Kam kráčí Ukrajina?

Předem bych chtěl uvést, že základním faktorem, který nyní ovlivňuje politiku Ukrajiny, je zahraniční politika USA. O ní jsem psal kupř. v článcích "Míří USA k fašismu?", resp. "Pravděpodobné cíle USA v ukrajinské krizi". Kdybych psal tyto články dnes, nemusel bych v nich změnit ani písmenko.


Kam tedy podle mého názoru kráčí Ukrajina?


  1. První klíčovou věcí je uvědomění si, že na Ukrajině jde o boj velmocí o sféry vlivu. USA přikračují k této otázce již tradičně s kolty nízko u pasů, což se projevilo před, v průběhu i po Majdanu. Rusko bylo do této jejich hry vtaženo již tradičně olympijskou lstí. Jak je vidět na postmajdanském vývoji, zpravodajci USA, kteří řídí akce uzurpátorů moci z Kyjeva, nemají vůbec zájem o kompromis, resp. o smírné diplomatické řešení opakovaně nabízené Ruskem. Pravděpodobně chtějí docílit na Ukrajině podobného stavu jakého docílili v Iráku, Afghánistánu, Libyi resp. v Sýrii, tedy nekončícího násilí, ze kterého budou profitovat jejich nadnárodní firmy. Jaké důvody je k tomu vedou jsem se snažil popsat v druhém z výše odkazovaných článků.Rusko samozřejmě s ohledem na světové veřejné mínění a své dlouhodobé strategické zájmy v této cynické hře Američanů tahá za kratší konec. Nemůže uplatnit sílu a pomoct násilím potlačovaným menšinám na jihovýchodě Ukrajiny. Přesto se domnívám, že ani po silovém potlačení povstání ke kterému vývoj směřuje, nebude již Ukrajina nikdy tím, čím byla do Majdanu. A tato situace se stane ve stávající podobě dlouhodobě neudržitelnou. Proč tomu tak bude, se pokusím popsat v bodě 2.

  2. Ukrajina, podobně jako všechny kapitalistické státy je součástí systémové krize kapitalismu. Stát stojící před ekonomickým bankrotem měl 3 volby. Prozápadní, proruskou, oboustrannou. Obě dvě posledně zmiňované mu byly násilím omezeny. Kvůli tomu proběhl na Ukrajině státní převrat. Po předpokládaném potlačení povstání se plně projeví bankrotářský charakter ukrajinského státu, který namísto napření sil ke kompromisu a minimalizování nákladů na vybřednutí z krize, zabředává do ničivého rozbíjení vlastní infrastruktury, utrácení peněz za výzbroj apod. To vše ještě prohloubí deficit a zadluženost. Očekávaná "asociace" (=nevýhodné ekonomické přidružení) způsobí levný výprodej státního majetku cizím firmám a oligarchům, likvidaci ukrajinského průmyslu, zejména průmyslu a zahraničně obchodních vztahů zaměřených na Rusko, propojí ukrajinský finanční systém s ekonomickým systémem Západu a těžce předluží ukrajinskou ekonomiku, která se stane plně závislou na dovozech a investicích ze Západu. Tak tomu bylo i v ostatních zemích bývalého sovětského bloku. Na Ukrajině se dá po "asociování" k Západu očekávat rychlý vývoj směrem k "řeckému" scénáři, kde na konci budou masové demonstrace frustrovaných, odcizených, zbídačených občanů, kteří ztratili jakoukoliv životní perspektivu. K těmto problémům se v případě Ukrajiny přidruží odstředivé tendence nyní silou potlačovaných národnostních menšin.

  3. Třetím momentem, který bude ovlivňovat vývoj na Ukrajině je fašizace společnosti, ke které došlo na Majdanu i po Majdanu a kterou se ani západ ani ukrajinská politika nezabývají. Fašizace bude mít dvojí efekt. Jednak na klima v ukrajinské společnosti, jednak na vztah k Ukrajincům ve státech EU. Ukrajinci samozřejmě očekávají otevřenou náruč v západních "zemích zaslíbených". Zde za krize lze naopak očekávat zhoršování vztahu k přistěhovalcům a nárůst extremismu směrem k imigrantům, "beroucím práci" místním.

  4. Proměna Ukrajiny ve stát oligarchů, kteří pomocí vlastních žoldnéřských armád prakticky ustavili svá "léna" v jednotlivých regionech země. Stát připomíná mafiánský systém, ve kterém si mafie v čele se svým prezidentem rozdělila teritorium.

  5. Ukrajinská ekonomika tak jako tak zůstane závislá na dodávkách ruských surovin. Rusko má v rukou mocnou páku. Zcela nevyzpytatelnou je dnes otázka potenciální těžby břidlicového plynu (dodnes nejsou jasné ani ekologické dopady, které mohou daleko převýšit přínosy z těžby – zejména s ohledem na poškozování ekosystému a uváděnou zvýšenou četnost zemětřesení v místech těžby. Taky dnes není zcela jasné, jestli nejde jenom o další komoditní bublinu. V každém případě i zde jsou až na prvním místě peníze a potenciální maximalizace zisků těžařských firem vlastnících potřebné know how k těžbě. Rusko se samozřejmě bude snažit všemožně hledat alternativy jak s co nejmenšími náklady obejít svými produktovody problematický (a řekněme si taky na rovinu vyděračský) stát, který nedodržuje obchodní smlouvy.

  6. Nezanedbatenou zůstává otázka neřešeného vztahu ukrajinské majoritní společnosti k menšinám, kterou se budou snažit využívat ke svému prospěchu okolní státy, jejichž etnika majoritně obývají určitá okrajová území na Ukrajině. Zejména pokud jde o nyní velice "proukrajinsky" vstřícné a tradičně veleambiciózní Polsko,  "velko"Maďarsko, kterého reprezentace se již v tomto směru vyjádřila, ale také Rumunsko.

  7. Poslední zcela zásadní věcí je snaha USA o začlenění Ukrajiny mezi své poslušné vazaly, přičlenění Ukrajiny k NATO s ohledem na konečný cíl, jehož je Ukrajina jenom obětí a užitečným prostředkem – snaha o ovládnutí Ruska a zavedení globálního panství USA.. Toto bude v Rusku vzbuzovat zarputilý odpor a povede k nové studené válce, kterou USA potácející se v krizi, předluženosti a postupném úpadku vlivu kvůli válečným a diplomatickým neúspěchům přímo bytostně potřebují. Vyostření konfliktu s mocenským oponentem a jeho zatlačení a rozklad mají posloužit americkým stratégům k udržení, resp. dokončení budování čtvrté říše podle programu PNAC. Ukrajina je v tomto konfliktu dvou mocností pouze předsunutým nárazníkovým pásmem, na kterém se střet povede (přímý střet není myslitelný) a její populace pravděpodobně ponese veškeré důsledky vzájemného soupeření velmocí.


V každém případě naděje Ukrajinců upínajících se k pomoci ze Západu zůstanou téměř jistě neoslyšeny a ukrajinskou společnost nečeká nic dobrého. Věřitelská "pomoc" Západu je dovede z deště pod okap. Západ svou ambiciozností a nenažraností proměnil Ukrajinu v tavící kotel na periferii Evropy. V případě USA je to pochopitelné, protože jim nic jiného než ostrá konfrontace nezbývá. Hlavní tíhu konfrontace ostatně ponesou Ukrajina, Rusko a evropské země. Otázkou je, jestli si nebezpečí plynoucí z konfrontace na Ukrajině plně uvědomují západní sateliti USA, kteří nyní vyjednávají o dobrovolném strčení hlavy do ohlávky transatlantické ekonomické smlouvy.

0 0 hlas
Hodnocení článku
Odebírat
Upozornit na
0 Komentáře
Inline Feedbacks
View all comments