Vláda schválila změny v pracovněprávních vztazích (což vzhledem k nekompromisnímu postupu z pozice síly ve sněmovně znamená, že byly schváleny i parlamentem, jenom se to teprve musí stát), jejichž duchem je „větší smluvní volnost“, která „má vést k pružnějšímu trhu práce, tedy hlavně k snadnějšímu příjímání i propouštění zaměstnanců.“ To by samo sobě nebylo nic proti ničemu, kdyby to bylo na druhé straně kompenzováno posílením sociální podpory zaměstnanců, tedy kdyby šlo o zavedení principů flexicurity. Jenže pravý opak je pravdou a podpora v nezaměstnanosti je snižována a přístup k ní omezován.
Pro vládní návrh je typické, že nezohledňuje rozdílnou vyjednávací pozici zaměstnance a kapitálu, respektive vyjednávací pozici zaměstnance cíleně oslabuje zaváděním prvků nevolnictví (omezení podpory v nezaměstnanosti v případě výpovědi dané zaměstnancem atp.). Vše nasvědčuje tomu, že podle plánů vlády mají být zaměstnanci levnější, povolnější a závislejší, zaměstnavatel na ně bude moci přenášet část svého podnikatelského rizika a i jinak ponesou vyšší díl nákladů, než kolik by odpovídalo jejich podílu na profitu.
Nakonec by možná stačilo, kdyby nový moderní zákoník práce obsahoval jediný paragraf: Zaměstnanec je lidský zdroj, který je povinen na své náklady zajistit svoji údržbu a reprodukci; nevyužité zdroje jsou povinné zajistit své uskladnění.
Viz též K „flexibilizaci“ pracovního práva
Převzato z blogu Tribun
