Včera se ve stejnojmenném pořadu paní Jílkové probírala chystaná stávka státních zaměstnanců. Během večera vyšly najevo dvě skutečnosti, první z nich poměrně překvapivá. Ozvala se řada místy až nenávistných hlasů, okřikujících státní zaměstnance. Prý oni se v práci jenom válí, mají své jisté, kdyby pořádně pracovali, tak by republika nedopadla tak, jak dopadla atd. To kdyby byli živnostníky, to by teprve viděli, jaká námaha je to uživit se! Karatelé si zjevně nejsou schopni uvědomit, že jde o spojité nádoby. Klesnou-li státním zaměstnancům, kterých je šest set tisíc, příjmy, nebudou u těch živnostníků utrácet – nebudou mít z čeho. Nebudou u nich utrácet ani důchodci, protože se opět zvýší životní náklady více, než stoupnou jejich penze. Nebudou u nich utrácet ani rodiny s malými dětmi, které přijdou o pár dosavadních výhod. Nebudou u nich utrácet ani rodiny s velkými dětmi, které budou šetřit na školné. Vzato kolem dokola – lidé s příjmy do dvaceti tisíc korun, jichž je v této zemi většina, jsou na stejné lodi, lhostejno, zda jde o státního či soukromého zaměstnance, nebo o drobného živnostníka.
Druhá skutečnost je známá, leč neškodí si jí připomenout. Není žádným tajemstvím, že přijmy státního rozpočtu díky páně Topolánkovým reformám klesly minimálně o 60 miliard korun. Pan Kalousek to dobře ví, on byl u toho. Včera šéf odborů uvedl 90 miliard a pan Kalousek tuto částku nepopřel. Odpověděl jen „Ale my jsme na tuhle politiku dostali od lidí mandát!“
Kdyby si zkrátka voliči přečetli program Kalouskovy strany, nikdy by jí nemohli zvolit. A v důsledku by nyní nemuseli stávkovat, protože by v rozpočtu přibylo oněch chybějících 90 miliard.
