Kaddáfí může rezignovat cestou kómatu

Libyjského vůdce se snaží zničit, neboť je překážkou na cestě k velké válce. Amerika potřebuje revoluce, aby upevnila svůj dolar.

Proč se vzbouřil Blízký východ? Kdo stojí za opozicí v Libyi? Jak se bude situace na Blízkém východě a v severní Africe vyvíjet dále? O tom je beseda se spisovatelem a historikem Nikolajem Starikovem:

Spojené státy si jedou po svém

Proč náhle vzplanul celý region Blízkého východu a severní Afriky?

Anglosasové – USA a Velká Britanie – zvolili pro řešení všech svých potíží metodu destabilizace světové politiky, světového politického zřízení. Místem realizace jsou muslimské arabské země severní Afriky. Organizátoři revolucí v Tunisu a Egyptě měli za úkol změnit sekulární proamerické režimy za stejně proamerické, ale nepříčetné extrémisty.

Ale k čemu to, když byly tak poslušné?

Představte si farmáře, který chová býčka. Dává mu žrát, hladí ho. Nekrmí jej z lásky, ale jen do doby, než bude potřebovat jeho maso. Pak ho porazí. Američané potřebují vyřešit problémy dolaru a k tomu jim poslouží destabilizace ekonomik severní Afriky. K revoluci musí dojít ve všech zemích regionu. Libye je jedním z článků řetězu. Problémy jsou v Bahrajnu i Saudské Arábii, ačkoli tam kotví americká flotila.

Před několika lety se Kaddáfí se Západem spřátelil. Je možno se s ním domluvit a zas až tak příčetný taky není. Tak co na něm Američanům vadí?

To jej nezachrání. K revoluci v Libyi musí dojít za všech okolností. Musí být nastolena vláda islámských extremistů. Úkolem USA a Velké Britanie je rozvrátit toto území. Potom na jeho troskách vznikne islámský kalifát, který začne skutečnou válku.

S kým? Vždyť tenhle kalifát začne nejdříve válku proti Izraeli!

Nyní je Kaddáfí překážkou na cestě, která může přivést Izrael k válce s celým arabským světem. Řeknu podivnou věc: Izrael má nyní snahu Kaddáfímu co nejvíce pomáhat. Tajně – zbraněmi i penězi. Dokud on je v Libyi, Anglosasové nikdy kalifátu nedocílí.

A k čemu je nutná ta válka?

K čemu je nutná tak mohutná válka, když může skončit tragicky pro celý svět?

USA a Západ financují svůj deficit výhradně za pomoci dolaru a svých cenných papírů. Poptávka po nich teď ustala. Je tedy nutné destabilizovat ostatní měny a finanční nástroje, aby potřeba dolaru byla opět vysoká.

Neutrpí však škodu i mnozí partneři USA v Evropě?

Do Evropy budou směřovat statisíce běženců. V Rusku jsou oblasti obydlené muslimy. Vlna muslimského exodu bude ranou i pro ruskou bezpečnost. V Číně je muslimská Ujgurská autonomní oblast. Současná destabilizace má tedy více významů a míří i do ostatních zemí, které stojí proti Anglosasům. Na mapě světa jsou nyní čtyři hráči: USA, západní Evropa, Čína a Rusko. USA se je snaží zničit jednou ranou a toto je jedinečná možnost.

Zmatená Evropa a militantní Sarkozy

Skutečně Evropa nerozumí, k čemu to všechno vede? Proč se Francie podepsala pod napadení Libye?

V Evropě není na libyjské události jednotný náhled. V případě Francie a Německa by ale být měl. Jejich prezidenti by měli mít stejné informace. Jenomže interpretace informací se liší. Německo nehlasovalo pro rezoluci, která umožňuje operaci proti Libyi. Francouzský prezident je naopak v popředí těch, kteří se pekla nebojí, uznal vládu rebelů a nehleděl na to, že USA a Velká Británie tak ještě neučinily. Tyto země to neučinili proto, že se řídí svým pořekadlem: „Proč mám sám štěkat, od toho je tady pes.“ Roli anglosaského psa z jistých důvodů hraje Sarkozy.

Proč Sarkozy?

Můžeme se jen domnívat. Možná, že v nějakém sejfíčku leží obálečka a v ní pikantní kompromitující fotečky na Sarkozyho, či jiné usvědčující důkazy. A na ty ostatní politiky nic takového není. Možná Francie získala za proanglickou politiku záruku, že nevypukne revoluce v Alžírsku. Není náhodou, že v Evropě žije spousta muslimských Arabů. A jejich vazby k zemi původu nejsou zpřetrhány. V Německu žijí Turci, ve Francii Alžířané. A v Alžírsku je zatím klid.

Libyjská opozice

Kdo patří do libyjské opozice?

Dosud nemáme důvěryhodné informace. To, co je vidět v televizi, vyvolává velké pochybnosti. Říká se nám, že bombardéry libyjských vzdušných sil uletěly, ale najednou se ukazuje, že to byl francouzský instruktor, který podle smlouvy cvičil libyjské piloty. Tvrdí se nám, že část armády přešla k povstalcům. Ale které jednotky, kdo jim velí? Žádná odpověď, žádný rozhovor. Mluví se o masovém bombardování, a to včetně bombardování demonstrantů. Nikde však nejsou vidět důsledky bombardování. V Egyptě byly vidět milionové davy na náměstí Tahrír. V Libyi je vidět dvacet až třicet lidí, kteří tančí s automaty. Nic víc. Je tam opozice? Která je virtuální a která skutečná? Bylo by třeba nejdřív zjistit, co se tam opravdu děje. Nejlepší cestou je vytvoření komise OSN ke sledování událostí. Zatím vidíme jen hrubé porušení mezinárodního práva. Bez zřetelného vyjasnění situace se uzná vláda rebelů, kteří vystoupili proti zákonné vládě země, přepadli vojenské sklady a ozbrojili se. Každý normální stát, každý vůdce takového státu je povinen použít za takové situace proti povstalcům sílu. V Rusku je trestním právem definováno „nezákonné ozbrojené spolčování“. A v Libyi je to stejné.

Upadl do kómatu a odstoupil

Rada bezpečnosti OSN přijala rezoluci, která dovoluje NATO zasáhnout proti Kaddáfímu.

NATO kategoricky odmítá provedení pozemní operace v Libyi. Kdyby tam vstoupila vojska, byla by veškerá odpovědnost za to, co se tam děje, na nich – za zavedení pořádku, za běžence. Jejich úkol je jiný. Musí být udrženo ohnisko napětí a chaos, podněcována emigrace do Evropy. NATO musí libyjskou opozici podpořit ze vzduchu, aby nebyla zlikvidována samotným Kaddáfím. Britské speciální jednotky si oblékly burnusy, začernily obličeje, ale nehodlají bránit Benghází na život a na smrt. To nejsou obránci Stalingradu. Před dvěma týdny zrušil Kaddáfí veškeré daně, poplatky a povinnosti. Vidíte toho příšerného diktátora? Zkuste poštvat lidi proti člověku, který zrušil daně. Proto by bylo pro Anglosasy nejlepším řešením jej zlikvidovat. Tak by se vše vyřešilo samo. Libye by se rozpadla na několik států a Anglosasové by stáli stranou, jako kdyby nic nespískali. Zatím to však v Libyi podle tohoto scénáře nefunguje.

Co vidí na Kaddáfího příkladu ostatní arabští vůdci?

Arabští vůdci na Kaddáfího odporu pochopili, že není třeba odcházet. Anglosasové likvidací Kaddáfího potřebují ukázat, že je nezbytné poslouchat. Pro případ, že se mu nic nestane, mu zablokovali jeho účty. Jenže na co je osmdesátiletému staříkovi čtyřicet miliard? Ani vnuci je nespotřebují. Musíme však pozorně sledovat jeho zdravotní stav. Existují jisté obavy, že příčinou Kaddáfího odchodu může být třeba kost v krku. Do kómatu upadl vůdce Egypta a kupodivu také tuniský prezident. Vypadá to, jakoby všichni arabští vůdcové odcházeli tak, že upadnou do kómatu.


Převzato z deníku Komsomolskaja Pravda


Překlad: zajoch

 

0 0 hlas
Hodnocení článku
Odebírat
Upozornit na
0 Komentáře
Inline Feedbacks
View all comments