměr vražd, kterých se dopouští bílí gádžové, ba naopak, my jsme hluboce pod průměrem, budeme se muset více snažit, abychom ve vraždách dosáhli alespoň toho gádžovského průměru.
Co ukradne jeden ministr, raději ho nebudu jmenovat, tož z toho by v poklidu a bez práce mohli žít všichni cikáni neméně dvacet let – a to ukradl pouze jeden ministr, a co ti další, jejichž seznam by byl dlouhý, předlouhý? Naše nepatrné drobné krádeže lidem vadí, ale gigantické krádeže ministrů nevadí – divné, předivné. A přitom věznice jsou přeplněné náma a ne členy dozorčích rad a ministry. Mimochodem, nechápu tu logiku soudů – pošlou našince za mříže, měsíční náklady na jeho vězeňské ubytování prý stojí více než 30 tisíc, kdyby mu těch 30 tisíc měsíčně dávali, tož by určitě nekradl, vždyť by měl platový nadstandard, nač by potom kradl? Neměl by tu potřebu. Minule jsem přinesl domů pár metrů káblu s měděnými dráty, a celá rodina i s malými dětmi odstraňovala tu izolační umělou hmotu. Víte, co to dá za námahu? Celé odpoledne až do pozdního večera jsme všichni pilně pracovali. Potom že prý se štítíme práce! A to nějací bílí pánové s černým kufříkem a vázankou (za 30 tisíc) ukradnou celou železnici s kolejnicemi, lokomotivy a vagóny i nádražní budovy, a stejně jako mne, ani je nikdo nepřichytil.
Prý smrdíme. No, když se přehrabujete na skládce odpadků a hledáte něco potřebného, tak tím samozřejmě načichnete. Stejně načichnou ty dámy a pánové sedící v elitních klubech miliardářů, ti zase načichnou bezohledností, krutostí, nemilosrdností a barbarstvím. Navíc majitel paneláku zastavil přívod vody, zprivatizoval si vodu. A co kdybysme si my například zprivatizovali Vltavu? Už připravuji privatizační projekt, určitě s tou privatizací uspěju. Prý na našich sídlištích máme nepořádek, prý zanecháváme po sobě bordel, to je pravda, ale ti naši vládnoucí v oblecích od Armaniho zanechávají po sobě větší, mnohem větší bordel, a to po celé republice!
Nedávno jsem byl ve městě a na lavičce tam sedělo pár gádžů s krabicovým vínem a smrděli jak tchoři, takovým zvláštním bílým smradem. Na chodníku také vídám sedící bílé s kloboukem před sebou, a tak mu tam občas i něco hodím, sice tu peněženku jsem před chvílí šlohl jedné tlusté paničce v tramvaji, té ta peněženka určitě nebude scházet, tož co bych zase nehodil nějaké drobáky z té peněženky tomu druhému bílému, akorát se to přesune z jedné bílé kapsy do druhé bílé kapsy – ta panička by mu určitě nedarovala žádné drobáky na krabicové víno, aby mu udělala radost, tak to musím já.
Je mi docela líto, těch umrzlých bílých bezdomovců – viděli jste někdy umrzlého cikána? To by se u nás nemohlo stát, sice nás někdy spí v jedné místnosti i deset, ale v teploučku. (A když jsem byl na vojně s bílýma, tož nás spávalo v jedné místnosti i víc než třicet!) A ani beznadějně do prázdna hledícího cikána v domovech důchodců jsem ještě neviděl. Vyhodit z rodiny starého člena, no žádný cikán by se k něčemu podobnému nesnížil.
Čtu občas ty diskuse pod blogy na Aktuálně, no takové debiloviny by žádný cikán neřekl ani v silné opilosti.
Škola? No nač, stačí televize, tam nám vše ukáží, nač se namáhat čtením, a počítat umíme dobře i bez školy. Vše, co jsem k životu potřeboval, jsem se naučil v mateřské školce (Fulghum). Ostatně, kolik jenom našich vládců, králů, císařů bylo negramotných, nespočet, nechce se mi hledat jejich seznam (to je ta moje příslovečná lenost), kdo chce, může si jmenný seznam slavných feudálních negramotů vyhledat na internetu, bude to určitě docela dlouhý seznam.
Minule jsem si půjčil kolo, potřeboval jsem nutně mluvit s kamarádem asi 2 km vzdáleným, pokecali jsme, popili kořaličku (kdepak nějaké krabicové víno), kolo jsem nechal na ulici, kámoš mne zavezl domů autem, a to kolo jsem neukradl, pouze přemístil, vždyť si ho kdokoliv potom může zase půjčit, no ne?
Některým bílým nejsme sympatičtí, ale někteří bílí zase nejsou sympatičtí nám, takže je to jedna ku jedné.
P. S. Nedávno jsem si nechal udělat rodokmen a moje prababička fakt pocházela z Uher, byla snědá, černovlasá, černooká, a traduje se, že prý nejhezčí z celé dědiny, no a co?! Vlastnit kus pole bylo mnohem důležitější něž nějaká barva kůže, tehdy ještě ovšem nevěděli, co je to rasismus, ano, tak byli naši předkové nevzdělaní a nevědomí! Neznali ještě to blahodárné působení rasismu. Docela dobře slyším, jak se spolu baví dva (tři? čtyři?..) ministři: No není to krása, naše obyvatelstvo se mezi sebou vzájemně nesnáší a dokonce se spolu i perou, to je božské, my zatím můžeme v klidu vládnout a krást. Měli bychom nějak ty televizní reportéry odměnit, hele, řekni ministrovi kultury, ať jim dá nějaké ocenění, medaili, řád, uznání za uměleckou tvorbu nebo něco podobného, ti se pose… blahem.
Foto: zdroj
