Kašlu na rekordy




Na jedné straně jsem docela rád, že jsem již starý člověk. Myslím, že držím docela dobře krok s naší mládeží. Pouze již toho tolik nevypiju a nevykouřím.

Její situace není vůbec závidění hodná. Sám se mohu odvolávat na své stáří a blbost, ale na co se mohou vymlouvat oni?

Díval jsem se v televizi na záznam nějaké sportovní události, při které nějaký černoch z Jamaiky, původem z Afriky, vyhrál běh na 100 a 200 m a vytvořil dva nové světové rekordy.

Jak říkám, jsem starý a běhat již nemohu, ani kdyby se mi chtělo. Být ovšem mladý, měl bych situaci mnohem a mnohem komplikovanější. Musel bych uvažovat nad tím, zda nepřeruším žvýkání a polykání jídla, zda nevypnu televizi , či zda nezvednu sádlo a nepůjdu běhat.

Přitom bych si musel uvědomit, že světový rekord v běhu na stovku určitě nepřekonám. Takže ve sprintu nemohu být první. Pak bych se musel smiřovat s pocitem méněcennosti. Je lepší si k tomu raději něco zakousnout. A nakonec bych si sám sobě řekl, že všichni nejsou stejní, ale že každý člověk je jiný a originální. Každý může být v něčem první!

Nemusím se přece strhat při strhávání rekordu v běhu za stovkou nebo dvoustovkou. Mohu přece vyniknout v něčem úplně jiném. Chvíli bych uvažoval v čem, ale jistě by mne něco napadlo. Možná stačí jenom napodobovat oblečení a zjev známých osobností. Tu bych si přistihl nebo vyholil vlásky, tam propíchnul pysk nebo si nechal vypíchat tetování.

Na oblečení také záleží. Člověk se musí oblékat tak, jak si myslí, že se to líbí krásným, mladým a inteligentním ženám, které o nás nemají vůbec žádný zájem. Televizní či uliční kanály jsou plné vzorů – úplně stejných, jeden jako druhý. Vůbec se nedivím, že o ně jeví zájem jen ožralé fešačky nebo pitomé buchty domácí.

Pak bych si v televizi přepnul na pořad o vaření. Takové pořady jsou nyní na každé stanici. Je o ně obrovský zájem. Zdravá a chutná výživa dnes letí. Je to opravdu velký problém uvařit zdravě a chutně, zvláště když vůbec nemáme hlad.

To mládí není opravdu k ničemu dobré. Musel bych úporně přemýšlet, v čem bych mohl vyniknout a v čem být první. V počtu několika milionů jedinců stejně postižené české mládeže je opravdu velmi obtížné přijít na něco originálního, a pak se může stát, že si toho ani nikdo nevšimne.

Takto jsem starý a můžu se na všechno to soutěžení už úplně vykašlat. Již nechci být vůbec výjimečný. Pustím si bednu a úžasně se bavím, jak se ti mladí pitomci z celého světa mohou na stadionu přetrhnout kvůli svému egoismu, prachům a rekordům.

Foto: zdroj

0 0 hlas
Hodnocení článku
Odebírat
Upozornit na
0 Komentáře
Inline Feedbacks
View all comments