Líčení Obamy jako nepřítele bude Izrael hodně mrzet




Červenec 26, 2009

Ve světle veřejného sváru mezi izraelským ministerským předsedou Benjaminem Netanjahu a americkým presidentem Barackem Obamou lze očekávat, že se brzy na zdech objeví graffiti typu „Ameriko, vypadni“, „Obama je Arab“ a „Ani vyjednavač, ani poctivec“.

Amerika v nové debatě začíná být v Izraeli vnímána jako nepřítel – a diskuse se dostává do osobní roviny: Náš premiér versus váš president. Včera prostě požádal, aby Izrael přijal řešení založené na dvou státech, potom vyzval k zmrazení výstavby v osadách (bez toho, aby souhlasil alespoň s dokončením již rozestavěných projektů), a nyní chce, aby se rozdělil Jeruzalém. Nemluvíme o Netanyahuovi, ale o Obamovi.

Toto pnutí ponouklo americkou ministryni zahraničí Hillary Clintonovou k tomu, aby spěšně vydala prohlášení, že USA vytváří podobný tlak i na Araby. Washington, jak se zdá, byl také nakažen terorem izraelské pravice, která se snaží jej zobrazit jako proarabského, muslimofilního a agresivního vetřelce, jenž ohrožuje sionistické podnikání na okupovaných územích. A jak můžeme i nadále věřit americkým slibům, že budou garantovat izraelskou bezpečnost, když každý den nové titulky vytrubují do světa další spor mezi Bílým domem a Jeruzalémem?

Izraelská pravice uvádí dlouhý seznam amerických zahraničně-politických selhání, aby podpořila svá tvrzení: touhu Američanů po otevření kanálu k jednání s Íránem, ukončení bojkotu Sýrie, přání povolit Hamasu, aby se mohl zúčastnit mírového procesu, a to navzdory všem restrikcím, a také, samozřejmě, tlak na Izrael ve věci osídlování okupovaných území a Jeruzaléma. Pravice používá tento deformovaný seznam, v němž se po Izraeli údajně požaduje „všechno“ a po Arabech „nic“, aby se izraelské veřejnosti představila s modelem, v němž být „pro Obamu“ znamená být antisionistou, a být proti budování osad znamená být pro Obamu. Je to zvrácený cyklus, v němž obrazy nahrazují fakta a slogany se stávají reálnou politikou.

Tohle nahrazování by mělo být Izraelcům důvěrně známo. Do ledna (zvolení Obamy – pozn. překl.) byl tento způsob myšlení doma u Arabů, a především u Palestinců. Oni byli jediní, kteří viděli USA jako nepřítele, a bývalého presidenta George W. Bushe jako představitele pravicového sionismu. Oni jediní tvrdili, že Spojené státy požadují „všechno“ po nich a „nic“ po Izraeli. V tom byli palestinští nacionalisté na čele všech antiamerikanistů.

Teď jsou však role obrácené, Palestinci vidí Obamu jako jejich zachránce, a izraelská pravice spěchá přejít na palestinské pozice. Pravice nemusí přesvědčit izraelskou veřejnost, aby podporovala osídlování okupovaných území nebo věčně sjednocení Jeruzaléma – ve skutečnosti nemusí vůbec nabízet žádnou ideologii. Stačí ji vylíčit Obamu jako nepřítele, nebo přinejmenším jako podezřelou osobu, aby vytvořila jednotu založenou na svaté nenávisti. A úkol je to poměrně snadný, zvláště tváří v tvář americké vládě, jež už nechce používat vágní formulace k tomu, aby dosáhla svých zahraničně-politických cílů.

Následky tohoto antiamerikanismu budou ovšem strašlivější než likvidace osad, či než skutečně vážné poškození mírového procesu. Mohl by totiž přivést Izrael do stejné přihrádky s těmi několika státy, jež jsou považovány za odpůrce Spojených států.

Lži lze odstranit tím, že znova zhodnotíme fakta. Obama nevymyslel žádnou novou americkou politiku. Spojené státy dlouhodobě trvají na tom, že osady jsou ilegální, a totéž platí pro statut východního Jeruzaléma i Golanských výšin. Američané vycházejí z té samé cestovní mapy, jež byla podepsána před sedmi lety, a je to správně, protože Izrael si zřejmě nepovšimnul, že Palestinci takřka kompletně vyplnili první článek tohoto dokumentu. Vojenské akce proti Izraeli byly zastaveny, a to i ty z pásma Gazy, a stále účinnější palestinské síly na Západním břehu zasahují proti teroristickým organizacím. Izrael naopak nesplnil své povinnosti, jež mu vyplývají z cestovní mapy, a pokračuje v dohadování o podmínkách dohody – jakoby je nikdy nevzal za své. A nemůže se tudíž ani spoléhat na svůj požadavek, aby arabské státy normalizovaly své vztahy s Jeruzalémem – podmínkou normalizace vztahů je přece izraelský odchod z okupovaných území.

Existuje jedna věc, v níž se Spojené státy změnily – jejich diplomatické chování a jeho tón. Je však velmi obtížné si stěžovat na někoho, kdo už se nechce spokojit s verbálními vytáčkami a lhaním, jimiž Izrael krmí Washington.

Překlad: Stan

Zdroj: Haaretz.com

Foto: zdroj


0 0 hlas
Hodnocení článku
Odebírat
Upozornit na
0 Komentáře
Inline Feedbacks
View all comments