Kam vedou naše kroky?




Po dvaceti letech relativně předvídatelného vývoje v naší kotlince se začíná schylovat k zásadním změnám. Radikalizace poměrů na politické scéně je předznamenáním věcí budoucích, a do určité míry i následkem změn, které se odehrávají v zahraničí. Změny do Čech totiž již po celá staletí přicházejí v podstatě jen z vnějšího světa, takže můžeme s vysokou pravděpodobností odhadovat další vývoj v naší zemi podle dění okolo nás.


Zdálky se nejedná o nijak komplikovaný děj. Hospodářství se zadrhává, technologický vývoj jde kupředu mílovými kroky a jeho aplikace v praktickém životě se stále více vtírá do soukromí občanstva. Vlajkonošem takového vývoje v Evropě je Velká Británie se svým systémem kamer a sledováním poznávacích značek vozů. Dalším, už celoevropským stupínkem vývoje, jsou očipované cestovní pasy, jež budou v dohledné budoucnosti následovány očipovanými občanskými průkazy a nakonec i očipovanými lidmi. Taková očipovaná partička je snadno sledovatelná. Pokud se chce někde sejít, velký dohlížitel ji snadno rozpustí, ještě než se sejde. Zapeklitý problém, protože v tom chybí krystalická svoboda rozhodování a shromažďování jako prakticky základní lidské právo.

 

Zároveň jsou díky kodexům o duševním vlastnictví připravovány gumové zákony použitelné proti každému jednotlivci i skupině v jakémkoli vhodném okamžiku a místě. Pokud se uzákoní trestnost držení pirátského SW, pak nebude pro velkého dohlížitele nic snazšího, než nepohodlné osobě zabavit počítač – a ono se už něco najde. I když to bude jenom prkotina "na veřejné práce", tak dotyčný zůstane bez pracovního nástroje po dobu nutnou k vyšetřování.

 

Soubor opatření ke sledování na jedné straně a k postihování na straně druhé naznačuje, kam civilizace spěje – k nové totalitě, která se zahalí do korektní mluvy a ponechá si formální znaky demokracie. Vládnout budou bohatí a chudí budou mít právo jen dále chudnout. Kdo bude přemýšlet a ozývat se, bude padat na dno rychleji. Otázkou je, kam až vládnoucí vrstvička nechá své nuzné spoluobčany spadnout. Při troše zdravého rozumu by jim mělo dojít, že přesila socek je dříve nebo později umlátí čepicema. Jenže – měla někdy vládnoucí vrstvička rozum? V Čechách ještě ne. Snad vyjma Marie Terezie – ale mluvil o tom někdo s jejím současníkem?

 

V kotlince nám vykrystalizovaly dva přístupy k řízení věcí veřejných, o nichž ale není známo, zda nemají společného otce i matku. Za vlády tzv. levice i tzv. pravice docházelo k podezřelým vládním nákupům, přihrávaly se "malé domů" a tuneloval se státní rozpočet pomocí veřejných zakázek. Nutno ovšem přiznat levici, že do roku 1998 na to neměla velký vliv, protože celý státní aparát byl vyladěn na novou dobu tzv. pravicovou vládou a pravicovými politiky. S jejich dědictvím se potýkame dodnes.

 

K volbám chodí slabá nadpoloviční většina, což naznačuje, že velká část Čechů nevěří ve volby a v systém, ve kterém žijí. Považují ho za podvod za účelem obohacení jedinců na úkor všech ostatních. Média je o tom dennodenně přesvědčují a zároveň brojí proti jakékoli akci, která by legální krádeže omezila, ba tyto krádeže dokonce propaguje. Experty na to jsou tzv. ekonomičtí odborníci. Jejich doporučením k šetření na penzi je opravdu těžké odolávat.

 

Takže tu máme lid, co nevěří v Boha ani v sebe, pouze na zítřejší ráno a štěstí, které snad někdy přijde. Stav otupění, při kterém se dá lovné zvěři nastražit past. A ta už tu je (viz výše) – technologie ke sledování a kodexy k zatýkaní. A teď jde o to, kdy se to spustí.

 

Obecně řečeno, čím silnější a sebevědomější veřejně-občanský sektor, tím hůře se dá společnost ovládnout, protože ekonomická nezávislost-neovladatelnost jednotlivců je jištěna právě veřejnými službami. To v Čechách aspoň trošku prosazuje levice. Například neziskové nemocnice, průběžný důchodový systém, vyšší důchody a transfery vybraných daní zpět přímo k lidem – na to všechno by se daly napsat knihy, nicméně všechna tato opatření mají jeden efekt – posílení relativní ekonomické nezávislosti-neovladatelnosti jednotlivců.

 

Pravice prosazuje pravý opak – soukromé nemocnice, soukromé zdravotní pojištění, soukromé důchodové fondy a dokonce i soukromý systém sociálních dávek (??? – Was ist das – ???). Stát se tak definitvně stane kasičkou živící podnikatelské trusty zaměřené na nejrůznější oblasti dosud veřejných služeb, které se ale provedou v malé míře a které z druhé strany stejně zaplatí jejich uživatel přímo jejich poskytovateli, tj. podnikatelskému subjektu. To všechno za oslavného ryku novin i televize.

 

A kdo se vzbouří, bude zjištěn a zajištěn. Jako kdykoli předtím, jenže rychleji a efektivněji.

 

V nadcházejících obdobích 1 – 2 let a pak za další zhruba čtyři roky bude docházet k obzvláště dramatickým střetnutí mezi tzv. pravicovým a tzv. levicovým pojetím organizace státu a jeho hospodářství. Ať se Češi rozhodnou podle rozumu nebo podle mediálních doporučení, jejich další vývoj určí převládající trendy v Německu, Evropě, Rusku a v USA. Máme ovšem jistotu, že v zahraničí vybranou metodu provedeme tak radikálně, jak jen to půjde. České elity to ostatně dělají  již od poloviny 19. století.

0 0 hlas
Hodnocení článku
Odebírat
Upozornit na
0 Komentáře
Inline Feedbacks
View all comments

Nejnovější příspěvky