Mám praštěnou tchýni. Letošní vánoce se snad vydaří mnohem lépe, než ty minulé, kdy jsem mlátil kapra a tchýni paličkou do hlavy. Tchýně to vloni přežila. Má tvrdou hlavu. Kapr nikoliv. Letos to snad bude obráceně. Od té doby, co jsem poznal lidi, mám raději zvířata.
Nemyslete si, že jsem tak brutální. To mlácení bližních paličkou do hlavy jsem pochytil v televizi. Přece by nám tam něco nevysílali, kdyby nechtěli, abychom se tak chovali.
Nevím čím to je, ale všechny kanály jsou tam zamořené pořady o vaření a fašismu, a také krysami. Pokud by diváka systematicky neprobouzela reklama, dočista by zblbnul. Takto jen úplně zhloupne.
Nevím, co má fašismus vtloukaný do lebek nebohých diváků společný s chutí k jídlu, ale asi zřejmě přípravu na vánoce, při kterých si občan možná od vaření mozku odpočine při sledování slabomyslných televizních pohádek o princeznách, princích a hloupých občanech se jménem „Jan“. Nebo mně napadá, že láska vlastně prochází žaludkem.
Jo, tu tchýni jsem do hlavy bacil v sebeobraně. Šla mi totiž již nějaké to desetiletí strašně na nervy, které mi náhle ujely. Zachoval jsem se jak v televizi. Soudce to však jako sebeobranu neuznal. Nedemokraticky smýšlejícímu občanu je to možná divné, že když kopete do zkroušeného psa a on vás kousne, je ten pes vzteklý, a proto se musí utratit na útraty jeho majitele. Ale, jak jsem si uvědomil, tak je to ve správné demokracii zcela správné. Pokud nevěříte, račte si pustit televizní přijímač.
Také jste si všimli, že zatímco otroctví lidí bylo (papírově) zrušeno, otroctví zvířat nikoliv? Není to nějaké nedemokratické? Kdo třídí živé tvory na (papírově) svobodné občany, zvířata a otroky? V demokracii jsme si přece před zákonem všichni rovni. Ostatně občanské průkazy už zvířatům vydávat nemusíme, za chvíli budeme mít všichni čipy. Nakonec velká zvířata vládnou a budou vládnout dál. S paličkou na maso se k nim nedostanete.
Dostal jsem podmínku. Marně jsem soudci vysvětloval, že jsem se choval naprosto správně, podle základního zákona demokracie. Ten spočívá v tom, že kdo více mlátí druhé do hlavy paličkou na maso (masy), ten je vždy v právu. Jenomže, jak jsem pak pochopil, tu tchýni jsem praštil v náhlém afektu do hlavy jen jednou, zatímco ona mne za ta desetiletí, co mne sekýruje, praštila nejmíň tisíckrát.
