Slovo reforma bylo našimi reformátory naprosto zprofanováno a zbaveno obsahu. Běžný občan si pod ním vybaví něco, co ho přinutí sáhnout hlouběji do peněženky. Zdražily potraviny, energie a další běžné věci denní potřeby. Většina rodin přišla o dětské přídavky. Musíme platit nové poplatky za léky a zdravotní péči, přičemž se dostupnost této péče neustále snižuje. Proběhla neprůhledná privatizace části nemocnic ve vlastnictví krajů.
Stát je podle našich reformátorů špatný hospodář, proto ho musíme zbavit pokud možno všech činnosti. Proto musí být zprivatizovány i fakultní nemocnice, zdravotní pojišťovny a podstatně omezen nebo zlikvidován státem garantovaný penzijní systém. Proto musí být zaváděno školné a jsou preferovány soukromé školy před státními. Proto se privatizuje pošta, dráhy, letiště, veřejné služby v obcích. Zcela jistě se dočkáme soukromých dálnic a věznic.
Státní peníze a levný kapitál pořízený z daní všech občanů jako základ do soukromého podnikání našim novodobým grűnderům ovšem nesmrdí. Heslem doby je privatizace (z latinského privatio – loupit). Nakonec, proč nezprivatizovat i finanční úřady, už to tu jednou za feudalismu bylo? Privatizace zdravotních pojišťoven již je v podstatě totéž, nebo ne?
Stát by podle představ našich současných vládců měl pouze hlídat, aby občané řádně odváděli daně a poplatky přímo do soukromých kapes. A pokud by náhodou někdo měl problémy s placením, jsou tu státní soudy a soukromí exekutoři.
Současné reformy jsou velmi pokrokové. Navrací nás totiž tam, kde už jsme jednou byli. Snížení daní pro naši novodobou aristokracii, omezování sociálních dávek, přímé platby ve zdravotnictví, školné, zbavení se odpovědnosti za sociálně slabé, mýta, nevýhodné církevní restituce. To vše je velký pokrok – zpět do feudalismu.
