Kukaččí vejce




Měl jsem tu výhodu, že jsem o Stanově úmyslu pověsit  sem  dílko Jana  Kukačky věděl dopředu. Byl jsem totiž dotázán  na názor. A odpověděl jsem tehdy,  že  je  to  čistá demagogie. Hrubá, velmi hrubá dezinterpretace  reálných  čísel. A dál jsem odpověděl, že  to rozhodně  s gustem rozcupuji, když se to na OM objeví. A do třetice jsem odpověděl, že  Kukačka najde na Outsiderech  nadšené  čtenáře. To první a  třetí se stalo. Teď je  řada na mně, abych  také    splnil svůj  slib. Kdy hodlám čtenářům  poodkrýt, co  obsahuje  pod  skořápkou  Kukaččí  vejce, které se ocitlo v  hnízdě OM.

Nejdřív zpráva dobrá. Pro fandy všech Kukaček.  Ten graf  , o který  to  Jan Kukačka  opírá, je  korektní. Tedy vlastně jeho  dvě křivky. Křivka  HNP  E15 a křivka  HNP  ČR.

Další  zprávy    budou jen  špatné. Pro fandy všech  Kukaček. Ta třetí křivka je naprosto nesmyslná.  Jak by rostl  národní produkt, kdyby… Dokonalý nesmysl. Jak z pera  nějakého  šíleného, pologramotného bolševického plánovače tak z roku 1952. dokonalé odtržení od  reality. Klasické světlé zítřky, samá pozitiva a  sociální jistoty. Řečeno s klasikem.  Rád  bych  se pana  Kukačky zeptal – ten pravidelný  růst  o  4,5%  by  se byl uskutečnil  kdy,  kdyby nebylo  došlo k převratu a rozpadu  tzv. socialistického  tábora, nebo k  němu mohlo dojít  i po Listopadu?  Pokud  platí první  varianta, je nesmyslná už  svou představou. Socialistický  tábor  se prostě rozpadl. Pokud  autor  při projektování  toho raketového  bezpříkladného růstu   skutečně  myslel, že je něco takového možné  po Listopadu, je podle mne  naprostý fantasta. Dále  se zmíním proč. Až budu komentovat jednotlivé  úlety  jeho  úvahy.

Začnu  tím, že se  znovu  vrátím  k onomu grafu. Autor,  dává  pro  HNP  E15  i ČR stav  roku 89 jako  výchozí, startovací hodnotu  100%. Což by bylo možno  označit za korektní. Pokud  by neexistovaly  zásadní  rozdíly. Kvalitativní. Například  to, že  v E15 byla  daleko vyšší produktivita  práce. Například  to, že  firmy  v E 15 byly  dobře vybaveny  kapitálově. Což  české firmy  postrádaly. Ale  hlavně pomíjí  jednu zásadní věc – 18.11.1989 jsme  se probudili do  úplně jiného světa. Den před  tím jsme  byli ještě  členy  tzv. socialistického tábora, tedy toho, co z něj  ještě  zbývalo (což už  byl jen Sovětský  svaz, Kuba,Vietnam, SeverníKorea, Rumunsko a  my) a jeho ekonomického prostoru. Kde platily jiné cenové  relace, jiné obchodní vztahy, jiné měnové relace a jiný  systém výměny  a distribuce zboží a  služeb než  v ekonomickém prostoru, pokrývajícím  zbytek  zeměkoule. Náš  hospodářský  systém  byl  ve válce s tím druhým  systémem. Studené válce. O den později  jsme  se probudili do světa po té válce. Jako kapitulant. Byť byla studená, byli jsme poraženi. Podobně  jako Německo 9. 5. 1945. Se všemi  důsledky. Náš  hospodářský prostor  se rozsypal a  začaly  okamžitě platit  relace  toho druhého  světa. Jeho hodnotový  systém, jeho systém  výměny  zboží, jeho  systém financování, atd.  Prostě  my  jsme  přišli o všechny  své  ekonomické  výhody.  O  speciální  výměnu  zboží  za suroviny. Za  suroviny  za  ceny  podstatně  pod  cenami světovými. Které jsme platili naším zbožím.  Z  nějakých  85% (a to jsem velký optimista) na jiných trzích v podstatě  neprodejným. Pokud jsme  po doběhu starých dohod  se  Sovětským svazem chtěli naftu, nikl, zemní plyn, železnou rudu – O.K. Ale  za  dolary a  světové  ceny. Zhroutil se trh  RVHP. Přestal existovat. Takže  operovat  výchozím bodem  E15 100 a my 100,  je a si stejně korektní,  jako udělat tentýž  graf pro Německo  po válce  a mít pro něj výchozí  hodnotu 100 1. 1. 1945. A divit se, že v roce  45 došlo  k děsivému propadu… A nevzít na vědomí, že prohrálo válku. My ji prohráli také. A  celý  náš  systém, který  tu byl. To byla  a  je objektivní pravda.  Takže  samozřejmě, že  HDP musel okamžitě  a hodně  dolů! Poražený  totiž vždycky přijde o všechny svoje  výhody a  inkasuje jen nevýhody.  A že jich bylo nepočítaně.

Začneme měnou.  Firmy měly jen měnové limity. Přidělené zhora.  Ale najednou  jim  subdodávky byly  účtovány  v tvrdých… Kde na  to vzít? Jeden  z prvních popřevratových problémů  byl  problém směnitelnosti koruny. Kukačka  píše, že  došlo k hlubokému podhodnocení koruny. No,  to je    věc  názoru.   Když  si představím, jak  dopadlo východoněmecké hospodářství, kde nakonec měnili  v kursu 1:1, tak se mi nezdá, že jsme  na  to zas  až tak moc  nedoplatili.  On ten kurs nebyl vycucaný z prstu. Byl v podstatě  převzat   od  veksláků. A  ti  pro jeho nastavení  nejspíš měli docela  pádné  důvody.  Ale  pan Kukačka nejspíš dokázal, když si chtěl koupit  džíny  v Tuzíku, sehnat marky  za  kurz oficiální – 1 DEM = 4 Kč. Já ne. A  opět připomínám – měli jsme  nekonvertibilní měnu. A  dodávám, byl zde obrovský hlad  po konzumním zboží! Vedle toho bylo třeba nahradit výpadky  východních trhů  získáním trhů nových. Tedy  západních. Což  šlo jedině  a pouze  cenou. Stejně  jako to dnes předvádí  Čína. Sečteno a podtrženo, vláda musela  silně stlačit korunu:

1-     aby nebyly okamžitě všechny devizy promrhány  za nákup  spotřebního zboží

2-     abychom měli  vůbec  šanci se uchytit na nových trzích.

Prostě holá nutnost… Nutnost přežít porážku ve válce  systémů.

Úplně  vyděšeně  zírám na  Kukačkovo tvrzení, že bylo v prvních letech  direktivně omezováno zvyšování  mezd i když bylo možné… Mno, tak si připomeňme tehdejší  realitu! V roce  1991 došlo k uvolnění  cen. Ale také k zavedení  tržních vztahů ve financování podniků.  Už nečerpaly  úvěry  od  SBČS za  sazbu  1,2% p.a., ale  od Komerční banky  za sazbu  20%. Ano v roce 91 dosáhly, uvolněním cen, obrovské zisky. Na  papíře. Protože jednak prodávaly  své výrobky  vyráběné  ze  starých  surovin na  starých strojích, se starými odpisy a  prodávaly je za ceny  nové. Inflace v tom roce byla, myslím, 58%… Takže  ten, kdo prodával, měl  opravdu  úžasný  účetní  zisk. Ale jen  účetní. Protože  odpisy  zůstaly  na staré  úrovni. Což já osobně pokládám za jeden  z nejhorších polistopadových hospodářských přehmatů se  skutečně likvidačními dopady! Podniky platily  tehdy,  tuším, padesátiprocentní daň. Takže  ty  zisky  jim byly  odčerpány. Zůstaly  jim ovšem TOZety a přibyly  nové úvěry  za  20% p.a. Kukačka je názoru,  že  zbylé peníze měly jít  do mezd!!! Má ty svatá prostoto. V době, kdy většina podniků  zoufale bojovala  o to, aby ztracené trhy na východě  nahradila  trhy  západními, kde mohla  bojovat jen a jen cenou….

 

Pokud  si  dobře  pamatuji, v dalším odstavci se pan Kukačka  zabývá  destruktivní politikou  vlády, která vedla  k velkému hospodářskému poklesu. Já  znovu opakuji – aniž bych  jakkoli  chválil  vládu – za pokles  v prvé řadě může  absolutní ztráta  trhů! RVHP se rozpadla! Následně  byla  zrušena. Bez náhrady. A myslím, že  si pamatuji  dobře – se Sovětským svazem  nastoupily  tzv. spisky. O výměně  zboží… A pamatuji si, jak byly  plněny. No z naší strany dobře. Zboží odcházelo. Ale Rusové jaksi – neplatili. Spisek nespisek. To byl náš největší obchodní partner. Druhým největším pak byla  NDR.. Tam to bylo ještě  horší. Ta prostě prakticky  ze dne  na den vypověděla  uzavřené mezivládní smlouvy. Přestala  brát naše  zboží. Ale její podniky dodávaly, až se kouřilo. A pak nám předložili, po sjednocení, účet. V západních markách. A v kursu 1:1…. Žádná destrukční politika vlády, ale  obchodní praktiky  dvou našich největších obchodních partnerů. Chce  to mít jen trochu dobrou a nikoli selektivní paměť!

A  vláda prý  dělala tu destrukci, aby mohla  české firmy  vyprodat do zahraničí…Ani se mi nechce  věřit, že  tohle někdo může  myslet  vážně… Zapomněl Kukačka  na premisy  Klausovy  privatizace? Totiž  tzv. českou cestu? Kdy se snažil rozprodat podniky  doma?  Kdy nám přes noc  vznikali  „továrníci“, kteří  si půjčovali za  20% a  víc , aby  koupili  firmu, která tolik nikdy nemohla  vydělat?  Zapomněl na  kupónovku?  A zapomněl  na  praxi  neprodejného  tzv. domácího stříbra? Tohle  byla  ta  destrukce  motivovaná prodejem  do zahraničí?  Patří do  toho  i doslova vyhnání  Siemense  z plzeňské  Škodovky,  kde už  byl a  chtěl ji privatizovat a toto  bylo nahrazeno prodejem  Soudkovi? A to je jen jeden  příklad za všechny podobné…

Co tam máme  dál?  Věc ještě neuvěřitelnější!  Vláda prý zakázala, před prodejem firmy  zahraničnímu subjektu, vývoz! Na západ i na východ!  Pane Kukačko, vyzývám vás, abyste  tohle doložil. Jakýmkoli  hmatatelným  důkazem! Tvrdím, že to není pravda! Pokud náhodou  budete operovat  sítí prodejců mladoboleslavské  Škody, pak vězte , že  to byla  podmínka  VW. Logická. Pokud  měl koupit  Škodovku, pak jí logicky chtěl  zapojit  do své  celosvětové odbytové  sítě  a ne  nuceně  jít přes  dealery  bývalého Motokovu. Jo hned  za  hranicí  ve  Furth im Wald  byl největší  z nich – Semex.  Měl výhradní smlouvu na Německo…. Fakt  bylo  smrtící   pro Škodovku, když  tuhle  dost obskurní  firmu vyměnila  za celoněmeckou  síť  VW!! To byl opravdu  zákeřný podraz. Pokud  si  dobře  pamatuji,  uvádí  pan Kukačka  vůbec  privatizaci  Škody  MB  jako exemplární případ  zločinného působení  vlády. Favorit  prý byl  velmi žádaným autem na  západních trzích. A byl  by základem  světlých zítřků  Mladé Boleslavi i bez  VW. ..  No   dobrá dobrá. Přezkoumejme  toto tvrzení.  V RVHP byla  celá řad a automobilek  Pokud je mi známo, do dnešního  dne pod  svou značkou přežily, zatím, tři. Škodovka, Dacia a  Autovaz…  Ten poslední, byť měl zdaleka nejlepší podmínky, je před bankrotem… Stejně jako všechny ostatní bývalé  východní značky. Všechny ty Polonezy, Wartburgy, Traboše, polské Fiaty, ARA, Zaporožce, Volhy, GAZy… Dacia  vstala  z mrtvých  jen  díky  tomu, že jí pomohl Renault. Který chtěl low endovou  fabriku, kterou by  čelil  očekávaným  východoasijským expanzním snahám. Rumuny ale nepustí ke konstrukci, k vývoji. K ničemu. Jen k montování. Takež jedinou opravdovou existující  východoevropskou automobilkou, navíc  v perfektní kondici, je Škoda.  Bez VW  neměla prostě  šanci!  Byla totiž  tehdy  oním low endem. Ještě prodejným: Ale třeba  v Británii na ní šly  tisíce podobných vtipů jako tady na trabanty.  Bez  VW, jeho prodejní sítě, jeho  řízení kvality a jeho přístupu k technologiím, materiálům a konstrukčním prvkům, bylo prostě vymalováno. Už za bolševika byl rozdíl mezi autem pro domácí trh a  export. Do těch zahraničních  se třeba montovaly  karburátory Bosch. Do těch domácích?  Domácí.

 Pan Kukačka  jaksi míní, že by to škodovka  zvládla. Nezvládla. Stejně ako to nezvládli  Rusové. Auto z roku  1989 a  auto  dnešní jsou úplně  jiné světy. Kdo tenkrát věděl  o ABS, ESP, TC, kdo měl airbag? Kdo měl palubní počítač, klimatizační jednotky? Kdo to tady uměl vyrobit? Nikdo! Škodovka  by  bez toho byla neprodejná. A aby  to dovezla, přestala by být konkurence  schopná cenově. Nikdy by nedokázala  vybudovat  celosvětový pořádně  fungující  servis. Jestli chce  pan Kukačka  názornou ukázku, co by se asi tak, v tom nejlepším případě stalo, nechť se podívá na Tatrovku  nebo  na Zetor…

Také další tvrzení pana  Kukačky  mne  přivádí  téměř  do mrtvičního stavu. Podniky prý byly  přiváděny do nadvýroby. Záměrně. Aby zbankrotovaly! A byly  prodány zahraničním vlastníkům… Kdy prosím?  V roce 90-92?  Tedy před kupónovou? Nebo  až po kupónovce? Pokud  před ní, pak bych  rád viděl seznam  oněch zbankrotovaných podniků!  Nemyslím,  že  byste dal dohromady  aspoň  tři. Jestli po, pak vám sděluji, že okamžikem prodeje, ať už v kuponovce nebo  jinak, ztratila  vláda nad  podnikem kontrolu. A  o velikosti výroby a  zákaznících  rozhodoval management. Nikoli vláda.  Pokud  vím, jedné z prvních velkých konkursů byla  Transporta  Chrudim. Učebnicový příklad. Může mi pan Kukačka  sdělit, který  zahraniční podnik jí překoupil?

Ale uznávám, že  všechno, co jsem komentoval,  doposud  není  nic proti   konstatování pana Kukačky, že  česká ekonomika  byla přeinvestována!  Pane  Kukačko,  opět vás vyzývám, abyste o té přeinvestovanosti předložil nějaký  důkaz.  Víte,    v době  před  převratem  šéfoval  v jednom  výzkumáku  malému oddělení OTŘ a  ASŘ.  Bylo opravdu malé. Čtyři lidé, včetně mojí maličkosti. Nicméně  jsme  se dostávali  z titulu  onoho  OTŘ a ASŘ  sem tam k docela  zajímavým  materiálům. Třeba  z SPK. A  v těch materiálech stálo například  to, že  výrobní základna  podniků  se musí  obnovit  do roku  2000, protože  v podnicích  ČR  byla  v průměrném stáří 15 roků. Ve slovenských  13 roků. Bavíme se o materiálu z jara  1989. V době  privatizace  jsme na tom byli o  tři roky  hůře… A proč jsme  ty materiály měli?  Z jednoduchého důvodu. Protože  výzkumák, oborový  výzkumák byl založen proto, aby  kopíroval zahraniční  technologické linky  pro podniky  oborového koncernu. Aby se nemusely kupovat na  západě za devizy. Takže samozřejmě pro nás bylo  důležité vědět, kde je potřeba největší.

Pan Kukačka  použil  správná  čísla. Tedy v podstatě pravdivý graf. Ke kterému přidal  další, naprosto  šílený. A pak začal ten  graf interpretovat. Naprosto neuvěřitelným a demagogickým způsobem. Prostě dokonalé Kukaččí vejce. 

Je mi líto, že některým příznivcům pana Kukačky beru iluze. Na  druhé straně je mi jasné,, že tvrdé jádro rozhodně  nepřesvědčím.     

0 0 hlasy
Hodnocení článku
Platby

Líbil se vám článek?
Přispějte, prosím, redakci OM na č. ú. 2900618307/2010, nebo přes následující QR kódy.

QR platba 50 Kč

QR platba 50 Kč

QR platba 100 Kč

QR platba 100 Kč

Odebírat
Upozornit na
0 Komentáře
Inline Feedbacks
View all comments