Krásně parazitární konzul

Sledoval jsem jakýsi magazín na německé komerční televizi. Jmenují se vždy Extra nebo Speciál nebo Superextraspeciál, a tenhle byl o významných, společensky frekventovaných a žádaných lidech. High Society. Nic pro našince, zvyklého na buřtguláš.


Už tu televizi jinak nesleduji, než bokem, většinou u toho něco čtu nebo píšu, čímž se moje informovanost postupně snižuje na úroveň venkovského burana, jímž ostatně od malička skutečně jsem.
Hrabě z Yorku
Tenhle pořad byl o těch, kteří jsou těžcí alespoň 100 milionů euro a výše. Tedy vskutku žádní třesprdelkové. Jedním z nich byl i Consul Weyer, přezdívaný Krásný konzul. V roce 1996, již v požehnaném kmetském věku, byl adoptován komtesou z Yorku (jestli ho ještě kojila, nevím) a stal se skrze tuto sociální dobročinnost, jak se sám domnívá, příbuzným britské královské rodiny a říká si od té doby hrdě Konzul Weyer, hrabě z Yorku. Kdyby se nechal adoptovat ode mne, a nebylo by to drahý, tak mohl připojit další hrdé predikáty, "z Prostředních Prdelákovic a Hnojic". Všechny vědomosti o panu hraběti jsem čerpal z jeho webových stránek, a ty jsou zase kompilátem pořadu německé televize WDR.

Consul Weyer

Consul s chotí

Nalevo je Hans Hermann asi před patnácti léty, tedy z doby, kdy byl adoptován, dnes už je z něj prďola a páprda. Na fotografii vpravo je s chotí, dcerou diplomata, lékařkou, plastickou chiruržkou /chirurgyní?/. Dá rozum, že si nevezme dojičku, byť i byla krásnější než on sám. Madame v tom TV magazinu vystupovala také, byla nesmírně, asertivně, skoro vlezle veselá, jak žižkovské ženy v průvodu, a občas jí vykoukla významná část velmi plasticky vyhlížejícího ňadra. Se mnou už to ale nic nedělá, já bych spíš ty jejich prachy.
Jak pan konzul ke štěstí přišel? Prodával tituly a vyznamenání. První titul honorárního konzula Bolívie zprostředkoval ve svých osmnácti otci svého spolužáka. Za okrouhlých 20.000 DM. Od té doby se cena takových titulů značně zvýšila, v době natáčení to bylo 200.000 DM. A protože ten pořad německé WDR je už také dost letitý, lze se domnívat, že dnes už bude koštovat to samé v eurech.
Od té dávné doby se mu kšefty vskutku pěkně hejbaly, consul (se mi do toho pořád plete psací stroj) udělil celkem 1.300 řádů a vyznamenání a 670 konzulátů.

Jak se k tomu dostal? Styky. O výnos z prodeje diplomatických, doktorských a šlechtických titulů a řádů se dělil s prezidenty mnoha států, jejichž spotřeba honorárních konzulů byla vskutku enormní. Toto ovšem nebylo jedinou jeho obchodní aktivitou. Díky přátelství s dalším prezidentem měl monopol na prodej liberijské vlajky námořním lodím. Tzv. levná vlajka. Lukrativní vedlejšák, jak poznamenáno v jeho životopisu v odkazu. "Jeho zákazníkům uspořila liberijská vlajka nejenom daně, ale také v Evropě předepsané technické prohlídky lodí."

Stroessner a Pinochet

hraběcí kočár

V osmdesátých létech se přestěhoval do Paraguaye. S diktátorem Stroessnerem (vedle Pinocheta na fotografii vlevo), který byl původem z bavorského Hofu, na kontě kromě milionů dolarů také desetitisíce zavražděných, na policii a armádu vydával třetinu státního rozpočtu, na veřejné zakázky dvě procenta, ho pojilo "těsné přátelství".

V současné době žije plasticko-konzulský pár v Brazílii. Jejich hacienda se rozkládá na ploše 622 čtverečních metrů, vedle bydlí Pelé. V trojúhelníku mezi Paraguayí, Argentinou a Brazílií vlastní obrovský ranč. Na fotografii vpravo rodinný kočár, 400 koní pod kapotou, jeden uvnitř.

Proč jsem z Terasy udělal společenský magazín? Protože ten chlap v životě neudělal kus prospěšné, užitečné práce, a přitom se válí v přepychu jak prase v lánu kukuřice. Ten jeho kšeftíček s liberijskou vlajkou stál planetu desítky lidských životů a nesmírné ekologické škody, když lodě pod touto vlajkou způsobily mnoho havárií a byly zapleteny do pojišťovacích podvodů. Poměrně typické pro šmejda jeho kalibru je spojení s krajní pinochetovskou pravicí, ostatně i u nás jsou jemu podobní.

Společenský systém, který umožňuje takovému hochštaplerovi parazitární život na vysoké noze, takový řád je patologicky nemocný, pokud ne rovnou zločinný. A nejde ani tak o konzulovu obchodní inteligenci, ale o to, že jiní a ještě větší paraziti než je on mohou vyhazovat obrovské sumy za tituly, které si nikterak nezasloužili, za tretky, nesmysly, úplné hovadiny, peníze, které si poctivě a užitečně pracující lidé nevydělají mnohdy za celý život. A k nimž většinou ti první přišli způsobem, který nikdo není schopen racionálně obhájit.

Konzul a jeho kamarádi a zákazníci mají ještě jeden vedlejšák, a možná ani o něm neví. Pucují lauf palubního děla jednoho křižníku. Kotví na Něvě.

Ovšem lukrativní tenhle vedlejšák asi nebude.

(Foto WorldPress, Golf a Manager Magazine, Wikipedia)

Převzato z blogu Tarasova terasa

0 0 hlas
Hodnocení článku
Odebírat
Upozornit na
0 Komentáře
Inline Feedbacks
View all comments

Nejnovější příspěvky