Klimatická věda, nebo klimatické náboženství?

Únor 12, 2010 

KODAŇ – Ja k si v tvrdé škole života ověřili George W. Bush a Tony Blair, veřejnost nemá ráda, když ji někdo uvádí v omyl o hledně podstaty potenciálních hrozeb. Následné odhalení, že důvody pro invazi do Iráku byly nesmírně nafoukn uté, ba v některých případech zcela smyšlené, vyvolalo rozzuřenou protireakci, která ve Spojených státech roku 2008 přispěla k odstavení republikánů od moci a britské Labouristické straně možná letos přinese totéž.


K podobnému posunu celosvětového veřejného mínění teď dochází ve vztahu ke změně klimatu. Proces nabral obrátky na konci minulého roku, když hackeři vynesli na veřejnost tisíce emailů z předního britsk ého výzkumného ústavu, které dokládaly, že někteří z nejvlivnějších světových klimatologů se snažili maskovat nedostatky výsledků své práce, znemožňovali přezkum a společně kuli pikle ve snaze prosadit cosi, co u tématu změny klimatu tvoří jakousi stranickou linii. Před nedávnem se pak hluboce ztrapnil vážený poradní orgán Organizace spojených národů, Mezivládní panel ke změně klimatu (IPCC), když vyšlo najevo, že některé z alarmujících prognóz obsažených ve vlivné zprávě, již vydal v roce 2007, se opírají nanejvýš o chatrné vědecké základy.


Byť žádný z těchto lapsů nezakládá důvod k pochybám, že globální oteplování je skutečností, že je vyvolané lidskou činností a že nám způsobí problémy, tato zpochybnění IPCC si vybírají svou daň. Průzkumy veřejného mínění v poslední době ukazují, že důvěry veřejnosti ve vědecký konsenzus v otázce globálního oteplování setrvale ubývá.


Největší titulky upozorňující na omyly IPCC si vysloužilo tvrzení týkající se tání himálajských ledovců, jež se dostalo do zprávy z roku 2007 o pravděpodobných dopadech změny klimatu. „Ledovce v Himálaji ustupují rychleji než kdekoli jinde na světě,“ uvádí zpráva a dodává, že „přetrvá-li současné tempo, pravděpodobnost, že zmizí do roku 2035 a možná i dřív, je velice vysoké.“ Tato prognóza se kupodivu nezakládala na kolegiálně recenzovaném vědeckém výzkumu, ale byla vytažena ze zprávy Světového fondu na ochranu přírody, která opakovala nepodloženou spekulaci jediného badatele.


Bezpočtu aktivistů vázaných na téma globálního oteplování tato vědecká nepodloženost nebránila, aby ledovcovou prognózu při každé příležitosti citovali. Když loni indická vláda poznamenala, že himálajské ledovce jsou v lepším stavu, než tvrdí IPCC, předseda panelu Rádžendra Pačaurí námitky Indie odmítl s tím, že se prý opírají o vědecké poznatky, které přirovnal k vúdú.


Počátkem tohoto měsíce indická vláda zareagovala na odhalení týkající se neopodstatněnosti tvrzení o ledovcích tím, že zřídila orgán, který je jakýmsi jejím vlastním „indickým IPCC“, a pověřila ho, aby zhodnotil dopady globálního oteplování. Indický ministr životního prostředí Džajram Rameš prohlásil: „Existuje tenká hranice mezi klimatickou vědou a klimatickým náboženstvím. Já jsem pro klimatickou vědu.“


Klimatické náboženství je přiléhavý popis toho, co IPCC provozuje, neboť některé důsledky změny klimatu zveličila, aby jim politici věnovali pozornost. Murari Lal, koordinátor a hlavní autor toho oddílu zprávy IPCC, který obsahoval himálajský omyl, přiznal, že on i jeho kolegové věděli, že se dramatická ledovcová předpověď neopírá o recenzovaný vědecký výzkum. Na vysvětlenou však uvedl: „Domnívali jsme se, že pokud ji můžeme zdůraznit, ovlivní tvůrce politických koncepcí a politiky a pobídne je k realizaci konkrétních činů.“


Konkrétními činy, jež měli na mysli, bylo přimět vlády, aby nařídily drastické snižování emisí oxidu uhličitého. Aktivisté se tento přístup k řešení globálního oteplování bez úspěchu snaží prosadit už téměř 20 let, naposledy na zkrachovalém klimatickém summitu v Kodani loni v prosinci. Problém tkví v tom, že jde o řešení, které je až příliš drahé na to, aby jej politici a veřejnost jen tak spolkli – a právě proto zřejmě řada klimatologů s dobrými úmysly usoudila, že než aby spoléhali na racionální diskusi, raději se nás pokusí vystrašit tak, abychom ztratili rozum.


Vezměme si třeba, co nám IPCC říká o mimořádných povětrnostních událostech, jako jsou silné hurikány. Výše škod způsobených těmito událostmi, ve smyslu zničeného majetku a hospodářských výpadků, setrvale roste. Všechny recenzované studie dokládají, že příčinou nejsou rostoucí teploty, ale skutečnost, že lidé žijí v rizikových oblastech.


Nicméně ve vlivném hodnocení změny klimatu, jež IPCC zveřejnila v roce 2007, se jeho II. pracovní skupina (pověřená hodnocením potenciálních dopadů globálního oteplování) rozhodla citovat jednu tehdy ještě nepublikovanou studii, která údajně zjistila, že globální oteplování v uplynulých 35 letech zvýšilo ceny škod na dvojnásobek. Když ovšem daná studie konečně vyšla, kategoricky prohlašovala, že pro spojování vyšších škod s globálním oteplováním jsou „nedostatečné důkazy“. Jinými slovy, informace II. pracovní skupiny byla jednoduše chybná.


Jinde ve zprávě z roku 2007 zase II. pracovní skupina tvrdila, že „až 40 % amazonských pralesů“ hrozí riziko zničení v důsledku globálního oteplování. Základem pro toto tvrzení byla jediná zpráva Světového fondu na ochranu přírody, která sama citovala jedinou studii, jež se vůbec nevěnovala změně klimatu, nýbrž dopadům lidských činností, jako je těžba dřeva a vypalování pozemků. Obdobně II. pracovní skupina prohlásila, že „do roku 2020 v některých [afrických] zemích mohou výnosy ze zemědělství závislého na deštích klesnout až o 50 %.“ Ukázalo se, že tento znepokojivý statistický údaj, od té doby mnohokrát citovaný, vycházel z jediné řádky ve výčtu uvedeném ve zprávě jistého environmentálního think tanku.


Existuje mnoho dalších příkladů podobných podfuků II. pracovní skupiny. Kromě zdráhavého přiznání, že prognózy týkající se himálajských ledovců byly „nevalně doložené“, však IPCC žádná z těchto pochybení doposud nepřipustil, natož aby se za ně omluvil.


Má-li IPCC řádně plnit svůj úkol, musí si přiznat všechny své omyly a udělat si doma pořádek. Nikdo od něj neočekává neomylnost. Jenže zároveň bychom neměli tolerovat snahy politické lídry raději vyděsit než informovat.


Přetisk materiálu z těchto webových stránek bez písemného souhlasu Project Syndicate je porušením mezinárodního autorského práva. Chcete-li si svolení zajistit, kontaktujte prosím distribution@project-syndicate.org.

Přejít do diskuze k článku