Lid versus národní parky – tak se jmenoval včerejší pořad na ČT 2 v cyklu Ta naše povaha česká. Název to ale byl velice nepřesný, spíš se měl jmenovat Podnikatelé versus národní parky a společným jmenovatelem půlhodiny vysílání byla lidská bezohlednost. A také po profesionální stránce velmi slabý výkon pořizovatele pořadu, který se neobtěžoval si ověřit, zda jsou předkládaná tvrzení vůbec pravdivá.
Kauzu majitelky Luční boudy znám, ostatně byla obsáhle publikována v časopisu Krkonoše. Ona dáma si na Luční boudu v Krkonoších pozvala kapelu MIG 21 a na obrazovce si stěžovala, že dostala pokutu, což je neslýchané, protože ona si přece může ve svém baráku zazpívat. Toto právo jí nikdo neupírá, ani Správa KRNAPu ne, ale ona nechala účastníky koncertu svážet na Luční boudu rolbami, které se nedokázaly strefit na cestu a jezdili terénem první zóny národního parku. O této skutečnosti paní majitelka skromně pomlčela.
Majitel boudy na Jeleních lukách si zase pořídil před lety na údržbu svých pozemků ovce. Nevím, proč se to Správě KRNAPu nelíbilo, ale přála si ovce z louky odstranit. Pan majitel tedy vzkázal, ať si Správa přijde louky posekat sama, což mi připadá jako vrchol hulvátství. Co kdyby se rozhodl pro ošetření luk pomocí Roundupu (což je totální herbicid), to by také považoval za své svaté právo a jediné řešení ?
Majiteli boudy v první zóně Národního parku Šumava se zase nelíbilo, že mu nebyla povolena malá vodní elektrárna, s níž jaksi automaticky počítal. Prý kvůli nějaké jepici, které nemá ani jméno…
Není také pravda, že lanovka ochraně přírody neškodí. Samozřejmě, pokud jí investor dokáže na svah vykouzlit. Pokud k tomu potřebuje těžké zemní stroje, výsledek už vypadá jinak. Taková lanovka má ještě další dopad – na kopec se dostane mnohem víc lidí. Dosavadní idylická pěšina přestane stačit a stane se z ní rozšlapaná blátivá cesta o šířce několika metrů, která se navíc každým rokem rozšíří, což se však už majitele lanovky netýká. Nakonec nezbude, aby správce chráněného území investoval pár milionů a z měkké cesty udělal asfaltku. Jenže to už přestává být ta pravá příroda.
Na správy chráněných území včetně národních parků je vyvíjen obrovský tlak. Podnikatelská obec se snaží vniknout všemožnými způsoby na plochu území a považuje jakékoli omezení za diskriminaci, která jí brání ve vytváření zisku. Co na tom, že vezme za své pořádný kus lesa.
Svého času chtěla společnost, provozující vleky ve Špindlerově mlýně vykácet 55 hektarů lesa za účelem stavby nové sjezdovky. Nesouhlas komentovala jako porušení svého práva vydělávat. Developeři se pokoušejí proniknout do horských obcí s cílem stavět apartmánové objekty. Slibují přitom obecním úřadům nejrůznější příspěvky, na něž po dostavění apartmánů okamžitě zapomenou.
Tento tlak existoval i v Tatrách. Pak vichřice k radosti podnikatelů zlikvidovala podhorské lesy, na jejichž místě vyrostly nejrůznější komerční stavby. Nyní prý tatranské podhůří připomíná lunapark, do něhož přestávají turisté jezdit. Mezinárodní orgán ochrany přírody vážně uvažuje o odebrání statutu národního parku. V této souvislosti prezentovat správy chráněných území jako hysterické ochranáře a podnikatelské protihráče jako dobrodince je poněkud neadresné.
Eventuální čtenáře této glosy ujišťuji, že nejsem profesionálním ochráncem přírody – jen mi její stav není lhostejný i za tu cenu, že na ní nebudu vydělávat.
Foto: zdroj
