V ODS to vře jak v papiňáku. Už ani hlásné trouby modrého štěstí nepředstírají nerozbornou jednotu obránců naší sladkohořké svobody. Před pár dny zveřejnily Topolankův bonmot ze schůze poslaneckého klubu ODS, že jsou stranou pinglů a stavařů. Dělný lid si doplnil, že ješte kasin, a svitla mu naděje, že by mohl Mirka vyvést z pravicového bludu o neomezené svobodě a bohatství pro každého. Stačilo by Mirka provést stručnou historií působení jeho ministrů v resortech sociálních věcí, dopravy a hlavně financí. Po následné krátké, ale přísné karanténě, spočívající v izolaci od českých médií, by Mirek musel, na základě logické úvahy, buď odejít zpívat žalmy do pravoslavného kláštera, nebo požádat ministra Pecinu o zrušení registrace ODS jako politické strany. Pecina by překvapením zkoprněl, ale jediný pohled do Mirkovy tváře, trýzněné pocitem viny, by ho přesvědčil, že odmítnutí by pro tohoto guru pravicové etikety a elegance znamenalo odsouzení k rituální sebevraždě skokem z Řebíčkova předraženého dálničního mostu.
Mezitím členové ODS ovšem pochopili, co se asi v Mirkove makovičce děje, a vyrazila do boje s dozrávajícím kamikadze ve svém vedení. Krajské organizace se snaží učinit nejbližší kongres volebním a Topolánka uklidit někam, kde bude trávit zbytek svého života pod dohledem statného ošetřovatele. Voda i politická bitva vřou, a krajští vůdci se s Mirkem navzájem častují oslovením "kmotři". Je to jako na slunné Sardinii – kmotři, mafie a rozdělené vlivy. Nebo jako za ranného kapitalismu v éře manufaktur – moc a síla soustředěná do rukou uzoulinke vrstvičky KMOTRŮ. Dalším dějinným krokem bude rozdělení půdy i s nevolníky, a jako finále návrat k feudalismu.
Vivat ODS!
Mirek to má nejspíš sečtené. Ve funkci centralniho mozku pravice zůstane nanejvýš pár měsíců. Co si ale bez něj počneme? Komu budeme směřovat své rady? Nad kým se budeme smát či plakat? Kdo nás bude nadále zásobovat postřehy ze života typu strana pinglů nebo krajští kmotři? Všichni potencionální nástupci se tváří přísně jako Hitler a chovají namyšleně jako Mussollini. To už budou jiní sekáči, ti se nezakecají.
