Kdy se zas budem mít dobře?

Dva nespokojení jedlíci se baví v restauraci: „To jídlo je příšerné.“ – „No jo, a jak malé porce dávají!“ Něco podobného platí i pro náš trh práce. Nejen že se smrskává, ale klesá i kvalita pracovních míst.

Dnes zveřejněná čísla odhalila ztrátu dalších 190 000 míst. Ryska nezaměstnanosti poskočila na hodnotu 10,2 %. Je to teprve podruhé od Velké hospodářské krize, kdy na nezaměstnanost potřebujeme dvojciferné číslo. Když navíc započítáme lidi, kteří hledání práce už vzdali nebo pracují jen na částečný úvazek, dostaneme hodnotu 17,5 %. Tlučhubové z Wall Street se však nezalekli a jako obvykle se pokusili uplést ze stolice bič. „Zelení výhonci“ se radovali z faktu, že růst nezaměstnanosti zpomaluje, a z údajného hospodářského oživení, které už je prý za rohem. Leč pokud jde o nově vznikající pracovní místa, nikdo se ani slovem nezmínil, o jaká místa se to vlastně jedná.

Analytici dál vesele přehlížejí fakt, že ubývající místa v průmyslu jsou nahrazována těmi, jež se musejí platit z jiných zdrojů. Přišli jsme například o 61 000 dělníků a inženýrů, ale najali 45 000 nových učitelů a zdravotníků. Zvlášť ti druzí jsou spíše důvodem k pláči než k radosti. Stejně jako zvýšení zdravotního pojištění není žádné terno pro rodinný rozpočet, ani společnost jako celek neprofituje ze zvýšených výdajů na zdravotní péči.

Prezident Obama utrácí biliony vypůjčených dolarů a doufá, že tím znovu nastartuje naši zadřenou ekonomiku. Zatím se mu však jen povedlo přidat k hromadě bryndy, kterou zdědil od svého předchůdce, pořádných pár naběraček. Nejspíš si myslí, že kdyby jen dokázal vytlačit utrácení a spotřebu na stejnou úroveň jako za „zlatých časů“ před pár lety, začneme se mít zas dobře. Realita je ovšem taková, že ony vysněné zlaté časy jsme si mohli dovolit jen díky pěkně mastnému úvěru, který jsme sotva začali splácet.

Během dnešní tiskovky prezident prohlásil, že nejnovější zvýšení dávek v nezaměstnanosti pomůže nejen lidem bez práce, ale rovněž ekonomice jako celku. Vážně? Inu pokud sociální dávky opravdu pomáhají ekonomice, proč se omezovat na tak titěrné částky? Proč je nezvýšit na stonásobek, tisícinásobek? A proč je rozdávat jen nezaměstnaným? Co kdybychom pořádně šlápli na plyn růstu a poslali všem občanům šek na milion dolarů?! Obama, či spíš jeho ekonomičtí poradci, evidentně nechápou, že peníze utracené příjemci sociálních dávek je třeba nejprve vytáhnout z kapes daňovým poplatníkům. Žádné nové bohatství se přitom nevytváří, tytéž prostředky pouze mění majitele.

Ke všemu už přestávají zabírat i ultranízké úrokové sazby. Bez ohledu na to, kolik monetárního alkoholu se Fed snaží do ekonomiky nalít, spotřebitelé už nepolknou ani kapku. Všichni už mají zkrátka dost a snaží se vystřízlivět – jinými slovy odmítají dál bezhlavě utrácet. Přebytečná likvidita má jediný účinek – oslabuje dolar a přelévá se do sousedních bazénků, jako jsou ceny zboží, cenných kovů, komodit a investičních aktiv.

Během hospodářského boomu jsme utráceli hromady vypůjčených peněz za zboží z dovozu, které jsme si nemohli dovolit. Proto jsme teď až po uši v dluzích a musíme utáhnout opasky a začít znovu šetřit. Vláda je však doslova posedlá spotřebou domácností a úplně ignoruje fakt, že dnes především potřebujeme investovat do podniků, firem a zanedbané infrastruktury. Spotřeba nás dovedla do recese; ven nás vyvést nemůže. Cesta k oživení je jednosměrka a je dlážděná investicemi, úsporami a výrobou. Není to pěšinka růžovým sadem, ale jiná k blahobytu nevede.

Jako první krok nás musejí naši politici přestat tlačit zpátky. Namísto dalších deformujících regulací musejí zrušit ty, které nejvíce přispívají k neefektivní alokaci zdrojů. Namísto vytváření dalšího morálního hazardu musejí stáhnout garance obřím finančním institucím, ale i nezodpovědným spotřebitelům. Namísto pokračování Greenspanovy politiky příliš nízkých úrokových sazeb je musejí nechat znovu vyrůst. Namísto dalšího nafukování cen domů je musejí nechat spadnout na přirozenou tržní úroveň. Namísto zvyšování byrokratické zátěže musejí začít hledat cesty, jak od ní ekonomice ulehčit. Namísto pobízení lidí k dalšímu půjčování a utrácení bychom měli začít znovu odměňovat ty, kdo šetří a vyrábějí.

Dokud tyhle základní pravdy nepřijmeme za své, budou lidé dál přicházet o práci. A dokud budou zaměstnanci z produktivních sfér ekonomiky tlačeni do těch neproduktivních, jako je státní byrokracie, bude se naše země dál převalovat v bahně stagnace. A co je ještě horší – všichni ti, které dnes stát v těchto sférách zaměstná, dostanou v další fázi krize padáka, a propásnou tak příležitost naučit se praktické dovednosti, bez nichž se v nové ekonomice neobejdou.


xxx

Autorem zveřejněného textu je Peter Schiff, investiční analytik a majitel brokerského fondu Euro Pacific Capital. Ve světě financí proslul nejprve správnou předpovědí tzv. internetové bubliny na přelomu tisíciletí a poté také hypotéční a úvěrové bubliny, která praskla na konci roku 2007. Na Youtube je videokoláž jeho televizních vystoupení, která má na kontě již téměř milion a půl shlédnutí (http://www.youtube.com/watch?v=2I0QN-FYkpw).

Peter Schiff zveřejňuje na své internetové stránce www.europac.net každý týden komentáře k aktuální politické a ekonomické situaci, především ve Spojených státech, které by však mohly zajímat i české čtenáře. Jsem rád, že se mi podařilo získat jeho souhlas k překladu a umisťování jeho textů na můj blog na Aktuálně.cz.

Převzato z blogu Aleše Drobka na www.aktualne.centrum.cz

0 0 hlas
Hodnocení článku
Odebírat
Upozornit na
0 Komentáře
Inline Feedbacks
View all comments