Karel Svoboda in memoriam




                                    „ … Kdo nechce dál vidět slunce,

                                       kdo nechce jít už mezi lid,

                                       procházet městem, který dusí,

                                       čekat na smrt, kde je klid

 

                                       jít ven z tý džungle,

                                       všechny vazby odstřihnout   

                                             

                                            a nejsi sám, v noci nejsi sám,

                                            nočních ptáků je dost a dost …“

 

                                                /Lou Fanánek Hagen


Karel Svoboda

 

28.1. už to budou tři roky, co zemřel skladatel a hudebník Karel Svoboda. Jeden z nejúspěšnějších Čechů posledních dekád, ačkoli mediálně takto prezentován nebyl.

Čas je neúprosný a někdy i to, co stále vnímáme jako událost včerejší, odnáší do horizontu minulosti rychleji, než si sami připouštíme. Smrt Karla Svobody je právě takovou událostí. Zkusme ji aspoň na chvíli předejít časovou výsečí života z počátku šedesátých let minulého století a nechat ji plynout …

…Z posluchače Lékařské fakulty Karla Svobody se během studií vyklubal zdatný hráč na klávesové nástroje, který později pro skupinu Mefisto zkomponoval instrumentálku Návrat Gemini v duchu anglických Shadows.

Pravidelné hraní v kavárně Vltava a angažmá v divadle Rokoko se staly prostorem, kde mohl uplatňovat stále častěji nejen svůj hráčský um, ale také rozvíjet své autorské vlohy. Ke skládání byl opakovaně vyzýván a existuje dokonce záznam, kde Karel Svoboda zpívá duet s Václavem Neckářem. Kavárna Vltava se pak stala místem, kde se seznámil s Karlem Gottem.

Historie zná spoustu příkladů, které se hodnotí jako být ve správnou chvíli na správném místě. Právě takováto proztřetelnost osudu svedla dohromady v české kotlině Karla Svobodu, Jiřího a Ladislava Štaidla a Karla Gotta. Ve chvíli, kdy jmenovaní marginalizovali svoje rozdílná angažmá a vytvořili Tři mušketýry české pop music, začala se psát sága, která přes dvě tragické peripetie stále ještě neskončila.

Prvním společným skladatelským počinem Karla Svobody a textaře Jiřího Štaidla byla Lady Carneval, složená speciálně pro festival v Rio de Janeiru a českého zástupce Karla Gotta. Dnes se to už jeví jako téměř legenda, že celou noc Svoboda i Štaidl při víně spíše ladili představy, aby konečně nad ránem snad v pouhých deseti minutách měli základ hotový. Bylo na čase. Netrpělivý Karel Gott už telefonoval, a než dorazil, měla písnička formální stavbu i text dodělané. Tato skladba se stala i mezinárodním hitem a snad poslední výraznou podobu jí vtiskla česká skupina Wanastovy vjeci ve vtipném animovaném klipu, ve kterém vystupuje i Karel Gott.

Potenciál hudebního cítění Karla Svobody však našel své uplatnění i na poli scénické hudby a ve schopnosti rozpoznat pěvecké talenty, které mnohdy podpořil nejen vlastními skladbami. Byla to doba, kdy prakticky každý, kdo něco v české pop music znamenal, měl ve svém repertoáru skladbu od Karla Svobody. Jeho vlastní invence a schopnosti mu poměrně rychle umožnily se prosadit i v zahraničí a především smlouvy v Německu na muziku k seriálům mu zajistily další velmi výrazný příjem.

Celkem logicky pozdější vývoj zavedl Karla Svobodu k novému fenoménu – muzikálům. Bohužel právě v souvislosti s nimi se Karel Svoboda dostal do soukolí, které jej velmi poznamenalo. Jak je v českých končinách zvykem, tak někdo sice hodlá podnikat, ale jiný to má zrealizovat a jistit výsledek a celkové renomé. O peníze už nešlo, kdyby se Karel Svoboda rozhodl jezdit až do konce svých dnů po světě a jinak nedělat nic, tak byl zajištěn. Měl to udělat. Potenciál jeho ročních příjmů z autorských práv a tantiém se pohyboval údajně výrazně přes půl miliardy korun. Měl si odpočinout nejen od práce, ale i od prostředí a profesních tlaků. Celkově už fungoval jako firma, přičemž neubral nic ze svého workholického nasazení, do toho přicházely životní tragédie a pravděpodobně i určité osobní pochybnosti. Mohl pracovat dál, ale měl zvolnit tempo a tvořit podle vlastních představ a nikoli podle cizích numismatických kritérií uplatněných na hudbu.

Karel Svoboda byl velmi inteligentní člověk s překvapivými vědomostními přesahy, smyslem pro humor a slabostí pro ženy. Někdy hůře snášel kritiku svojí tvorby a občas byl oříškem pro své smluvní partnery – podobně jako Mozart. V jednom případě, kdy už si z Mnichova přijeli pro práci, která měla být hotova až k němu domů, tak se Karel Svoboda  zavřel na záchodě, aby za půl hodiny nakráčel mezi konsternované Němce a právě napsaný part odevzdal. V dobách, kdy v hudební branži občas někdo upadl v nemilost z rozhodnutí vrchnosti, tak Karel Svoboda byl tím, kdo pod anonymním pláštěm svého studia Elektrovox umožnil fungovat konkrétním jedincům. Jiří Hrubeš, Michal Pavlíček a později i Klaudius Kryšpín z Pražského výběru o tom vědí svoje.

Skladby Karla Svobody jsou výrazně melodické a v mnoha případech mají téměř hymnický nádech. Dodnes nezestárly a ve spojení s nadčasovými texty je něco takového ani nečeká. Některé televizní seriály by dnes bez jeho hudby byly nemyslitelné. –  Dobrodružství kriminalistiky, Cirkus Humberto

Je těžké z rozsáhlé tvorby Karla Svobody něco obzvlášť zdůrazňovat. Je na osobním vkusu a také na momentální náladě každého, čemu dá přednost. S Karlem Svobodou je to jako s jeho písní, kterou textem opatřil Karel Šíp:

 

                                          … loučení a návraty …

 

    Hudební mix:

  • Návštěvníci
  • Beatles
  • Návrat Gemini             
  • Náš song
  • Píšťala a hůl

 

 

Vytvořeno pro OUTSIDERMEDIA

Na tento článek se nevztahuje cc licence – další šíření je možné jen se souhlasem autora.

 

0 0 hlas
Hodnocení článku
Odebírat
Upozornit na
0 Komentáře
Inline Feedbacks
View all comments

Nejnovější příspěvky