Samotný dopis velmi distingovaně popisuje základní problémy.
– politicky motivované rozhodování na základě studií nekvalifikovaných aktivistických organizací
– škodlivost pro samotné „integrované", pro něž se může stát běžná škola utrpením
– faktický nezájem rodin (mimo objektivy kamer) o vzdělání vlastních dětí
Asi nejjasnějším argumentem speciálních pedagogů je následující:
Díky složité a letité práci generací učitelů – speciálních pedagogů nemáme zdaleka tolik negramotných občanů jako v zemích, ze kterých nám někteří jedinci dávají nekvalifikované rady a doporučení.
Obhajobu dále rozvádí Jiří Pilař srovnáním se situací v UK:
Podobně od pracovníků britského ministerstva školství víme, že v jejich zemi je téměř 30 procent Romů a dalších přistěhovalců negramotných, aniž by se chystala koncepce, jak daný stav nějak zásadně měnit. Navíc ve Velké Británii mají tzv. institut vyloučení ze základního vzdělávání, určený pro děti, které mají tendenci šikanovat, napadat či se opakovaně chovat asociálně, většinou bez toho, že by s nimi doma někdo kvalifikovanější pracoval. O takovou práci se sice pokoušejí některé neziskové organizace (např. NICARE), ty ale obsáhnou pouhý zlomek dětí. Asi proto bylo ještě na sklonku devadesátých let 12 procent Britů negramotných.
Úspěšný vzdělávací systém totiž nelze vybudovat aktivistické činnosti ani rozhodnutí nějaké zmateného soudu, kdesi v zahraničí. Inteligenci totiž nejde nařídit, ani uzákonit, ani „integrovat".
Překvapivě věrohodné vysvětlení faktu, že ve zvláštních školách je až 26% cikánů přinesl jinak hyperkorektní vlivový časopis elity Respekt, uvedený spíše jako ukázka „zpozdilého" přístupu speciálních pedagogů:
V diskusi se pedagogové zvláštních škol shodují v několika věcech: romské děti jsou opravdu hloupější, respektive mají mnohem častěji než děti bílé majority IQ na hranici mentálního postižení či nižší. Pedagogové tvrdí, že to není biologické poškození, nýbrž hendikep získaný výchovou do věku šesti let.
To je názor, který zastávám již dlouhou dobu. Na rozdíl od aktivistů totiž nevěřím v Tarzanův zázrak, protože existují věděcké důkazy, že je to nesmysl. Z Tarzana by ve skutečnosti vyrostlo (nevratně) zvíře, z příslušníka libovolné rasy či etnika uvnitř cikánské komunity zase cikán. Problém cikánských dětí spočívá jednoznačně v nevymáhání zákona o rodině uvnitř této komunity. Poté jsou téměř jakékoli integrační snahy či pomoc marné. Toto neomluvitelné jednání státu také považují za jediný, zato podstatný zločin, kterého se většina na cikánském etniku, respektive jeho dětech, dopouští.
Jak si elita představuje řešení, nastínil autor jasně:
To už je jistě možno nazvat „chybou systému", jak to činí ve svém dopise ministryně, ale stále ještě by to nemusel být fatální problém – i poradny je možné zreformovat a postupně naplnit mladšími lidmi s modernějším vzděláním.
Přeloženo do jazyka českého, elita plánuje politicky korektní selekci odborníků s účelem přizpůsobit odborné postoje zainteresovaných institucí politické objednávce. Ještě jednoznačněji se vyjádřil jakýsi cikánský aktivista na svém blogu: „Když jsou učitelé nepřizpůsobiví". Jistě má pravdu, míra politické šikany ve školství totiž ještě nedosáhla bolševických standardů a proto se učitelé neohýbají tak často. Co není, může být, ani se nenadějeme.
Co z výše uvedeného plyne pro rodiče dětí školou povinných? Stejně jako v dobách bolševismu výchovou v rodině zabránit indoktrinaci vlastních dětí defektní oficiální ideologií, pro svého potomka se postarat o dobrou školu se „zastaralými" názory, při tom všem se tvářit multikulturně a politicky korektně a čekat na vhodnou příležitost k odstranění nositelů těchto ideologických bludů. Přesně tak, jako to dělá elita bydlící v těch správných čtvrtích a posílající děti do soukromých škol s podílem „sociálně vyloučené" mládeže 0%. Vaše děti za trochu toho pokrytectví přece stojí!
Převzato z blogu Nautilus
