Jsem totálně alergický na zahraniční politické a vojenské vměšování se do vnitřních věcí suverénních států, zejména těch afrických. Pokud by zahraniční intervence byly prospěšné, potom by Afrika musela být nejvíce prosperujícím regionem na světě, protože jich zažila nejvíce: od obchodu s otroky přes kolonialismus a neokolonialismus po imperialismus etc. Ale všechny tyto fenomény, pocházející z ciziny, skončily katastrofou.
Západní země vždy používají dvojí standardy. V Libyi zavedli bezletovou zónu velmi ochotně. V Bahrajnu a dalších zemích, kde vládnou prozápadní režimy jsou ke stejným, ne-li horším okolnostem, zcela slepí.
Tendence západních zemí válcovat rozvojové země svojí technologickou převahou vede s neúprosnou logikou k závodům ve zbrojení.
Být na místě libyjské opozice, styděl bych za podporu západního letectva. Quislingové cizích zájmů nikdy nic dobrého Africe nepřinesli. A že jsme jich měli nespočet: Mobutu Sese-Seko, Houphouet Boigny, Kamuzu Banda, etc.
Kdyby byli členové libyjské opoziční skupiny patrioty, vybojovali by si svoji válku sami.
Převzato z blogu Tribun
Foto: zdroj