Muž, který se jmenuje jako ozvěna (© Jirotka), Andor Šándor, sdělil Novinkám, že: „Pokud by toskánskou akci (neboli sledování Topolánka and his boys) prováděla rozvědka jako oficiální služební úkol, znamenalo by to pro ni … doslova smrtící skandál."
Opak je pravdou: důkazem smrtící neschopnosti služby by bylo, pokud by Topolánka nesledovala. Jestliže se bývalý nejmocnější muž ve státě (a uchází se o to, aby se jím znovu stal) neveřejně, tajně stýká s šéfy průmyslových podniků, podnikateli a lobbisty, a to za naprosto nevyjasněných otázek financování své dovolené, tak je to škandál té nejvyšší úrovně. A jenom v Česku (a v oslích státech) je možné, že jako skandál modrácká média pojednávají to, kdo tohle svinstvo vynesl na světlo boží.
Už jsem to psal několikrát, ale komentátorům MfD a LN se to ještě nedoneslo (zabývají se tím, co Paroubek), takže znovu: v roce 1993 odstoupil z funkce vicekancléře a ministra hospodářství předseda FDP Jürgen W. Möllemann, protože na listu s hlavičkou ministerstva byl doporučen výrobce čipů do nákupních vozíků, podnik, který vlastnil jeho (do rodiny přiženěný) vzdálený příbuzný. (Wikipedie)
Takhle (pro česká média nepochopitelně přísně) se to bere v demokratických zemích, ve kterých se oslíci jenom zřídka stávají šéfy zpravodajství a premiéry.
Poznámka: Oslími státy nazýval můj přítel balkánské země, ve kterých se potkával s těmito užitečnými, mnohdy trpícími a trochu i svéhlavými tvory.
Převzato z blogu autora.
