Sociologové a někteří ekonomové upozorňují na neudržitelnou sociální situaci většiny obyvatel a předpovídají dokonce násilné „lidové“ bouře. S tím bych docela souhlasil, situace vypadá vskutku jako klid před bouří. Nemusíme ani moc fantazírovat o tom, jak takové „bouře“ dopadnou. No jak, tak jako zatím vždycky. Vláda nasadí policii, těžkooděnce, slzný plyn, vodní děla, gumové projektily a možná i ty nejmodernější prostředky na rozhánění demonstrací – to prý je možné z obyčejného nenápadného autíčka nasměrovat vysílání jakýchsi ultrakrátkých (nebo ultradlouhých?) vln do davu demonstrantů, které způsobují nutkání okamžitě běžet na velkou stranu, takže protestující už neprotestují, nýbrž urychleně hledají WC. Prý tento způsob už v praxi úspěšně použil ten cvok Saakašwilli v Tbilisi. No a v případě že by police nezvládla situaci, může být povoláno i vojsko (i vojsko spřátelených zemí), vyhlásí se výjimečný stav a bude vymalováno. Sice můžeme předpokládat i možnost vzniku občanské války, ale v našich poměrech je to dost nereálné. Výsledkem bude, ostatně jako vždycky v historii, spousta mrtvých, zraněných, uvězněných…, no a účastníci protestů budou řádně potrestáni a zajisté ponesou následky značným snížením životní úrovně. Vše bude zkrátka znormalizováno. Neodolám a uvedu ještě citát z Karla Hoffa: Pár by jich veřejně oběsili, několik narazili na kůl a to vše v přímém televizním přenosu, a bylo by po revoluci – revolucionáři by po sobě museli ještě rozbité věci uklidit.
Snad všechny politické strany se před volbami zapřísahají, že sníží nezaměstnanost, že zaručí vyšší počet pracovních míst. Některé politické strany (hlavně ty konzervativní) mají na zvýšení zaměstnanosti i plán zavedení roboty. Což o to, návrh je to skvělý, neboť celkově zruší jakoukoliv nezaměstnanost, nebude existovat človíček bez práce. Zavést povinnou robotu, to je přece fajnový konzervativní názor, vždyť za feudalismu to velmi dobře fungovalo, proč by to nemělo fungovat dnes? A už to fakticky dnes (zatím pouze částečně) funguje. Potkal jsem ráno známého a ptám se ho: „Laďo, kam tak chvátáš? Kam se ubíráš tak brzo ráno?“ Odpověď: „Ále, jako vždycky, na panské!“
Jiná obskurní politická strana navrhuje v zemědělství zrušit traktory, kombajny a vůbec všechnu techniku, dát lidem do rukou rýče a motyky a hned budou všichni zaměstnaní, navíc budou prý blíže k přírodě, a fakt to myslí vážně! Ještě docela nedávno 90 zemědělců uživilo 10 nezemědělců, dnes dva zemědělci uživí bez problémů 98 nezemědělců. V procentech – dříve 90 % obyvatel živilo 10 %, dnes 2 % živí 98 %. Tedy zase návrat ke starým dobrým časům. Kam na ty geniální nápady chodí? Že by nacházeli inspiraci u Pol Pota?
A některé strany, silně demokratické a ještě více sociální, navrhují lákat investory z celého světa nabídkami daňových prázdnin a odměn za jedno pracovní místo. Takoví investoři u nás postaví lehké montované tovární haly a zaměstnají velikánské spousty nezaměstnaných. Je to vynikající nápad, však se jich k nám taky nahrnulo spousta. Tak třeba Nošovice – prý jedno pracovní místo stálo nás, daňové poplatníky, 3 milióny korun (asi jsou v tom započteny i daňové úlevy či prázdniny). To by tentýž investor v Číně, Bangladéši či Indonésii tak lehké neměl, tam by musel platit, ač mizerně, ale přece jenom nějaké mzdy. A jak farizejsky se pohoršujeme, jak tam u nich málem zadarmo dřou, přitom u nás dřou úplně zadarmo, neboť u nás investor dostal mzdy předplacené z našich daní, což by v Bangladéši určitě nedostal.
Velice mne pobavila ultrapravicová ekonomka Markéta Šichtařová (ty vlasy by si měla obarvit na blond, to by jí více slušelo, byla by z ní taková docela hezká blondýna), která reagovala na volební program komunistů právě citacemi z Marxe, což mně připadalo docela paradoxní. Přece jí jenom něco z hodin marxismu utkvělo v paměti. Četla, jak sama uvádí, pouze první dvě stránky programu. „Pravda, dalo by se ve čtení pokračovat. Ale upřímně řečeno, první dvě stránky programu stačí. Stačí na pochopení, že tenhle volební program asi spadl z Marsu.“ Další citace z článku: „Navíc nulová nezaměstnanost je totální národní tragédie. Zaměstnavatel není schopen vybírat si své zaměstnance a ti zase nemají nejmenší motivaci pracovat, když nad nimi nevisí hrozba, že o práci přijdou. Nejen, že technicky nelze nulovou nezaměstnanost docílit. I kdyby to šlo, byl by to pro nás všechny extra průšvih.“ Mohla ale přece jenom uvést, že by to byl extra průšvih pro nás všechny podnikatele, nikoliv pro pracující!
Ale toto přece tvrdil Marx! Je potřeba mít obrovské spousty nezaměstnaných – to je přece základ kapitalismu! Čím více nezaměstnaných, tím více kapitalismus vzkvétá a rozvíjí se. Bez nezaměstnaných by se kapitalismus rychle zhroutil. Majitel podniku má možnost si vybírat z nezaměstnaných takové, kteří budou pracovat za nejnižší možnou mzdu: Když za tolik nechceš pracovat, za bránou podniku stojí stovky lidí, kteří za tak nízkou mzdu budou rádi a ochotně makat! Tento antihumánní postoj ekonomky, která bezostyšně dělí lidi na jakési nadlidi, kteří si mohou (asi na to mají nějaké zvláštní privilegium) vybírat vhodné otroky-sluhy mezi podlidmi, tedy vyselektovat z podlidí pouze ty vhodné. Vždyť to je fašismus jak víno!
Úplně stejně si to představuje exministr Chalupa. V jeho podání je naprosto správné a vysoce morální, že majitel firmy se chová jako feudální pán, majitel přece nemůže být ničím a nikým omezován, ani státem, a už vůbec ne nějakými zaměstnanci, vždyť majitel je pánem svého podniku. No, ještěže nepožadoval zavedení tělesných trestů pro zaměstnance. A jak moc se mu líbí (i Šichtařové), když někdo z podlidí zoufale a se slzami v očích úpěnlivě prosí: vezměte mne do otroctví.
Ekonomka Šichtařová se také vyjádřila i k probíhající krizi. Nejdříve ovšem uvedu můj náhled na krizi. Prý máme jakousi krizi, ale přitom zisky těch velkých podnikatelů jsou jedny z největších v historii, tam u nich nahoře žádná krize není! A že je krize mezi dolními devadesáti procenty? To je docela nezajímavé a naprosto podružné. Přece bývalo i hůř, dříve bývaly i mnohem horší krize pro ty dole, třeba takové světové válčičky, to bylo něco! To byla krize jak se patří a sluší! Ale zisky velkopodnikatelů se zvyšovaly i v té době neuvěřitelným tempem. Buďte rádi, že máte pouze obyčejnou krizi, můžeme ještě vyvolat válku!
A teď ekonomka Šichtařová: „Krize je tu od toho, aby proběhla a pročistila ekonomiku, aby tedy odstranila neefektivní články. Takže „vyřešit“ se dá jedině tak, že se nechá proběhnout, čímž se ony problémové články odstraní. Jakékoliv jiné řešení vede ke konzervování přežitých dinosaurů a protahování krize.“
Naprosto jasné a naprosto srozumitelné řešení. Vyplývá z toho, že Kalousek, Heger a Nečas byli odborníci na svém místě a odstavení jich od moci je nešťastným řešením. Kolik ještě jenom mohli napáchat dobra (Dobra!), kdyby vládli dále! Tož tak paní ekonomka.
Takže o co vlastně v současnosti vůbec jde?
Prý jde o nezaměstnané, o lidi toužící pracovat. Tak se na to stručně mrkněme. První a nejzákladnější věcí je fakt, že práce prostě nebude, vždyť technologie jsou tak pokročilé, že práci dělníků bezproblémově nahradí. Nebude důvodu pracovat, když naši práci nahradí technika. Proč tedy politici vykřikují, že zajistí více pracovních míst? To chtějí či mají v plánu zrušit strojní vybavení jak luddité, kteří byli přesvědčeni, že to stroje jim berou práci? Kdo to byli luddité? Cituji z Wikipedie: Bylo to sociální hnutí britských textilních řemeslníků na počátku 19. století, kteří protestovali, často ničením mechanizovaných tkalcovských stavů, proti změnám výroby vyvolaných průmyslovou revolucí. Hnutí bylo zaměřeno proti zavádění strojů jako původci nezaměstnanosti. Luddita byl účastník násilných akcí proti zavádění strojů do výroby (rozbíječ strojů). Hnutí pravděpodobně vzniklo spontánně v roce 1811 v Nottinghamu, jejich činnost skončila kolem roku 1817. Ničení strojů bylo tehdy pokládáno za sabotáž a tedy hrdelní zločin a řada ludditů byla proto popravena. Jako neoluddismus je v poslední době někdy označován filosofický proud, kritizující technologický pokrok jako takový (hlavně počítačovou revoluci), zejména z důvodu jeho negativního dopadu na lidskou individualitu či sociální situaci. K neoluddistům se řadí např. Nicholas G. Carr, autor známého eseje Is Google Making Us Stupid?, ale i jiní autoři.
Znamená to, že naši politici chtějí jít cestou ludditů? To jest vyházet z továren moderní techniku a natlačit tam spousty dělníků, kteří budou pracovat na strojích minulého století? Politici coby lidé stavící se proti technickému pokroku! To už Marx zaznamenal pochvalný výrok podnikatele na tehdy moderní spřádací stroj: Koupil jsem moderní stroje a vyrábím dvakrát více výrobků s polovinou zaměstnanců. Dnešní podnikatel ale už může pronést toto: Vyrábím stokrát více výrobků a nepotřebuji vůbec žádné zaměstnance, mám pouze dva inženýry sedící před monitory a sledující bezchybný chod automatů. Takže dnes není problém cokoliv vyrobit v jakémkoliv množství, problémem je pouze prodat to. Kdo to ovšem bude kupovat, když většina obyvatel nebude pobírat mzdu? Toť otázka! Budou to kupovat nějací mimozemšťané?
Takže ty proklamace o snížení nezaměstnanosti jsou pouhé nesmyslné bláboly. Věřit tomu, že ta či ona strana zajistí více pracovních míst je veliká naivita! Politici nám vnucují naprosto liché naděje, jsou to podvodné sliby. Žádná nová pracovní místa nebudou, ba bude jich stále méně a méně!
Spousta pravicových ekonomů, sociologů a filosofů je přesvědčena o tom, že pracovat pro kapitalistu působí pracujícím rozkoš a blaho nevýslovné. Některým ale fakt jo, třeba námezdně pracující novináři a televizní námezdní pracující, herci a umělci vůbec – ti přece taky pracují pro kapitalisty. A jaké je to jejich blaho nevýslovné? No mají dvakrát, třikrát, ba i vícekrát vyšší mzdu než dělníci, ale v ničem jiném než výší mzdy se od dělníků neliší, pracují za mzdu jak oni a přitom by měli vědět, vždyť jsou to inteligenti, že kdo pracuje za mzdu, je otrok. Ne nadarmo Marx žádal zrušení námezdní práce, právě v námezdní práci viděl to největší zlo.
Vůbec není pravda, že pracovat pro kapitalistu je toužebným snem každého nezaměstnaného. Nýbrž svět nepracování – to je sen snad všech pracujících! Smyslem a cílem života je nepracování. Proč vůbec pracujeme? Proč lidi pracují? Proč se tak pachtí? No proto, aby si vydělali dostatek peněz k tomu, aby už pracovat nemuseli, aby si potom mohli užít volného času pro sebe. Což ovšem v praxi znamená, že po celý pracovní týden, kdy pracují 10 až 12 hodin denně, žádný volný čas nemají, a proto se ze zoufalství v pátek pořádně opijí, v sobotu se léčí a v neděli nabírají energii nutnou na další pracovní týden.
Takže takové moudrosti jako že člověk rád, ochotně a s chutí pracuje na jiného, že práce osvobozuje, že dokonce práce šlechtí (což je levicové!), tož takové moudrosti jsou obrovské pitomosti. Není to pravda, práce ubíjí v člověku všechno lidské a dělá z něho nemyslícího robota!
Proto jsou k zasmání třeba výroky Keynese. Ani se mi nechce věřit, že Keynes měl tehdá takové starosti.
Keynes: Volný čas. Poprvé v historii nebude nutné pracovat. Myslím s hrůzou na to, jak se budou přetvářet zvyky a instinkty prostého člověka, v nichž byl vychováván po řadu generací, a nyní se po něm bude žádat, aby tyto zvyky zavrhl během několika desetiletí. Musíme očekávat všeobecné nervové zhroucení. Lidé mají dosud radost ze své denní práce. Ať je jakkoliv nudná, je hlavním pojítkem lidí k realitě. Prostřednictvím práce se dostává do kontaktu s jinými lidmi a prožívá pocit soudržnosti. Pro ty, kteří si v potu tváře vydělávají na denní chléb, je volný čas dlouho kýženou cukrovinkou – dokud volný čas nemají!
Jestliže dojde k tomu, že práce nebude nadále potřebná, muselo by dojít k hluboké revoluci v jejich psychice, aby se necítili nepotřební a nechtění. Je nádherně vzrušující poslouchat nezralé revolucionáře, jak hovoří o emancipaci mas od těžké práce a o osvobození jejich tvůrčích sil, zkušenost však ukazuje, že prostí lidé si příliš brzy s nelibostí uvědomí, že jejich tvůrčí a umělecké schopnosti jsou omezené. Jejich život ztrácí řád a strukturu, jejich smysly ochabnou a oni se začnou potloukat po světě bez cíle, nespokojeně. Pocit, že svět se bez nich obejde, že jsou pouhými parazity, je přivádí k zoufalství a může vést k uvolnění destruktivních pudů.
Psychologické problémy už jenom se zkracováním pracovního týdne (třeba dvacetihodinová práce) mohou být nezvladatelné. Delší dovolená přivádí prosté muže a ženy do stavu neklidu, nerozhodnosti a úzkosti. Bude-li se pracovní doba výrazně zkracovat, půjdeme vstříc psychologickým problémům, které budou mít znepokojující a nebezpečné důsledky.
Keynes uvažuje stejně jako Šichtařová, tedy spíše naopak, Šichtařová jako Keynes – jsou lidé nadřazení a ostatní jsou lidé podřadní. Těch nadřazených se nějaké problémy s nepracováním vůbec netýkají, to je záležitost pouze těch podřadných. Taková šlechta nikdy nepracovala, její příslušníci akorát loupili, podváděli, kradli a vraždili. Užívali si života – sportu, lovu, chlastu, žraní, sexu…, což s prací nemá nic společného. Králové, šlechta a duchovenstvo bývali většinou negramotní, učit se číst a psát byla pro ně ponižující práce, na to měli přece písaře a všelijaké inteligenty, dokonce i na správu majetku a financí si najímali služebníky. To, že neuměli psát, ba ani dokonce nezvládali sesmolit svůj podpis, dokazují pečetě, které právě nahrazují podpis. Šlechta nepracovala, proto je přece šlechetná, a proto se nazývá šlechta. Logicky vyplývá, že kdo nepracuje, je automaticky šlechetný, důstojný, nadřazený a vyvolený. Je ale také naprosto logické, že tyto vyšší a vysoké vrstvy společnosti mají naprosto totožné vlastnosti, jako ti z těch úplně nejnižších vrstev, tedy lumpenproletariát – ten se také štítí práce úplně stejně, jako se štítí práce rentiér a restituent feudálních statků.
Kdybych se narodil bohatým rodičům, tož to bych se práci vůbec nevěnoval, o práci bych ani myšlenkou nezavadil, o práci bych prostě ani sebemalinko nepřemýšlel. Věnoval bych se pouze tomu, co by mne bavilo, tak třeba jízdě na koni a lovu, sportu, možná i umění a určitě bych cestoval po světě. Vůbec žádné problémy s nepracováním bych neměl!
Svět nepracování tedy existuje, sice zatím pouze pro některé, pro vyvolené, pro vyvolené bohem (bůh si je vyvolil, aby mu sloužili), také pro vyvolené bohem financí, aby mohli mrhat hodnotami, tedy hlavně penězi, které vydělali ti nevyvolení.
Konečně přece jen proniklo nepracování i mezi nás, mezi ty tzv. spodní vrstvy. Konečně si budeme žít stejně, jako dříve žila šlechta, duchovenstvo a rentiéři, tedy životem nepracování, a nebude to pro nás žádný šok, to bude to normálka, v podstatě přebereme móresy obživy šlechty a duchovenstva. Proto vůbec nesdílím obavy Keynese, že když nebudeme od rána do večera těžce pracovat, tak ztratíme smysl života. Takové ty praštěné studie o tom, jak velice těžce se pracující vyrovnávají s tím, že už nemusí chodit do práce, jaká z toho mají duševní traumata a pocity nesmyslnosti života, když nemohou chodit do práce a pracovat pro kapitalistu, jsou k smíchu, jsou to intelektuálské tlachy a nesmyslné plácaniny. Znám spoustu mých žáků, některým je už přes čtyřicet a ještě nikdy nezavadili o práci, a když se s nimi občas bavím, vůbec si nestěžují, že už dvacet let nenalezli práci. Samozřejmě že žijí u rodičů, o nějakém samostatném bydlení nelze ani uvažovat, na to by příspěvek od státu a příležitostné fušky holt nestačily.
I já už také skoro dvacet let nepracuji a žádné problémy s tím nemám, ba naopak, to, co jsem nestihl v období práce, dělám s chutí a nadšením dnes, a dokonce bych chtěl mít ještě více volného času, třeba abych se nemusel obtěžovat vařením, a jak bych přivítal, kdybych nemusel spát, to by bylo o třetinu více volného času!
Takže je až přespříliš pitomé tvrzení, že všichni prý touží pracovat, a že tu jejich touhu makat dokazují dlouhatánské zástupy lidí na úřadech práce. Ti ovšem shánějí práci pouze proto, aby se uživili, aby nechcípli hlady! Nač je takovým lidem svoboda cestování, když nemají ani na jízdenku do okresního města? O svobodě a ohrožení demokracie dnes melou pořád ti samí, dobře je známe, měli by ovšem upřesnit tu svoji touhu po svobodě. V jejich podání je svoboda totéž co svoboda krást! Jenom si všimněte kdo a kteří politici, kteří pisálci a intoši vykřikují cosi o ohrožené svobodě a demokracii (a přitom dávají za vzor Pinocheta). Ale potom je nutné v rámci demokracie přiznat právo na kradení a loupení všem, ne jenom elitě! Vězení se vyprázdní, vždyť tam jsou pouze ti, kteří v menším měřítku prováděli totéž co elity! V ústavě tedy musí být přiznáno právo kradení, loupení, vraždění všem, ne jenom vyvoleným, a měl by to být jako první článek ústavy platný pro všechny, tomu říkám demokracie. Berme za slovo ty ochránce svobody a demokracie a požadujme, aby vše co může pán, může taky i kmán, to je přece princip demokracie. Když už elity mají ústavou a zákony dovoleno loupit a krást, proč toto právo nerozšířit pro všechny?
Už jenom při zmínkách o tom, že by bylo vhodné zkrátit pracovní dobu na 4 hodiny, či zavést volné pátky, dostávají pravičáci kopřivku po celém těle – a přitom by to byla solidní cesta k vyšší zaměstnanosti. Tak by se snadno snížila nezaměstnanost. O tom ale všechny strany a politici mlčí! Ovšem v nedaleké budoucnosti ani snížení pracovní doby nepomůže, prostě lidí na práci nebude potřeba, vyrábět se zajisté bude, ale bez lidí. Tuhle snadnou cestu odmítají jen z toho prostého důvodu, že mají hrůzu a děs z toho, že by i lůza měla více volného času, a hrůza hrůzoucí, mohla by se dokonce i vzdělávat. Ale dnes už nelze tvrdit s vážnou tváří, že nějaký námezdní dělník je na tom duševně mnohem hůř než námezdní pisálci, nebo než třeba profesor Putna, Judr. Benda, Roman Joch, Bátora a podobní. Kdepak! To dnes už tvrdit nelze, to by se autor přespříliš zesměšnil. Samozřejmě z hlediska vládnoucích nelze připustit snížení pracovní doby. To kapitalismus nikdy nedovolí, neboť armáda nezaměstnaných je nutnou podmínkou přežití kapitalismu. (Dokonce i v Číně na to přišli, předpokládám, že to zavedli pouze dočasně, až se ekonomicky vyrovnají USA, mohou se dát jinou cestou, dřív jim to, bohužel, okolnosti nedovolují.)
Pak je ještě jedno radikální řešení – nechat přebytečné lidi vymizet. Jak? Na to jsou odborníci typu Cheneyho, Wolfowitze, McCaina a podobných. Ti ovšem musí být, ale nutně co nejdříve, izolováni v psychiatrických ústavech, a natrvalo, na doživotí, ty vyléčit nelze!
Předpokládejme, že se vše k dobrému obrátí a že bude zaveden tzv. základní příjem pro všechny obyvatele, kdy každý bude mít zajištěno základní živobytí, tedy potraviny, bydlení, ošacení, ochranu před chladem, což není nic nereálného, už dnes teď hned je to možné a uskutečnitelné. (Pokusil se o to Muamar Kaddáfí a částečně se mu to podařilo, možná i proto musela být Libye zničena a Muamar drastickým hovadským způsobem zlynčován.)
Pro podnikatele je zavedení základního příjmu ovšem šílená představa, neboť člověk se zajištěným základním živobytím si bude chtít samozřejmě přivydělat a zlepšit svůj standard, ale bude mít možnost zaměstnavateli říci: tak tuhle práci za tolik neberu, to mi raději stačí jenom základní příjem. Náhle pro podnikatele nebude dost zaměstnanců, buď by jim museli zvýšit mzdy, nebo zavřít krám. Najmout si námezdně pracujícího dělníka nebude tak jednoduché neb zaměstnanci si mohou vybírat. (Paní Šichtařová – nejen majitelé, ale i zaměstnanci si budou moci vybírat!)
Namísto zkrachovalých podniků by vznikaly podniky nezaložené na zisku, družstevní, ve vlastnictví zaměstnanců apod. Však už se to zkouší a docela to funguje, není potřeba platit akcionářům dividendy, neboť případný zisk by si zaměstnanci rozdělili mezi sebe. Takové podniky se budou chovat diametrálně odlišně od dnešních podnikatelů. Samozřejmou úlohou státu bude tyto podniky chránit a podporovat, nebude nutné ani potřebné je finančně dotovat. Zajisté že monopoly musí mít stát pod palcem!
Jakmile bude zaveden základní příjem, automaticky zmizí nezaměstnanost. Kdo chce, bude pracovat aby si zvýšil životní úroveň, kdo se spokojí se základním příjmem, pracovat samozřejmě nemusí.
Pro naši dnešní vládnoucí „elitu“ je zavedení základního příjmu pro všechny naprosto nereálné a neuskutečnitelné – to by totiž znamenalo konec kapitalismu. Elita bude urputně bránit zavedení základního příjmu a je schopna použít všemožné prostředky zastrašování a dokonce je schopna kvůli tomu vyvolat i válku. A ti, kteří věří v boha či Jahveho, ale i ti, kteří nevěří, se budou ohánět židovsko-křesťanskou morálkou, kde je přece jasně a srozumitelně uvedena věta: „A v potu tváře si budeš obstarávat chleba.“ Sice to platí pouze pro ty dole, ti vyvolení, jak jsem popsal výše, si svůj chléb a bohatství v potu tváře nikdy neobstarávali.
Takže závěr: Jakmile bude uznán základní příjem jako lidské právo, bude to přelomová událost a bude změněn celý svět a kapitalismus odejde v klidu a docela nenápadně do nebytí.
