Duben 07, 2011
Libye je země převeliká, větší než Irák, Afghánistán a Vietnam dohromady, přitom je ale její obyvatelstvo kompaktně soustředěno jen ve velkých a navzájem vesměs vzdálených městech.
Stratégové NATO si toho zřejmě dopředu nevšimli, a tak nyní mají problém: jak bombardovat Kaddáfího jednotky, když se boje nevyhnutelně odehrávají ve městech, a tudíž mezi civilisty nebo přinejlepším v jejich bezprostřední blízkosti. NATO už kvůli tomu obvinili Kaddáfího, že například v Misurátě využívá civilisty jako „lidské štíty", neboť právě tam jeho tanky jezdí doslova po celém městě, nicméně je to ze strany útočníků jen křeč – zdá se, že Kaddáfího hlavním proviněním v tomto případě je, že nechce vyvést své tankové jednotky někam do pouště mimo aktuální bojiště a nenechá si je tam pěkně rozbombardovat.
Zatímco libyjští rebelové z toho všeho už nevědí, čí jsou, a chtějí si na bezzubost NATO stěžovat až v OSN, mám dojem, že hlavní za ucho by měl dostat nějaký plánovač toho všeho, který sice nejspíš opravdu koukal na mapu Libye a kreslil si na ni mraky různých šipeček, ale zdá se, že z ní ve skutečnosti nevykoukal nic.
Válka, jejíž cíl nebyl od počátku příliš jasný, tak pokračuje k jakémusi patu, a nejspíš na tom ani moc nemění skutečnost, že britská letadla úspěšně zaútočila na ropné pole Sarír a poškodila jeho ropovod vedoucí ke Středozemnímu moři, zatímco Kaddáfího jednotky totéž (dělostřelecky) provedly rebelům na východě Libye. Rebelové už mezitím ve středu stačili z terminálu nedaleko Tobrúku vyslat do světa (nikde jsem nenašla přesnou destinaci) první tanker se „svojí" ropou, takže se nyní snad už některé jejich dušičky uklidní a s tím žalováním u OSN to zase nebude tak horké. A aby tento trend mohl v klidu pokračovat, nabídly prý USA Kaddáfímu funkci čestného předsedy Africké unie — samozřejmě za předpokladu, že okamžitě ukončí palbu, vyvede jednotky z měst, otevře Libyi humanitárním organizacím a vzdá se své moci. S tímhle Obamovým návrhem odjel do Tripolisu kongresman Curt Weldon, zatímco další Obamův zástupce, Chris Stevens, přijel do Benghází coby americký vyslanec při libyjských rebelech (zní to hrozně, omlouvám se). Jeho příjezd musel být dojemným setkáním starých přátel, neb se v Benghází sešel s řezníkem Júnusem a dalšími lidmi, s nimiž se ještě za svého působení na ambasádě v Tripolisu setkával z titulu jejich funkcí v Kaddáfího vládě.
Ale dost už bylo frašek po ránu. Pojďme dál. Třeba do Sýrie. Zatímco přinejmenším v videí, které se odtud dostávají do světa, může vznikat dojem, že prezident Asad ztrácí podporu mezi nábožensky orientovaným obyvatelstvem (v některých čtvrtích některých měst to jistě bude i pravda), armáda stojí plně na jeho straně. V jejích klíčových funkcích jsou alávíté, příslušníci náboženské minority, z níž pochází i sám Asad, a tak je jasné, že hrají o hodně – pokud by se moci v zemi chopili většinoví sunnité, alavitům by se před očima zatmělo. Ve snaze o ústupek sunnitským islamistickým skupinám, které jsou motorem protivládních protestů, tak prezident nyní zrušil zákaz, podle něhož učitelky ve školách nesměly být plně po fundamentalisticku zahalené, a k tomu navíc nařídil i zavřít nedávno otevřené kasíno, jediné v zemi. Hazardumilovní sekulární Syřané tak budou muset za ruletou a blackjackem létat do Káhiry, kde snad pár kasín ještě funguje (a Egypťané do nich, na rozdíl od cizinců, nesmějí, aby se nezkazili.) Není příliš nadějné, že by islamistickou opozici zavření kasína nějak uklidnilo, nicméně zahalování učitelek už by nějaký ten klín do jejich roztříštěného hnutí vrazit mohlo. Nu, což, jak tady říkám hodně často, počkejme a uvidíme.
Na mapě takhle kousek doprava a dolů od Sýrie leží Jemen. Je lehce neuvěřitelné, že USA tamnímu prezidentovi Sálihovi, věrnému spolubojovníkovi ve „válce proti teroru", dál dodávají zbraně a nemají v úmyslu s tím skončit, a to ani za situace, kdy značná část jeho armády přeběhla na stranu opozice. Alláh suď, komu se ty zbraně na konec dostanou do ruky, ale hodit se určitě budou, protože Sálih dál odmítá odstoupit a už nějakou dobu otevřeně vyhrožuje občanskou válkou.
Nahoru nad Jemenem je Saúdská Arábie a pak kousíček doprava leží ostrůvek Bahrajn. Ten už z médií zcela vypadl, protože tamní vláda s pomocí Saúdů odpor většiny obyvatel potlačila – zabíjením, mučením, vězněním a tak dál. Zadařilo se tak dokonale, že si „premiér" Chalífa o víkendu pochvaloval, že se do Bahrajnu vrátila „stabilita". I v ní však pokračuje zatýkání, represe, vojáci podnikají noční razie a běžně do věznic z ulic Mánamy odvážejí kohokoli, kdo se jen trochu křivě podívá.
A když se hneme trochu vlevo, jsme zpátky u našich šaríovských přátel v Saúdské Arábii, kteří kromě masakrování Bahrajnců a vlastních prodemokratických aktivistů… úspěšně vykročili do boje proti černé magii. Třicítka expertů se zúčastnila třídenního výcviku v boji proti černé magii a prý to skončilo naprostým sukcesem. Za tímto účelem nyní po celé zemi vzniká devět specializovaných center – při souběžném zatýkání černých magiků, vesměs prý pocházejících z Afriky a Indonésie. Závažnost tohoto problému prý dokládá fakt, že dosavadní jedno jediné středisko se muselo postavit 586 případům černé magie… no považte!
V této souvislosti jsou úsměvná slova francouzského ministra vnitra Claude Guéanta, který v pondělí o Blízkém východě prohlásil: „Je pravdou, že v tomto regionu roste počet věřících a určité množství jejich zvyků vyvolává problém." Vsadím se, že tím naše tmářské druhy Saúdy nemyslel ani v nejmenším.
BTW: Aby bylo jasné, že letecké útoky nejsou doménou jen NATO, nejmenovaný izraelský vojenský činitel potvrdil, že úterní nálet na Súdán byl dílem izraelského letectva. „Nebyli jsme tam poprvé," prohlásil, čímž nejspíš připomínal nálet na Súdán z ledna 2009, který sice nikdy nebyl potvrzen izraelskou stranou, zato americkou ano. V roce 2009 izraelští piloti v Súdánu zabili nejméně 39 (podle některých zpráv ale více než sto) lidí, nyní se mluví „jen" o dvou. Jejich identita není zatím známa, spekuluje se ale, že to byli Íránci, Palestinci, Íránec a Palestinec, Palestinec a Íránec, zkrátka někdo, kdo by si to „z pohledu mezinárodního společenství" jakoby více méně svým původem i zasloužil. Prý ale jedním z nich byl i Súdánec, takže, Alláh suď. A stejně tak se zatím spekuluje i o účelu náletu – súdánská média tvrdí, že to měl být izraelský pokus zabránit tomu, aby byl Súdán vyškrtnut ze seznamu „zemí podporujících terorismus", objevují se ale i vágní – nicméně osvědčené – zmínky o pašování zbraní, což byl mimochodem i argument pro nálet z roku 2009.
Pro dnešek chalas!
