Kolik amerických vojáků bylo zraněno v Iráku? Nemáme ponětí!

Prosinec 30, 2011

Zprávy o konci války v Iráku stále dokola popisují ztráty americké armády způsobem, který určuje Pentagon: 4 487 mrtvých a 32 226 zraněných.

Počet zabitých je přesný, ale co se týče zraněných, udávaná hodnota vysoce podhodnocuje počet amerických mužů sloužících z Iráku, kteří se odsud nevrátili tak úplně vcelku.

Skutečný počet příslušníků armády, kteří byli zraněni v průběhu devět let trvajícího fiaska v Iráku, je ve stovkách tisíc – možná dokonce i více než půl milionu – pokud vezmete v úvahu všechny muže a ženy, kteří se vrátili ze svého nasazení s traumatickým poraněním mozku, posttraumatickým stresem, depresí, ztrátou sluchu, poruchou dýchání, různými nemocemi či jinými dlouhodobými zdravotními problémy.

Neexistuje však nic, co by se jenom přiblížilo přesným číslům, protože to nikdo nesleduje. (Pozn. překl.: Nebo možná právě proto to nikdo nesleduje?)

Nejčastěji citovaný údaj amerického ministerstva obrany pochází z jeho záznamů o „zraněných v akci“ – úzce definované kategorii, která zahrnuje pouze oběti vojenských operací, které „byly léčeny na zranění v důsledku vnějšího působení nebo příčiny.“  Obvykle to znamená, že potřebovali neodkladnou lékařskou péči poté, co byli postřeleni nebo zraněni v důsledku výbuchu. Z této kategorie jsou výslovně vyloučeny „poranění nebo úmrtí v důsledku působení živlů, sebepoškozování, únavy z boje“ – společně s kumulativními psychologickým a fyziologickým napětím, či ostatními ranami, a těmi nemocemi a úmrtími, která se nejčastěji vyskytují mezi veterány z Iráku.

Kategorie „zranění v akci“ je poměrně historicky stabilní, takže je stále ještě užitečné jako ukazatel pro porovnání s předchozími válkami. Neexistuje však žádná centrální databáze týkající se dalších, někdy i fatálních poškození zdraví. Máme pouze několik zřídkavých statistických údajů, které uvádějí tuhle důležitou věc.

Porovnejte si například tyto údaje:

• Zpráva pentagonského Vojenského centra pro zranění mozku veteránů (Defense and Veterans Brain Injury Center) uvádí, že od počátku roku 2000 do třetího čtvrtletí roku 2011 diagnostikovali 229 106 vážných případů traumatického poranění mozku různé intenzity u veteránů z Iráku a Afghánistánu.

• Studie RAND Corporation z roku 2008 o veteránech z Iráku a Afghánistánu zjistila, že 14 procent z nich bylo pozitivně testováno na posttraumatický stresový syndrom (PTSD), 14 procent na těžkou depresi a 19 procent na traumatické poranění mozku během jejich nasazení. (Vědci zjistili, že těžká deprese je „těsně spojena s bojovou expozicí a mělo by být zváženo její zařazení do spektra mentálních následků na duševní zdraví způsobených bojovým nasazení“). Použitím těchto měřítek na 1,5 milionu veteránů z Iráku by se odhadem 200 000 z nich mohlo označit za trpící PTSD nebo těžkou depresí a 285 000 z nich pravděpodobně utrpělo traumatické poškození mozku.

• Studie z roku 2008, která byla zveřejněna v New England Journal of Medicine zjistila, že 15 % vojáků v bojovém nasazení hlásilo zranění, která zahrnovala ztrátu vědomí, nebo změnu jejich duševního stavu, 17 procent vojáků nahlásilo jiná zranění. (Když použijeme tento poměr, můžeme dovodit, že 480 000 veteránů z Iráku bylo jedním či druhým způsobem zraněno.) Více než 40 procent z vojáků, kteří ztratili vědomí, splnilo kritéria pro posttraumatický stresový syndrom.

• Je odhadováno, že téměř třetina ze všech veteránů nasazených ve válkách v  Iráku a Afghánistánu trpí posttraumatickým stresovým syndromem, depresemi nebo traumatickým poraněním mozku. Znamenalo by to 500 000 z 1,5 milionu vojáků, kteří tam byli nasazeni.

• Jedním z opravdu nejčastějších postižení je ztráta sluchu. Výzkumná zpráva Ministerstva pro záležitosti veteránů z roku 2005 zjistila, že třetina vojáků, kteří se nedávno vrátili z mise v Afghánistánu a Iráku, byla ušními lékaři doporučena na vyšetření sluchu v důsledku toho, že byli vystaveni bezprostředním zvukovým následkům výbuchu a u 72 procent z nich byla zjištěna ztráta sluchu. Richard Salvi, šéf Centra pro výzkum hluchoty a slepoty (Center for Hearing and Deafness) při Univerzitě v Buffalu (University of Buffalo) nedávno oznámil, že „až 50 % vojáků, kteří bojovali v Iráku a Afghánistánu, se vrátilo zpět s ušním šelestem“ kvůli hluku, který museli snášet.

• Seznam potenciálních zdravotních potíží amerického Ministerstva pro záležitosti veteránů obsahuje syndrom chronické únavy, depresi, fibromyalgii, poruchy sluchu, žloutenky typu A, B a C, leshmaniózu, (známou též jako „bagdádský vřed“), malárii, ztrátu paměti, migrény, poruchy spánku a tuberkulózu.

• Vládní internetové stránky pro záležitosti veteránů  o válečných rizicích varují, že „veteráni z bojů mohli být během své služby v Afghánistánu nebo Iráku vystaveni celé řadě enviromentálních rizik. Vystavení se těmto nebezpečným rizikům může způsobit dlouhotrvající zdravotní problémy“. Tato rizika zahrnují vystavení se zplodinám hoření v ovzduší, infekční choroby, ochuzený uran, toxické střepiny, zranění následkem extrémně nízkých nebo vysokých teplot, či chemických látek z nátěrů. Tyto webové stránky však neposkytují žádné odhady přípustné délky expozice či možných poškození.

• Zpráva Výzkumné služby Kongresu (Congressional Research Service) z roku 2010, která pojednává i o tom, co je označováno jako „těžkosti při hledání statistik týkajících se amerických vojenských ztrát“, nabízí jeden z příkladů toho, jak se kategorií „zraněn v akci“ podhodnocuje skutečný počet obětí. Bylo zjištěno, že na každého vojáka zraněného v akci a z toho důvodu evakuovaného zdravotnickými jednotkami z Iráku, připadali další více než čtyři, kteří byli zdravotníky evakuováni z jiných důvodů.

• Nedávný měsíční bulletin Armádního centra pro zdravotnický dohled (Armed Forces Health Surveillance Center) konstatoval, že podíl navrátilců z bojů, kteří asi 3 měsíce po svém návratu ohodnotili svůj zdravotní stav jako „dostatečný“ nebo „slabý“, se pohyboval mezi 10 až 13 %. Více než 20 % z nich sdělilo, že jejich zdravotní stav je horší, než byl před jejich bojovým nasazením; podobný počet měl „obavy z expozice“ (myšleno vůči zdravotním rizikům – pozn. překl.) a více než 27 % hlásilo příznaky deprese.

•  Zpráva z Lékařského ústavu (Institute of Medicine) dokládá, že mnohá zranění, která utrpěli veteráni v Iráku a Afghánistánu, budou mít doživotní následky, a některé další dopady jejich vojenské služby budou pociťovány ještě po několika desetiletích.

Existuje jistě mnoho dalších údajů, které nám unikly. Komplexní přehled nám ovšem chybí. Údaje o „zraněných“, které mezitím soustavně uvádějí politici a média, nás nepřivádějí blíže k tomu, abychom si uvědomili skutečné cenu, kterou zaplatili příslušníci ozbrojených sil, kteří šli bojovat do Bushových válek a dobrodružství, a kteří už nikdy nebudou tím, co byli předtím.

Dlužíme jim úplnou satisfakci za jejich utrpení – a také to, abychom na to nikdy nezapomněli.

Dan Froomkin je zástupce šéfredaktora Nieman Watchdog. Je také vedoucím washingtonským dopisovatelem Huffington Post. Můžete ho kontaktovat na froomkin@niemanwatchdog.org

Převzato z Nieman Watchdog

Překlad: Stan