Po výborném projevu předsedy AV Jiřího Drahoše vystoupil také prezident republiky a ministryně M.Kopicová.
Jejich vystoupení se nesla v duchu „AV musí pochopit, že v těžkých časech ekonomické krize se i ona musí uskromnit a nemůže požadovat další navyšování svého rozpočtu“.
To považuji za naprosto absurdní – Akademie věd je totiž jedinou institucí výzkumu, u které dochází v příštím roce k významnému poklesu rozpočtu, a u které byl dokonce naplánován pro následující dva roky další drastický a bez přehánění likvidační pokles. Všechny ostatní výzkumné instituce mají mít svůj rozpočet buď zachován nebo zvýšen. Celková suma věnovaná státem na podporu vědy a výzkumu má totiž do roku 2012 zůstat na stejné úrovni jako v roce 2009 (cca 25 miliard).
Panu prezidentovi možná tyto skutečnosti nejsou známy (drobnosti pod jeho rozlišovací schopností), ale paní ministryně si jich samozřejmě musí být velmi dobře vědoma.
Nechápu tedy, proč peskuje právě Akademii, která se jako jediná skutečně uskromní?
Paní ministryně dále řekla, že si nadále nemůžeme dovolit podporu vědy a výzkumu v dosavadním rozsahu, že v budoucnu už na to prostě nebudeme mít, a to m.j. v souvislosti s plánovaným vybudováním dalších výzkumných institucí z prostředků strukturálních fondů EU. Kofinancování jejich výstavby a zvláště financování jejich provozu po dokončení si podle paní ministryně vynutí drastické snížení podpory stávajících institucí.
To mi připadá úplně neuvěřitelné – když se před několika lety rozhodlo, že několik desítek miliard ze strukturálních fondů EU bude věnováno na rozšíření a zmodernizování výzkumné základny v naší zemi, vycházelo se z toho, že tato strategicky zásadně důležitá oblast je u nás ve srovnání s vyspělejšími zeměmi výrazně poddimenzovaná. Rozhodně se nepočítalo s tím, že to bude na úkor stávajícího výzkumu. A nyní slyšíme, že to nové bude kompenzováno výrazným rušením stávajících výzkumných kapacit!
Pokud je tomu tak, říkám – zaražme tedy ještě teď na poslední chvíli celý program „Výzkum a vývoj pro inovace“ a ty desítky bruselských miliard dejme raději do výstavby a modernizace dálnic, čističek, škol a nemocnic!
Paní ministryně odmítla možnost (podle názoru mnohých velmi reálnou), že bychom na podporu provozu nových výzkumných kapacit po roce 2013 mohli získat významnou podporu od EU. Takovéto snahy by ale přece měly být vysokou prioritou paní ministryně a celé vlády!
Paní ministryně dále prohlásila, že se cítí osobně dotčena kritikou Rady pro výzkum, vývoj a inovace (RVVI), jejíž je první místopředsedkyní (formálním předsedou je premiér), a zvláště tvrzeními, že většina současných členů Rady jsou v oblasti výzkumu a vývoje „nuly“. Paní ministryně ani náznakem nepřiznala jakékoli pochybení Rady a jakoukoli vinu na současné bezpříkladně destabilizované situaci v českém výzkumu a vývoji a plně se za Radu postavila.
Je mi líto, ale musím konstatovat, že současná RVVI vedená 1. místopředsedkyní M.Kopicovou způsobila svým nekoncepčním jednáním v posledních šesti měsících české vědě a výzkumu skutečně velké problémy. Zvláště škodlivé byly snahy o destabilizaci a budoucí faktickou likvidaci Akademie věd, která spolu s Univerzitou Karlovou představuje vědecky nejproduktivnější českou výzkumnou instituci.
***********************************************
Často se setkávám s námitkou, že kritikové současné RVVI nejsou „konstruktivní“, že nepřicházejí s konkrétními pozitivními návrhy co dělat.
Níže tedy uvádím několik takových „konstruktivních“ tezí:
1) RVVI připustila aplikaci zcela nevhodné až absurdní metodiky hodnocení výsledků výzkumu a vývoje a jejího použití k rozdělování institucionálních finančních prostředků.
Je třeba, aby byla co nejdříve jmenována nová RVVI, která by měla měla zcela jiné personální složení než Rada současná (podle mého názoru by v ní rozhodně neměla zůstat ani paní ministryně). Je nutné, aby naprostou většinu členů nové RVVI tvořily výrazné osobnosti s nesporným odborným renomé, ať už v základním či aplikovaném výzkumu.
Je nutné provést i zásadní personální změnu ve vedení sekretariátu RVVI.
Neustále mě fascinuje, že paní ministryně i někteří lidé z jejího okolí (např. prof. Matějů či dr. Blažka) zastávají názor, že o české vědě a výzkumu by neměli rozhodovat lidé s odborným renomé (ať už ve vědě či v průmyslovém vývoji), ale spíše jacísi funkcionářští administrátoři. V předlistopadové době jsem si vždycky říkal, že „až se to otočí”, bude záležet hlavně na odborných kvalitách lidí a ne na nějakých politických kontaktech…
2) Nová RVVI musí získat ztracenou důvěru vědecké a výzkumné komunity, zajistit v současné ekonomicky složité situaci stabilizaci českých výzkumných institucí, soustředit se na výrazné zvyšování kvality a efektivnosti českého výzkumu a vývoje a koncepčně řešit problémy spojené s rozšiřováním infrastruktury českého výzkumu a vývoje na základě programů podporovaných ze struktutálních fondů EU.
3) Neustále slyšíme o potřebě „transformace“ systému českého výzkumu a vývoje.
Myslím, že současná institucionální podoba českého výzkumu a vývoje, která je výsledkem dlouhého historického vývoje a v posledních 20 letech prošla výraznou transformací, je v principu docela vyhovující. Je založená na silném univerzitním i veřejném neuniverzitním sektoru (hlavně pracoviště AV ČR), které intenzivně spolupracují.
Jediné, co by asi bylo potřeba udělat, je další snížení počtu rezortních poskytovatelů institucionálních a hlavně účelových prostředků (zrušit všechny rezortní grantové agentury a získanými prostředky posílit GAČR a TAČR). Jediná instituce, která se vzdala vlastní grantové agentury (paradoxně asi té vůbec nejkvalitnější a nejnáročnější v této zemi) ve prospěch GAČR je AV ČR…
4) Spektrum oborů, v nichž se provádí základní a aplikovaný výzkum, je z hlediska našich podmínek a historického vývoje v zásadě přiměřené. Je absurdní, když paní ministryně kritizuje, že se některé výzkumné obory pěstované např. na universitách a na ústavech AV „překrývají“. Je tedy špatně, když se chemie nebo molekulární biologie dělá jak na universitách, tak na ústavech AV? To přece úplně stejně hloupá námitka, jako kdybychom řekli, že je zbytečné mít ve městě několik supermarketů, protože jejich činnosti „se zbytečně překrývají“.
5) Počet pracovníků ve výzkumu a vývoji v ČR zůstává ve srovnání s vyspělými zeměmi i nadále nízký a veřejné prostředky investované do této oblasti zůstávají daleko za dlouhodobě deklarovaným cílem (1% HDP) a je třeba to perspektivně změnit.
6) S ohledem na stávající charakter českého průmyslu si myslím, že nynější poměr financování základního a aplikovaného výzkumu a průmyslového vývoje a inovací z veřejných prostředků je přiměřený. Bylo by zásadně chybné odvádět další finanční prostředky životně důležité pro podporu akademického výzkumu do průmyslového vývoje a inovací.
Je třeba si uvědomit, že v ČR je skoro 14% firemního výzkumu a vývoje placeno z veřejných prostředků (průměr ve vyspělých zemích je cca 7%, leckde je to i méně než 3%).
6) Je třeba s velkou opatrností přistupovat k politickému axiomu o údajné rychlé a efektivní návratnosti veřejných prostředků vložených do podpory průmyslového vývoje a inovací.
Je velmi poučné podívat se, co všechno je v této oblasti financováno z veřejných zdrojů (najde se tam i vývoj zařízení na vyhledávání ztracených osob pomocí senzibilů…).
Stát by měl spíše legislativními opatřeními usnadňovat a stimulovat vlastní investice výrobních podniků do průmyslového vývoje a inovací.
7) Je třeba neustále zdůrazňovat, že snad nejdůležitějším, i když často nepochopitelně přehlíženým „produktem“ univerzitních i neuniverzitních výzkumných institucí jsou především vysoce kvalifikovaní mladí odborníci, z nichž většina se uplatní v praxi (high-tech průmysl, průmyslový výzkum a vývoj, management).
8) Velké finanční prostředky, které se mají v nejbližších letech investovat do výzkumné infrastruktury ze strukturálních fondů EU, musí sloužit svému původnímu účelu, tedy rozšíření a zkvalitnění výzkumné základny v ČR.
Je nepřijatelné, aby důsledkem vybudování těchto nových kapacit bylo na druhé straně ochuzení či dokonce likvidace kvalitních stávajících výzkumných institucí.
A je zcela nepřijatelné, aby někdo tvrdil (jak to činí např. paní ministryně), že tyto účelové prostředky mohou výzkumným institucím nahradit jejich stávajíci ínstitucionální financování. Ostatně existuje oficiální vyjádření ministra financí, že „výdaje kryté příjmy z EU jsou ryze účelové a nelze jimi nahrazovat běžné (tedy institucionální) výdaje.“
*******************************
ZÁVĚREM:
Je třeba přiznat, že celkově úroveň českého výzkumu až na výjimky stále zaostává za světovou špičkou, často i dost výrazně. Tuto smutnou realitu si ale nepřiznává oficiálně skoro nikdo ve vedení našich výzkumných institucí.
Systematický tlak na zvyšování této úrovně prostředky osvědčenými v nejvyspělejších zemích by měl být hlavní prioritou státní politiky v oblasti výzkumu a vývoje.
Toto zvyšování úrovně se neobejde bez dalšího zvyšování investic do této oblasti a bez přísného a systematického vyhodnocování produktivity výzkumných institucí, a to až na úrovni jednotlivých výzkumných týmů.
Je naprostou iluzí byrokratů, že se zvýšení úrovně naší vědy a výzkumu dosáhne nějakým pouhým přeléváním peněz od jednoho subjektu ke druhému.
To je velmi snadné, ale k cíli povedou jen mnohem náročnější, aktivní a systematické přístupy založené na eliminaci slabých týmů a institucí a jejich náhradě výrazně lepšími a perspektivnějšími, vedenými mladými lidmi (Čechy i cizinci), kteří úspěšně absolvovali dlouhodobé postdoktorální pobyty na špičkových světových výzkumných institucích.
**********************************
Úvodní část tohoto textu vyšla 19.12. v Právu; M.Kopicová odpověděla tamtéž 23.12. (odkaz na tento článek plný nepravd a dezinformací vložím, až bude článek v pondělí zpřístupněn online); doufám, že Právo brzy otiskne moji reakci na tuto ministryninu odpověď.
Převzato z blogu autora na Aktuálně
