Krvelačné, nenávistné a pomstychtivé žalmy




Vypadá to, jakoby u nás atheisté už úplně vymřeli. Atheisté z Česka prostě zmizeli. Kam se poděli? Odstěhovali se do nějakého atheistického státu? Ovšem do kterého? Existuje vůbec někde takový stát? Zmizeli nebo byli zmizeni? Vypařili se, nebo byli vypařeni? Dokonce i učitelé, kteří ještě nedávno prosazovali tzv. vědecký světový názor, se dnes kají za to, že byli tak moc pomýlení, a s novým elánem vtloukají do hlav žáčkům náboženský pohled na svět (třeba kreacionismus). Hlásají i takové bláboly, jakože síla pozitivního myšlení vyvolává vibrace způsobující náležité změny v nás i ve světě, a že tedy všelijaké ty vibrace a chvění jsou jedinou pevnou věcí na zemi. Vibrujte a chvějte se (hlavně v práci, třeba v nošovické automobilce) a budete jako z křemene a celý národ z kvádrů. Nebude ona slavná kniha – Co je bez chvění, není pevné – určena ministerstvem školství jako povinná literatura? Ani bych se dnes už nedivil.

http://www.anandajoga.cz/pictures2/375-Jesenik_objimani%20stromu.big.jpgNebo že pozitivní energii lze získávat objímáním stromů. Škoda, že tímhle způsobem nelze získávat energii elektrickou. A máme si dávat pozor na negativní energii, kterou vyzařují nevzdělanci (jinak řečeno námezdní dělníci), proto dále od nich, dále…

Umělci vyrábějí jak na běžícím pásu v továrně všelijaké magické náramky, náušnice, amulety, dokonce i magický obojek pro psa, aby prý neměl blechy. Moje sousedka, docela rozumná ženská, ing., za ten obojek dala několik stovek a věří, že je to účinné, přesvědčuje mne, že od té doby její pes nemá žádnou blechu. Věřím jí, vždyť toho svého miláčka koupe v drahých šamponech, o kterých si já můžu nechat jenom zdát.

To už úroveň vzdělání klesla tak hluboko, že je možné hlásat jakoukoliv blbost, aniž by se autoři a přednášející styděli a cítili trapně? Nebo se tím zkouší, kam až v oblbování lze zajít? Lidi pak sežerou jakoukoliv hovadinu. U nás nikdo proti náboženskému ohlupování neprotestuje, spíše mu není dán prostor ani v novinách, ani v televizi, to pouze občas najdu nějaký atheistický web, skoro nikým nenavštěvovaný.

Třeba současným bestsellerem se stala kniha Život po životě – Úvahy, otázky, odpovědi. Autorem je Moody, Raymond A. Tu knihu vydal Moody už v roce 1975, a už tehdy jsme se smáli a říkali si, že to je vynikající dadaismus, a když brzy na to vyšla další dadaprovokace Život před životem, tak to už bylo k popukání. No jo, ale dnes se to bere naprosto vážně, smrtelně vážně, ne jako dadaprovokace.

Logicky z toho potom vyplývá převtělování. Když si uvědomím, že bych se mohl v příštím životě narodit třeba jako komár, moucha, sardinka, žížala či nějaká baktérie ba i virus, no… Dokonce islámští teologové (už před mnoha staletími) přišli na to, že člověk moc hříšný se může převtělit i v kámen. Už jenom ta představa, že teprve když se jako kámen rozpadnu, můžu se zase převtělit v něco jiného, živějšího, neboť trest jsem si už odtrpěl (ale ta doba čekání!), to mi žádné příjemné pomyšlení nedělá. To na tom je dokonce ten terorista v Madridu, co dostal 47 tisíc let, mnohem lépe, to má časově mnohem příjemnější, no ne? Ale ta představa – budu převtělen na oblázek, lidi po mně budou šlapat, plivat… A vůbec, co asi cítí takový člověk převtělený v oblázek? Nebo když si pomyslím, že v předchozím životě jsem byl nějakým masovým vrahem, nějakým tím Hitlerem, Bushem či dokonce Pol Potem… tož to by mi taky na náladě nepřidalo.

Náboženský pohled na svět je holt módní, Moody a spol. vítězí v plné parádě. Máme vzor v našem novém Velkém Bratrovi, ostatně tak jako ve všem. Když v Americe, snad v každém městečku, funguje nějaká evangelikánská církev, spíše sekta, tak proč ne i u nás? Zajisté v USA mohou existovat všelijaké praštěné církvičky, mají tam přece svobodu, ale tamní farníci si svého kazatele živí a platí ze svého, a stát nedá na jejich provoz a činnost ani centík! Vše si hradí členové. Toto, tento způsob, bychom měli ovšem taky přebrat, i u nás by to bylo vhodné a dobré řešení. To jsem zvědavý, jak by ty čtyři stařenky, co v naší dědince chodí do kostela, uživily faráře a chod a činnost fary a kostela. V USA se stát do těchto organizací neplete, zato sekty se do věcí státu plést mohou, záleží pouze na tom, kolik mají financí, kdo má více peněz, má větší vliv, kdo méně, má menší vliv. Jejich Nejvyšší soud potvrdil, že je to demokratické a že to neodporuje jejich Ústavě. Je to samozřejmě velice demokratické, přece nelze diskriminovat občany, kteří mají více financí, oproti těm, kteří jich mají méně – demokracie je pro všechny bez rozdílu. Kdo má více peněz, může si koupit i více demokracie, stejně jako v nějakém supermarketu, kdo má více peněz, může si koupit více zboží. No a kdo má financí až moc, může si koupit demokracii úplně celou, tak je to spravedlivé, že?

Dokonce i v té komunistické Číně mohou existovat všelijaké podobné sekty jak v USA. Komunistická strana si jich také nevšímá, a stejně jako v USA, nedává z peněz daňových poplatníků na jejich činnost ani jüánek! Ale běda, kdyby se sekty pletly do záležitostí státu a chtěly dělat politiku jako např. Fa-lun-kung, to by byly okamžitě zakázány. To je ten zásadní rozdíl mezi demokracií v USA a naprostou absencí demokracie v Číně. Tam by byly (zpolitizované) sekty okamžitě zrušeny a členové (vedoucí činitelé sekty) posláni na převýchovu do nějakých velmi zapadlých vesnic ve vnitrozemí, ať se tam živí stejným způsobem jako ti vesničané. Kdepak nějaké fešácké vězení, to by bylo příliš nákladné, takhle to stát (daňové poplatníky) nestojí vůbec nic. Možná jim zaplatí cestu do určené vzdálené vesničky, spíše bych řekl, že jim na tu jízdenku jenom půjčí.

Je to velmi dobrý a velmi osvědčený způsob trestu (i carská vláda to dělala podobně, nač drahé a nákladné vězení, stačí laciné vyhnanství), po pár letech života vesničana, jsou perfektně oni městští intelektuálové převychováni. U nás také po roku 1948 posílali nevhodné a ty tzv. protistátní živly do pohraničí (ještě jsem je zažil!), ale dnes už není skoro žádný rozdíl mezi pohraničím a vnitrozemím, navíc skoro každý má auto – u nás to prostě nelze realizovat. Jedině snad domluvit s Ruskem nějaké místo na Sibiři.

V televizi nevidím žádné vědecké pohledy na svět, ale těch náboženských je až přemíra. Tím myslím i všelijaké módní iracionality, okultismus, esoteriku a třeba i ten šíleně zpotvořený buddhismus. Buddhismus vlastně ani náboženství není, ač jeho příznivci se velice usilovně snaží náboženství z něj vytvořit, ale nedaří se jim to a nedaří. Ono není divu, když ústřední myšlenkou je toto: Ve světě je spousta utrpení, nemá přece smysl jej ještě rozmnožovat a zvětšovat. Holt z toho udělat náboženské vyznání ani nějak moc nejde, představme si jenom nějakého buddhistu na frontě při útoku na bodáky! Nebo si představme nějakého buddhistického mnicha, který by půjčoval peníze na úrok! Nebo aby měl zaměstnance a obíral je na mzdě! Nepředstavitelné, že?

Nebo jak žehná tankům, dělům a vůbec zbraním a přeje vítězství ve vraždění a posiluje je slovy, že i Buddha si přeje jejich vítězství! Nebo buddhistický mnich v roli vojenského kuráta-kaplana, jak dodává odvahu žoldákům k vraždění slovy: „Buddha si to tak přeje.“ Myslím, že takovou situaci si nelze představit. Či přece jen ano? Vlastně třeba v osvobozeneckém boji za vyhnání Angličanů z Indie by si to dokonce i šlo představit. Zpronevěřili se svému učení o neubližování? Těžko rozhodnout, že? Nebo nedávné povstání mnichů v Tibetu za samostatnost (zajímavé, že všichni uměli perfektně anglicky).

A všude kolem vidím a slyším neuvěřitelnou zášť proti islámu, kterého bych se chtěl zastat.

http://fanar.gov.qa/Understand/images/hajj.jpgNejsem žádný příznivec islámu, a už vůbec ne jeho obdivovatel, odmítám veškerá náboženská vyznání včetně toho islámu, ale z těch čtyř velkých náboženstev (judaismus, křesťanství, islám a hinduismus) jsem přesvědčený, že ten islám je nejpřijatelnější. Neboť v islámu na každou otázku existuje logická racionální odpověď neodporující přirozenosti ani rozumu člověka. Islám nikdy neměl a nemá ani dnes nějaké problémy s vědeckým názorem na svět, není v konfliktu s vědou, jako bylo a je pořád například křesťanství. Vizme islámskou filosofii a vědu. Nebýt jich, islámských učenců, nevíme nic o antice, neboť málem všechno antické křesťanští fanatikové bezohledně zničili. Vyhladit a zapomenout na antické dědictví je i pro mnoho dnešních intelektuálů upřímným přáním, však už také často čteme, že Evropa je založena pouze na židovsko-křesťanských kořenech, antika se jaksi vytratila, antika jako by nikdy nebyla.

Tak se podívejme, co islám vyžaduje od svých prostých obyčejných běžných věřících. Správný muslim musí dodržovat pouze těchto pět zásad:

1. Věřit v jednoho Boha. Bůh v islámu nemá žádné vlastnosti a nespekuluje se o něm, prostě je – a šmytec. S tím nemám žádné problémy ani já, bezvěrec, neboť si za pojem Bůh mohu bez problémů dosadit, že je to třeba princip univerza, zákonitosti všehomíru. No a ty zákonitosti se snaží současná věda nalézt. Nevidím zde nějaký rozpor.

2. Konat modlitby pětkrát denně. To je přece vynikající zásada, co by za tento předpis dali evropští pracující, kteří mají nárok pouze na půlhodinku k obědu! Každé modlitbě předchází rituál umývání, tj. pětkrát denně se člověk musí řádně umýt (já barbar, se tolikrát denně nemyju), k modlitbě se musí dostavit také čistě oblečený, a místo, na kterém se má modlitba vykonávat, musí být zbaveno veškeré špíny a nečistot. Znamená to, že pětkrát denně a vždycky nejméně hodinu, se člověk věnuje hygieně svého těla a jde do společenství ostatních, tak se neuvěřitelně posiluje sounáležitost ke komunitě! Kdepak nějací izolovaní osamocení jedinci! Takoví snad v muslimském světě ani neexistují. Vždyť to je přímo kouzelné! Navíc je to vynikající způsob odpočinku, zklidnění a usebrání se.

3. Dávat almužnu, tj. jednu čtyřicetinu ročního příjmu. Je to v podstatě náboženská daň (zakát) asi tak ve výši 2,5 % čistých ročních zisků ve prospěch nižších sociálních vrstev, taková jakási charita. Vybrané prostředky je možno použít i k zajištění chodu muslimské obce, třeba na výuku ve školách. Jelikož je to náboženská povinnost, tak i ti nejchudší dávají, a nepřipadá v úvahu, že by se někdo této povinnosti vyhýbal, jako třeba u nás, to by bylo nečestné a nemuslimské. No, a že se tyto sbírky zneužívají třeba i k financování válek a pokrývání střech mešit plechem ze zlata? Nic nového pod sluncem. Vidíme to u nás taky – všelijaké ty charity, člověkové a kuřata v tísni a podobné neziskovky bohatě dotované z peněz daňových poplatníků. Kdyby jenom lidi věděli, na co všechno jsou jejich peníze používány…

I církev křesťanská s tím má také bohaté zkušenosti, to už svatý Pavel z Tarsu byl (jak se uvádí v NZ) takovým výběrčím sbírek na chudé, odevzdával je do Jeruzalémského chrámu, tam se soustřeďovalo zlato a stříbro – a bylo ho! Když člověk čte, kolik si z chrámu odvezl zlata Nabuchodonosor a kolik později Římané, žasne nad tím množstvím.

4. Dodržovat půst (ramadán) od úsvitu do soumraku po čtyřicet dnů (tehdy se nalezl Korán, ale neví se přesně, který den to bylo, proto těch 40 dnů). Půst platí od rána do večera, v noci už ne. Půst neplatí pro děti, nemocné a staré. Starý člověk je ten, kdo dovršil 40 let. Také půst nemusí dodržovat ten, kdo má nějakou důležitou práci, nebo má důležité obchodní jednání, to si může půst odložit na jindy. No, taková tolerance v křesťanství neexistuje. A že takový půst je pro zdraví velice prospěšný, o tom není pochyb.

5. Uskutečnit pouť do Mekky, kde musí sedmkrát oběhnout pahorek, stejně jako kdysi dávno Hagar, když zoufale hledala vodu pro syna Izmaela. To bylo tehdy, když ji Abrahám vyhnal i se svým prvorozeným synem Izmaelem do pouště na jasnou smrt. Ten Abrahám je stejně nějaká moc divná postava Starého zákona, prvorozeného syna Izmaela vyhnal do pouště na smrt i s matkou, a druhorozeného Izáka měl v úmyslu podříznout. Teologové to zdůvodňovali tím, že si to přál Bůh a on pouze plnil příkazy Boha a tudíž je bez viny. To se mi ovšem nějak nepozdává, ono svádět své činy či chutě nechat umřít syna hladem a žízní a druhého syna podřezat, na někoho jiného, to by chtělo nějakou psychoanalýzu, to by chtělo rozebrat, proč Abrahám nenáviděl své děti a chtěl je zabít. Já si myslím, že nadmíru bohatý šejk měl obavy z toho, že ho synové připraví o postavení, a že ho svrhnou. To je v dějinách přece docela běžné, že kvůli svému postavení různí ti králové, carové, císařové a knížata vraždili své děti, to zase tak příliš neobvyklé není, ale nějakou psychoanalytickou studii (ať freudiánskou či adornovskou) bych si rád přečetl. Ovšem nic takového není, teda o Abrahámovi není, pouze teologové se této otázce věnovali. Ta moc, ta vláda nad jinými, je tak opojná, že vede i k vraždění vlastních dětí, proto: chcete-li mít moc, raději nemějte děti, neboť historici by to o vás později napsali.

Pouť do Mekky má uskutečnit muslim alespoň jednou za život, umožňuje-li to jeho finanční situace a zdravotní stav. Chudé rodiny skládají i s příbuzenstvem finanční obnos, aby alespoň jeden z nich si do Mekky zajel. Vždyť to je perfektní podpora turistického ruchu. A co tak uzákonit něco podobného i u nás? Já bych to vložil přímo do ústavy, ba dal dokonce jako první článek, jako ten nejdůležitější. Ale i naše církev toto věděla, a proto turistické poutě směr Santiago de Compostela, Lurdy, Fatima, Mariazell, Medžugorje… Pro komunisty bylo poutním místem Leninovo mauzoleum v Moskvě. Kupodivu ti ani ti to nenařídili jako povinnost. Byla to chyba, to muslimové byli chytřejší – uzákonili to!

Všechno lze zneužít, a náboženství tuplem. Stejně jako v každém náboženství, najdou se i v islámu šílené excesy a nesmysly. Křesťanství není výjimkou.

Velká většina křesťanů věřících větám Bible, věřících v ono Písmo Svaté nadiktované samotným Bohem, tu obsáhlou knihu nikdy nečetla. Kdyby jenom věděli, kdyby jenom tušili, tedy kdyby si přečetli, co za zvrácenosti jsou tam psané, no nevím, nevím, zdali by se jim to líbilo. Třeba tohle z knihy Jozue: Slyšte Slovo Boží: Vše, co dýchalo, vyhubil, všechno živé v něm vybil ostřím meče, nic, co dýchalo, nezůstalo na živu. Město vypálil. Tato věta se snad opakuje v každé kapitole knihy Jozue. (To Kraličtí byli překladatelsky nápaditější než autoři současného ekumenického překladu, ony stereotypní věty překládali takto: Nenechali na živu nikoho, kdo močí proti zdi. Nebo: Nenechali na živu ani pacholíčka.)

A co by si pomysleli věřící, kdyby jim kněz z kazatelny četl třeba tyto verše z žalmů:

(Žalmů je celkem 150 plus jeden přídavek navíc. Vybral jsem pár ukázek jako doklad oné krvelačnosti a pomstychtivosti. Je to z ekumenického překladu, vydání z roku 1975.)

Žalm č. 2 – Hospodin řekl: Požádej, a národy ti předám do dědictví, do vlastnictví i dálavy země. Holí železnou je budeš drtit, rozbiješ je jako nádobu z hlíny.

Žalm č. 3 – Hospodine, čelisti jsi rozbil všem mým nepřátelům, svévolníkům jsi zvyrážel zuby.

Žalm č. 7 – Bůh svůj meč brousí na každého, kdo se neobrátí, luk svůj napíná a míří, smrtonosnou zbraň si chystá, šípy ohnivé si připravuje.

Žalm č. 9 – Okřikl jsi pronárody, jejich jméno zahladil jsi navěky a navždy. Je po nepříteli, provždy zůstaly jen trosky. Vyvrátil jsi jejich města, i památka na ně zašla.

Žalm č. 11  – Přívalem žhavého uhlí a hořící síry smete svévolníky, žhoucí vichr bude jejich úděl.

Žalm č. 18 – Budu stíhat nepřátele, dopadnu je. Rozdrtím je, že už nepovstanou, pod nohy mi padnou. Navždy umlčím ty, kdo mně nenávidí.  Budou volat o pomoc, nespasí je nikdo. Roztluču je, budou jako prach ve větru, smetu je jako bláto z ulic. Sloužit mi bude i lid, který jsem neznal, na slovo mě uposlechnou, cizinci se budou vtírat v moji přízeň.

Žalm č. 20 – Oni klesali, až padli, my jsme povstali a přetrváme.

Žalm č. 21 – Budeš jim jako rozpálená pec. Pozře je oheň. Vyhubíš ze země jejich plod a jejich potomstvo mezi lidmi.

Žalm č. 28 – Zboří jejich dílo, budovat je nedovolí.

Žalm č. 58 – Bože, vylámej jim zuby v ústech, vyraz tesáky těch lvíčat. Ať rozplynou se jak tratící se vody. Ať ztratí se jako slizký plž, jako nedochůdče, které neuzřelo slunce. Radovat se bude spravedlivý, když uzří tu pomstu, omyje si nohy v krvi svévolníka.

Žalm č. 68 – Rozprchnou se nepřátelé, na útěk se dají, odvaneš je jako dým. Tak jako taje vosk před žárem ohně, tak zhynou svévolníci. Rozdrtí nepřátelům hlavu a noha tvá je rozdrtí v krvi, ať jazyk tvých psů má z nepřátel podíl. Rozpraš ty národy!

Žalm č. 83 – Byli vyhlazeni, mrvou na poli se stali. Bože dej, ať jsou jako chmýří, jako stéblo unášené větrem. Jako požár, když stravuje lesy, jako plameny, když sežehují hory, tak je postihni svou bouří, smrští svou je vyděs. Pohanou jim pokryj líce. Ať jsou zahanbeni, vyděšeni navždy, ať se rdí a hynou.

Žalm č. 110 – Rozdrtí nepřátelského krále – plno mrtvol všude – on rozdrtí hlavu velké země.

Žalm č. 129 – S hanbou ať zpět táhnou všichni, kteří nenávidí Sión! Ať jsou jak na střechách tráva, uschne dříve, než je vytrhána. Nebudou je zdravit ti, kdo půjdou kolem.

Žalm č. 137 – Záhubě propadlá babylónská dcero, blaze tomu, kdo ti odplatí za skutky spáchané na nás. Blaze tomu, kdo uchopí a roztříští o skálu tvá nemluvňata.

Žalm č. 109 (tzv. Prokletí) – Jeho modlitba ať je mu počítána za hřích. Dny ať jsou mu ukráceny, jeho pověření ať převezme jiný. Jeho synové ať sirotky se stanou, jeho žena vdovou. Jeho synové ať toulají se po žebrotě, ze svých rozvalin ať chodí prosit. Na všechno, co má, ať políčí si lichvář. Co vytěžil, ať cizinci loupí. Jeho potomstvo buď vymýceno, jeho jméno smazáno buď v příštím pokolení. Hřích jeho matky vymazán ať není. Ať je vymýcena ze země památka po nich. Zlořečení miloval, ať postihne ho! Požehnání nepřál, ať ho mine! Zlořečení oblékal jak šaty; ať mu nitrem pronikne jak voda, ať jako olej prostoupí mu kosti.

Myslím si, že ve světové literatuře nic tak šíleně nenávistného nenajdeme.

Každý správný křesťan by při těchto slovech měl urychleně utíkat na nejbližší policejní stanici nahlásit nabádání ke genocidě. Ovšem dnešní intelektuálové by to snadno omluvili, jakože je to humanitární genocida prováděná striktně pouze v rámci práva a spravedlnosti.

Ne nadarmo a pro nic za nic odmítali staří Otcové patristiky Starý zákon jako od ďábla.

Ale abych nekončil pesimisticky a aby si někdo nemyslel, že vybírám záměrně z textu pouze ony nechutné, nenávistné a drastické texty o touhách po krvi a pomstě, tož jsem vybral i jiné, které se mi zase moc líbí, třeba následující úryvky:

Žalm č.11 – Když se všechno od základu hroutí, co dokáže spravedlivý?

Žalm č. 82 – Celá země v základech se hroutí…

Žalm č 92 – Svévolníci bují jak plevel, pachatelé ničemností rozkvétají.

Žalm č. 38 – Páchnou a hnisají mé rány, sklíčený a zcela skleslý celé dny se zasmušile vláčím. Bedra má jsou v jednom ohni, nezbylo nic zdravého v mém těle. Jsem už vyčerpán a zcela zdeptán, křičím žalostně, mé srdce sténá. Selhává mi srdce, opouští mne síla a mým očím hasne světlo. Kdo mě milovali, moji druzi, odtáhli se, nejbližší moji opodál stojí. Jsem už téměř na zhroucení, stále před sebou mám svoji bolest.

Žalm č. 39 – Dej mi poznat, kdy přijde můj konec a kolik dnů je mi vyměřeno, ať vím, kdy ze světa sejdu. Hle, jen na píď odměřils mi dnů a jako nic je před tebou můj věk. Člověk je jen vánek pouhý, i kdyby stál pevně. Každý žitím putuje jak přelud, hluku nadělá, ten vánek pouhý, kupí majetek a neví, kdo to shrábne. Člověk je jen vánek. Rozkládáš jak mol to, po čem dychtil. Jsem tu jen hostem, příchozím, jako všichni otcové moji.

Žalm č. 129 – Po zádech mi orali oráči, vyorali dlouhé brázdy.

http://cirkev.files.wordpress.com/2010/06/mal5.jpgVždyť tyto popisy existencionální úzkosti jsou lepší než všichni prokletí básníci dohromady, ti by mohli tak akorát závidět. Škoda, že už nemám Biblí kralickou, vzal si ji syn, tam by byl překlad určitě barvitější.

Co tedy závěrem? Teologové v tom vraždění vidí vrcholný výkon naší civilizace, nejvyšší hodnoty – no, vlastně jsou realisty, je to tak, mají pravdu, taková je fakt celá naše křesťanská civilizace. Filosofové se rozplývají nadšením a obdivem k těmto textům a píší o tom mnoho vznešených textů. Umělci berou Písmo svaté za vrchol literatury. Hudební skladatelé skládají hudbu na texty žalmů, ještě i dnes je zhudebňují. Copak oslava násilí, vražd a pomsty je vhodný námět pro hudbu a umění vůbec? Tož toto máme obdivovat a z toho si brát vzor k chování? Vynikající překladatelka díla Louise Ferdinanda Célina, Anna Kareninová, odmítla překládat jeho pamflety s odůvodněním, že jsou příliš nenávistné. Ve Francii platí dokonce zákaz vydávání těchto pamfletů. Překladatelé nenávistných biblických textů ovšem žádné podobné morální zábrany nemají, dokonce o tom obdivně píší a vyzvedávají etické hodnoty textů o vraždění. To Céline je oproti oněm biblickým textům hotový beránek. Jak píše Wenzel Lischka – to zločinci nevíce dbají na morálku lidu.

Nezpochybnitelným faktem ale je skutečnost, že čím je společnost více pod vlivem náboženské víry, tím je krutější.

Přejít do diskuze k článku