Tak, to jsem rád. Již nenadávám. Pokusil jsem se tedy zodpovědně zemřít. Nemám totiž lidi rád, zvláště ty západní. V jejich režii vše zapadá do hrobu. Zamořili celou planetu a umořili všechny ostatní lidi, zvířata, rostliny i ten pitomý hmyz.
Žít se zde nedá, neboť, jak nám média neustále důrazně sdělují, patříme a musíme patřit k euroatlantické civilizaci!! Jiné civilizace jsou špatné. Jestli se nepohřbí samy, tak jim pomůžeme. Tak sbohem, vy omezení blbouni!
Lehnul jsem si do postele, a že umřu. Zodpovídám přece za svůj život sám! Řeknu vám, tak dobře jsem se dlouho nevyspal. Na všechno jsem se vykašlal, a že chcípnu. Co tady?
Kurva organizmus však, že ne. Probudil jsem se vyspaný jak novorozeně. Ze začátku to vypadlo optimisticky. Pak mne napadlo, že musím vstát, nakrmit kocoura, umýt se, obléci, zdrhat do metra a uměle dýchat z úst stejně postižených zápach kouře, čeneku, chřipky a stařeckého rozkladu.
Ani jsem si nevšimnul, že venku byla zase inverze, smog, kyslé mrholení a prasečí chřipka. Kurva, není nad to, zodpovídat za svůj život! Za ten můj zodpovídá někdo jiný. Ať se ta kurva o mne tedy stará.
V práci to šlo. Není co dělat, propouští se. Tak se člověk nepředře. Odpoledne jsem vyrazil na vedlejšák. Tam se maká o stošest. Utahaný jsem šel v noci domů. Cestou jsem se stavil na rohu v hospodě. Chvíli jsem se dusil cigaretovým kouřem a cucal šíleně podchlazené a zkyslé pivo. Sousedovi před barákem jsem poškrabal nové auto. Kurva, ať si ta kurva také užije toho, že zodpovídá za svůj život.
