Internetový deník Britské listy (a poté i Konfrontace) uveřejnily text Borise Cveka s názvem Chudoba cti netratí. To je sice možné, ale s prázdným žaludkem mnoho radosti nezažijete, poznamenávám.
Přečtěte si tohle zdánlivě trochu nudné a moralizující povídání. Co nabízí Cvek proti oslnivě blyštícímu se, senzačně nasvícenému, voňavému, vesele hlučnému, zpívajícímu a hrajícímu světu konzumu s jeho sportovními a filmovými hvězdami, pornoherečkami, sexem, chlastem a drogami, sporťáky a dovolenými v Karibiku, se zběsilým létáním po světě za zábavou a thajskými masážemi, nákladnými večeřemi v Ritzu, se spoustou milenek a navrch i slávou i ostudou celebrit v bulvárních plátcích?
Nabízí květinky, živočichy, poklady světového umění. Tahle veteš má prý podle zpozdilce Cveka obsahovat „nekonečné tajemství a fascinujicí dobrodružství“. Dokonce by chtěl, aby se četlo, a Goethe k tomu navíc! Ten chlap si snad v životě neubalil jointa!
Není nejmenších pochyb o tom, co si z téhle nabídky vybere devadesát procent juvenilů. A ani starší generace na tom nebude lépe, protože vila na Kanárech, čtyřicetimetrová jachta a Audi a7 jsou nesporné trumfy, které potvrzují vlastníkovy kvality zcela nezpochybnitelně. Co je proti tomu nějaká kytka nebo hafan?
V devadesátých létech zdemoralizovali národ pánové Horáček a Hapka písničkou Štěstí je krásná věc. A to ji, prosím, Michal Horáček napsal už před rokem 1990, vyšla v albu V penziónu Svět už v roce 1988. Geniální prognostik.
Například východ slunce.
A vítr ve větvích.
Anebo píseň, tichou
jak padající sníh.
Tak to prý nelze koupit
za žádný peníze.
Jenže zbejvá spousta věcí
A ty koupit lze.
Nezasloužil by viset?
Jó – kartón marlborek.
A taky porcelán
s modrejma cibulkama.
Tapety, parmazán,
pět kilo uheráku
a džínsy Calvin Klein
Možná, že to není štěstí.
Ale je to fajn.
Od té doby nebylo v Česku nic jako předtím. Nazpaměť se píseň naučili pánové Kožený, Tříska, Klaus, Dyba, Vostrý, ba i kolega Kocáb z ní umí pár taktů. A pánové Babiš, Kellner, Tykač, Vítek, Dospiva, Haščák a Bakala vám ji zazpívají, i když je vzbudíte ve tři v noci – a Alexandrovův soubor písní a tanců bude vedle nich vypadat jako hospodská partička kníkalů. A Pitr, Krejčíř, Provod a Mrázek ji zpracovali jako akční muzikál.
Po válce přivezli V&W z Ameriky písničku Půl párku.
„Mužíček skromný velice, vstoupil do místní pivnice.“ A neměl, chudinka, peníze na víc než na půl párku. „Jak se vrchní nad stůl sklání, mužík mu šeptne své přání. Ticho se snese nad sálem, když vrchní zahřmí lokálem: Půl párku, půl párku, ten host si přeje půl párku.“
Skutečně směšný a trapný mužíček.
Leoš Mareš nakládá pět kilo uheráku do Audi a7. Cítíte ten rozdíl?
(Diskuze bez registrace je otevřena ZDE.)
Převzato z blogu autora na blog.idnes.cz
