Když svítí slunce na Afghánistánem, tak je to dobrý základ k tomu, aby se urodilo hodně kvalitního opia – a že se na polích v hornatých oblastech úrodě dařilo, naznačí následující řádky. Ramenaté řeči o boji proti narkomafii se v posledních letech nenaplňují a nám nezbývá nic jiného, než si klást otázky, jak účinný je náš boj proti ní, a kdo nejvíce těží z prodeje narkotik?
„Drogy, válečníci a nejistoty komplikují cestu Afghánistánu k demokracii“. Americká média obviňovala před 9 lety tvrdý islámský režim z podpory pěstitelů opiátů, aniž by uznala fakt, že to byl právě režim Talibanu, kterému se pod tlakem OSN podařilo v roce 2001 omezit osev máku o 94% oproti roku předcházejícímu, a to vše před začátkem americké invaze do této země.
Pár dní po začátku invaze, tj. v říjnu 2001, byly při zasedání Valného shromáždění OSN uznány dobré výsledky boje Talibanu proti pěstitelům a distributorům opiátů z roku 2000. Po nástupu radikálního hnutí k moci v roce 1996 sice došlo k zvýšení produkce z 2200 t/rok na „rekordní“ hodnotu 4600 tun v roce 1999, ale během Talibanem uskutečňovaného programu proti drogám došlo nejprve ke snížení na hodnotu 3300 tun v roce 2000 a nejlepšího výsledku bylo dosaženo v roce 2001, kdy se vyprodukovalo rekordně nejmenší množství opiátů tj. 185 tun!!! Po invazi se začaly opět osévat pole mákem.
Rétorika Washingtonu a Úřadu proti drogám a kriminalitě při OSN (UNODC) se však najednou změnila. Začalo obviňování, že cílem Talibanu nebylo vymýcení obchodu s opiáty, ale vytvoření „umělého deficitu“ v zásobování a tím zvýšení cen konečného produktu heroinu na narkotickém trhu. Paradoxně nebyly předloženy žádné věrohodné důkazy o hromadění zásob. Výzva Tonyho Blaira ke G-8, skupině předních průmyslových zemí k programu vymýcení drog a pomoci afghánským farmářům k přechodu k alternativním plodinám, byla patrně jenom „kouřovou clonou“ ve snaze obnovit výnosný obchod, ve kterém protékají miliardy dolarů! Podívejme se, jak se vyvíjely hodnoty růstu pěstování opiátů po začátku invaze v problematické oblasti.
Během let 2002-2005 se množství vyrobeného opiátu pohybovalo mezi čísly 3400-3800 tun za rok, až na rok 2004, ten byl rekordní a výsledné číslo 4200 tun bylo hodně podobné s rokem 2000, kdy byla země pod nadvládou již zmiňovaného hnutí. Tato čísla však nejsou nic proti výsledkům z posledních let a to roku 2006 (cca 6 100 t) a roku 2008 (kolem 8 000 t). Nadprodukce je tak veliká, že je údajně 12 000 tun opiátů "na skladě“ a jejich vypuštění na trh by znamenalo značné snížení ceny heroinu, a tím by se oslabily zisky překupníků, kteří raději vyčkávají na zlepšení situace na trhu, který je silně zasažen hospodářskou krizí. (Světová roční spotřeba je cca 6000 tun). Zde uvádím podrobnou analýzu opiového trhu v Afghánistánu do roku 2004 určenou pro UNODC.
Pokud by jste měli po všech těch posledních skandálech v naší armádě obavu o to, že se objeví třeba podobné fotky, na nichž budou naši vojáci na „exkurzi v makových polích“ pozorovat starého Talibance při práci, tak vás všechny může uklidnit fakt, že province Logár patří spolu s Kábulem a dalšími k těm méně osetým, kde je jen malé procento políček s touto lukrativní komoditou. Naopak provincie Kandahár, Zabul, Khazi, patří do oblasti s vysokým procentem (skoro 40%) ze všech makových políček. Ale opět by se dala všechna odpovědnost shodit na Taliban, vždyť před nedávnem vyšla zpráva, že radikální hnutí kontroluje 90% území, políčka jsou pod jeho dohledem a výtěžek z opiátů slouží k nákupu zbraní a podpory terorismu.
Podívejme se nejprve na „drogovou historii“ na tomto válkou sužovaném území. Před sovětsko-afghánskou válkou (1979-1989) byla produkce opia zaměřena pouze na malé regionální trhy. Neexistovala místní produkce heroinu. Ve snaze Spojených Států pomoci místním mudžahedínům v boji proti komunistickému Sovětskému Svazu a doufaje, že ten se ve válce finančně oslabí a z oblasti odejde, rozjela CIA ilegální akci, která měla za úkol dodat zbraně jako Stinger a další vojenskou techniku povstaleckým skupinám. Byla však nutná pomoc Pakistánu a její zpravodajské služby ISI. Díky obchodu drogy za zbraně byli rolníci donuceni povstaleckými skupinami opium produkovat jako revoluční daň a tak se afghánsko-pakistánské území stalo předním světovým producentem heroinu, dodávající 60% poptávky do USA. Obchod kontrolovala CIA a její praktiky nakonec vyplavaly na povrch v aférách jako Irán-contra a BCCI, špinavé peníze byly prány přes banky na Blízkém východě, nebo přes řadu fiktivních firem.
"Drogové" peníze byly dále využity např.při operacích na Balkáně, tato slova zazněla z úst S.Miloševiče při jeho procesu na adresu „drogové cesty“ z afghánsko-pakistánského pomezí do Evropy: "Albánie a Kosovo se nalézají uprostřed balkánské cesty, která spojuje „zlatý rohlík“ afgánsko-pakistánský s evopským trhem narkotik. Obchodní cena této cesty je hodnocena na 400 milionů amerických dolarů ročně a po ní se každoročně dopraví do Evropy 80 % heroinu. Právě těmito penězi si koupili podporu Ameriky (Kosovští Albánci)!"
Po ropě a zbraních je obchod s narkotiky třetím největším obchodem, hodnota toho afghánského, který je světově nejvýznamnější, se odhaduje na 400-500 miliard dolarů. Náklady na výrobu drog jsou příznivé, výkupní cena základní suroviny, tj.opiátu, je 100násobně menší, než konečná cena heroinu. Obchodníci s narkotiky tudíž disponují obrovskými sumami peněz, je jich tolik, že si mohou koupi přízeň politiků, politických stran, či financovat gerilové války. Existují silné obchodní a finanční zájmy za narkotika. Z tohoto hlediska je geopolitická a vojenská kontrola nad drogovými trasami stejně strategická jako nad trasami ropovodů a plynovodů. Jinými slovy, zpravodajské agentury a silné obchodní syndikáty se spojily s organizovaným zločinem a kontrolují strategické trasy narkotik. Miliardy dolarů těchto příjmů jsou ukládány v Západním bankovním systému. Většina velkých mezinárodních bank, spolu s jejich dceřinými společnostmi pere v ráji (off-shore) bankovnictví velké množství špinavých peněz.
Úkolem českých i jiných vojáků působících v Afghánistánu není fyzická likvidace makových políček. Dokládá to i vyjádření armádního generála majora Michaela Tuckera, velitele operací mezinárodních sil, který při rozhovoru v Kábulu prohlásil, že odpovědnost za snižování opia je na bedrech afghánského ministerstva.“Naši vojáci neodstraňují a nebudou fyzicky odstraňovat makovice, nebudou se srpem běhat po polích“. Když k tomu přičteme fakt, že bratr prezidenta Karzáího je podezřelý s obchodem s narkotiky (tyto zisky z nelegální činnosti byly použity i při nedávné volební kampani), v této problematice se patrně dlouho nic nezmění. Zlí jazykové tvrdí, že se občas políčka vypalují, ovšem až po sklizni, to je pak další rok úroda ještě lepší!!!
Co o současné drogové situaci říká bývalý veterán sovětsko-afghánské války generál Mahmúd Garejev: ”Sami Američané přiznávají, že drogy jsou často přepravovány v Afghánistánu na americká letadla. Obchod s nimi jim přinaší asi 50 miliard dolarů ročně, což plně pokrývá náklady vázané k udržování jejich vojáků v oblasti”. (Russia Today)
Současný afghánský ministr pro boj proti drogám Khodaidad Khodaidad: "Cizí vojska vydělávají peníze z produkce drog v Afghánistánu”. A do třetice bývalý pakistánský generál a bývalý velitel ISI Hamid Gul: ”Abdul Wali Karzáí (bratr prezidenta Karzáího) je největším drogovým baronem z Afghánistánu". Ale co je nejvíce znepokojující z mého pohledu je to, že se k tomu používají americká vojenská letadla!
Proč je válka v Afghánistánu tak důležitá? Přímé spojení mezi Talibanem a U.B.Ládinem v teroristickém útoku 11.září 2009 je nedostatečně doložené, stopy spíše vedou do Pakistánu. Jde především o kontrolu nad zemí pro možný tranzit plynu do Asie a s tím spojené astronomické toky peněz nadnárodních korporací.plynovodu TAPI, který by přivedl plyn s Turkmenistánu přes Afghánistán, Pakistán až do Indie. Ještě těsně před 11.9.2001 jednala americká administrativa s Talibanem, vyjednání nakonec skončilo krachem.(V současné době se Američané vojensky soustředí právě na tento koridor). A je tu navíc jedna země z „osy zla“, která chystá konkurenční plynový projekt, a tou je dnes často skloňovaný Irán. Ten chce jako země s velkými zásobami plynu vést svůj vlastní plynovod přes Pakistán do Indie (Mapa zde). Dále Rusko, které buduje svoji vlastní plynovou cestu. Pokud by Indie kývla na konkurenční variantu, západní korporace často propojené s významnými politiky by dostaly tvrdou ránu. A ještě k tomu významný hráč na ekonomické šachovnici Čína, která staví plynové cesty směrem na Východ a propojí svoje cesty s oblastmi, kde je teď „horká půda“!
Doufám, že si snad už dnes nikdo nemyslí, že našim posláním je budovat v Afghánistánu demokracii nebo bojovat proti terorismu, když ho nakonec v některých oblastech světa ještě podporujeme. Afghánská populace není homogenní a skládá se z mnoha kmenů, které nejsou schopny vytvořit celistvou společnost. O tom už se v minulosti přesvědčili Britové či Sověti, a současná koalice se přesvědčí také. Evropané svoji účastí po boku Spojených Států možná zareagovali i na výčitky její administrativy, že si sami nedokáží zajistit přístup a ovládnutí strategických energetických zdrojů, bohužel vše za cenu morální, společensko-sociální devastace a válek.
Na závěr otázka pro bystré:
Co má chlapec na prvním snímku na nosiči svého kola? a) svačinu, b) učebnice, c) opium
Zdroje: Michael Chossudovsky, Infowars, Czechfreepress
Převzato z blogu autora na blog.idnes.cz
