Klausova podmínka, Obamova cena – jak se to rýmuje?



Nerýmuje! Přesto, že jde o dva jevy současného současného dneška. Dvakrát prestiž ve hře. Dvakrát užaslý svět.


Prostě nerýmuje. Alespoň zatím ne.


Začněme Klausem.


Nijak se netajím zásadně kritickém vztahem k tomuto fenoménu české popřevratové politiky. Nijak neskrývám , že jsem velmi nechtěl, aby byl prezidentem a to dokonce opakovaně. A už vůbec ne tím, že chci, aby podepsal Lisabonskou smlouvu. Proto když jsem zaslechl zprávu, že jednal se švédským ministerským předsedou, a že si dal jakousi podmínku pro svůj podpis, vylétl jsem jak čertík z krabičky! Zase kapric! Sólokapric! A chtěl jsem cosi napsat o tomhle podivuhodném počínání.


Nenapsal. Chyběl mi k tomu zásadní údaj. Totiž nějaká indicie o tom, co v té dodatečné poznámce má vlastně být.


Takže jsem začal spekulovat. A napadly mne tři možné druhy takové dodatečné poznámky a jejich motivace, respektive opačně – motivace pro určitý typ poznámky a následně i vlastní poznámka. A když jsem si je definoval, přiřadil jsem jim i míru pravděpodobnosti, že jsou skutečně tím pravým leitmotivem Klausova konání. Zde jsou:


  1. Čirá obstrukce (60 %) – Něco v tom smyslu: Vážená EU jděte a přineste mi dvacet deka sekaného drátu v celku. Drát sice vůbec nepotřebuji, dokonce ani nechci, sekaný už vůbec ne, ale já vám chci dát šanci aspoň takovou jako zlá macecha chudákovi Mařence v pohádce O dvanácti měsíčkách….

  2. Čestný ústup 30% – Ano, vím, že stejně musím podepsat, že prostě nemohu samojediný, navíc v silně vachrlatém právním postavení, když je LS schválena oběma komorami parlamentu věčně odkládat podpis. Dám tam nějakou bagatelní, snadno splnitelnou podmínku, abych si zajistil tzv. čestný způsob. Kdy budu moci sdělit svým věrným – dosáhl jsem alespoň tohoto. A neztratím tvář ani před nimi ani před sebou.

  3. Něco skutečně závažného (10 %) – Něco, co naši vyjednavači opomněli nebo možná opomněla celá EU.


Bez mučení přiznám, že těch deset procent jsem považoval za silně nadsazené číslo, a dal jsem jej tak vysoké v podstatě ze sentimentu neboť mi přišlo trapné napsat číslo menší než dvouciferné. Nemohu přece podezírat prezidenta své republiky, že je téměř ze 70% apriorní narcisistický potížista a z celých 30% alibista.


O tom, jakou výjimku Klaus skutečně chce, doteď nic konkrétního netuším. Máme k disposici pouze únik informací z Polska, hovořící o tom, že Klaus chce poznámku, která by prostě jednoznačně a jednou pro vždy alespoň na území EU a v jakékoli současné či budoucí jurisdikci a judikatuře EU jednoznačně uzavřela kapitolu s názvem Možné nároky sudetských Němců.


Tahle informace má svůj rub i líc. A oběma je potřeba věnovat malý pohled. Lícem je, pokud je tato informace pravdivá, že v předmětné věci je naprosto vhodné, či bylo by vhodné mít co nejtvrdší explicitní formulace. O tom není debata. Co je rubem? Například to, že nikdo z českých představitelů rovněž o poznámce nic netuší. Premiér, ministr zahraničí, vláda, šéf parlamentu nebo senátu, lídři obou velkých stran, prostě nikdo. Podobně švédské předsednictví. Jeho prostřednictvím se eventuálně bude vyjednávat. Mělo by být každopádně, stejně jako česká vláda a důležití politici informováno a konzultováno. Zejména ve vztahu s problémem největším – polskou indiskrecí! Pokud Poláci pustili pravdivou informaci, velmi tím ztížili možnost Klausovu podmínku vyjednat. Protože Němci (a možná i Rakušané) budou zcela jasně, pokud nebyli v této věci konzultováni předem, minimálně v obtížném postavení vůči nemalému počtu svých voličů a jejich organizací, leckdy s nezanedbatelným vlivem.


Skutečně není Klausovou chybou, pokud text LS připouští byť jen teoreticky možnost revokace Benešových dekretů někým jiným než českými zákonodárci. A bylo by nepochybně jeho velkou zásluhou, pokud by tuto eventuální skulinu uzavřel. Nicméně jde o naprosto delikátní záležitost, která musí být dobře připravena, má-li být dovedena do konce.


Klausovo spoléhání na to, že EU nezbude nic jiného než mu vyhovět kvůli časové tísni a kvůli hrozbě eventuálního britského referenda po nadcházejících britských volbách může být fatální. Je to chladný a racionální kalkul, je ovšem otázkou, zdali EU musí provést jen Klausem vynucený tah. Nebo jestli má nějakou jinou protihru. A jestli, vzhledem k tomu, v jaké pozici bude německá a rakouská vláda – a té se osobně bojím daleko více – jí bude vůbec schopna. Pro německou i rakouskou vládu totiž půjde o jasnou škodu na vnitřním image – de facto bleskovou kapitulaci. Bez možnosti nápravy. Pokud jde o polskou indiskreci, je Klausovým omylem, že je vůbec informoval, přičemž to neomlouvá fatální nekorektnost našich severních sousedů. A je jedno, zda bylo úmyslem nás blamovat, nebo jen být v záři reflektorů jako ten, co má od všeho klíče.


Uvidíme, co přinesou další dny. Můžeme se těšit na zajímavé divadlo. Na kus s napínavou dramatickou zápletkou a rychlým rozuzlením.


Kus podobný tomu, který sehráli ti, co udělují Nobelovu cenu míru. Protože i oni nám předvedli jednoaktovku, s dějem sice očekávaným, ale místo, aby vrahem byl zahradník, je hlavní osobou v podstatě někdo, kdo v kusu vůbec nevystupoval! Když jsem viděl, že oceněným je Obama, chvíli jsem nevěřil vlastním očím. A když ano, vzpomenul jsem na proslulé socialistické desatero investiční výstavby. Konkrétně na tyto dva body:

  • potrestání nevinných

  • odměnění nezúčastněných


Nikdy bych nebyl věřil, že tyhle proslulé axiomy zná i výbor pro udělování Nobelových cen. A že se jimi dokonce i řídí.Takže z původní jednoaktovky s nudným dějem a trošku překvapivým koncem se stal kousek s nečekaným zásadním zvratem. Nemám nic, vůbec nic proti Obamovi. Docela se mi ten chlapík líbí. Nicméně – zdá se mi, že ta jednoaktovka není ani konverzačka ani komorní kus ani komedie ani detektivka, přes absolutně nečekané rozřešení, nýbrž ze všeho nejspíše kráčí o frašku!


A velmi se bojím, aby právě tenhle aspekt nezačal rýmovat slovo Klaus se slovem Obama.

 

Foto: zdroj

Přejít do diskuze k článku