Matrix 2014

Chápu, že ve víru informační smršti ZOH, boje za demogracii v Ukrajině, záplavy politicky-korektních informací o oživování globální ekonomiky i dalších větších či menších blábolů z produkce tvůrců fiktivního světa může řada nekorektních témat zapadnout, nebo být nepříjemná do té míry, že vzbudí odpor lidí, kteří systémově odmítají opustit svoje preferované iluze.

Ve svém dnešním příspěvku se chci dotknout dvou témat, která se mihla nemainstreamovými médii, ale z kterých musí každému normálnímu člověku stékat strachy čůrek potu i na zádech.

První téma bude lakonické. Náš „právní řád“ zabil už i iluzi demokracie, vyloučil zbytky spravedlnosti ze soudnictví, precedentní rozhodnutí instituce zvané Ústavní soud dalo soudům pravomoci vojenských tribunálů a „bručet“ u nás teď může kdokoli. I kdyby jen mlčel, ale nějak se systému a jeho správcům znelíbil. Lze obvinit za to, že NĚKDO pojme podezření, že si myslíte něco „závadového“ – a považte, soud nemusí dokazovat provinění ani vzniklou společenskou či jinou škodu. Odvolání, a to i u soudních instancí EU je sice možné, avšak není prakticky realizovatelné. Akční trojka ÚS pod vedením soudruha Výborného nás, de facto, angažovaně vrátila do právní reality v českých zemích populárních 50. let minulého století. Svoboda projevu? Nemáte, chlapci a děvčata ani svobodu samostatně myslet. Dokonce si i myslet, že když strávíte zbytek života v separaci, zakládá to nárok na beztrestnost a že si na vás vlastníci protektorátu nešáhnou i tam. Ostatně posuďte sami, na Zvědavci je poslední zpráva o „Stworagate“ a výživná debata k článku zděsí i otrlce. Počtěte si, otroci, a přemýšlejte o orwellovském vítězství pravdy a lásky, o tom, co to pro vás i celý národ znamená. Existuje tu skvěle organizovaná síla, co na vás ukáže, a jste v p…, bohatý nebo chudý, levý či pravý, makový či tvarohový. V degradaci práv plynoucích z Ústavy prostě následujeme americký vzor, kdy nezpochybnitelné soudní autority očesávají Ústavu tak, až z ní zůstane totalitní, fašistická hůl a bič na póvl – zvláště ten novým poměrům, novým vládcům nepřizpůsobivý.

Moje druhé, vlastní téma se týká onoho barvotiskového obrázku o stavu globální ekonomiky a detonátoru, který ji smete – vývoje na finančních trzích. Řada lidí si stále myslí, že to, co dnes či zítra blafne Angela či bubu za oceánem, má nějakou relevanci pro jejich vlastní život. Že se, v prostředí, které celé jedno století „jede“ na podvod a lži, dozví to, co se nahoře chystá, co se skutečně děje. Spousta chytrých lidí žije stále v přesvědčení, že politika vládne kapitálu a penězům (jejich tvůrcům), a ne naopak. Neobtěžují se hledat fakta, fakta, fakta a reálná data – přitom jsou všude kolem nás – ale bez správných brýlí je nevidíš, nevnímáš, a nejsi schopen analyzovat. A už vůbec na ně sebezáchovně reagovat, přesto že nadchází hodina dvanáctá. To, kdy odbije, nelze přesně stanovit v prostředí, kde již nejsou funkční jakékoli tržní mechanismy, reálné ocenění čehokoli, kdy se i finanční trh změnil na estrádu davových pudů, amplifikovaných emocí bez kontextu s realitou, spekulativním l´art-pour-l´artismem. To stádo sleduje alfa-psy a činí závěry na základě míry své individuální zabedněnosti a disponibility pravdivými informacemi, jichž má, pohříchu málo – málokdo patří k vyvoleným s informačními kanály do míst, kde se „dělá“ a manipuluje trh. Ostatně, slovo (doporučení) Goldmana Sachse či JPMorgana je slovo boží, o kterém se nediskutuje, nad kterým se ani nepřemýšlí, neb to může být nebezpečné. A tak se, v českém kontextu, lze jen smát těm Markům, Rusnokům, Zahradníkům a dalším bankovním analytikům, vnášejícím svoje moudrosti do našich životů přes bednu – vězte, že analyzují přesné statistiky falšovaných údajů pomocí analytických metod, jež již ztratily validitu, uplatnitelnost v dnešním světě – a o reálné ekonomice mají představy jako Hurvínek o válce. Jsou to mluvící hlavy (talking heads), které reálně neví, co bude či nebude za tři měsíce, ale zasvěceně kecají svoje bludné představy papírových bojovníků o budoucnosti v horizontu 20 let. A hlavně tvrdí, co mají a za co je platí – a to má s realitou málo společného.

A zatím se na Západě někteří investoři připravují na velkou ránu. Pan Soros, kterého nelze podezírat z toho, že by neměl přístup k exkluzivním „insiderovským“ informacím, ten, co zaútočil kdysi na libru šterlingů a málem položil Británii, tak ten pán barevných revolucí shortuje – sází na pád akcií a amerického dolaru – a to ve velkém. Svoji sázku v posledních dvou týdnech navýšil o 154 %. Nevím, jak komu, ale mně tuhne úsměv a při tirádách z bedny o oživování něčeho, co ve skutečnosti padá jako šutr – od Japonska, přes Čínu, Francii po USA – tedy výkon reálné ekonomiky, reálné zaměstnanosti, koupěschopnosti měn i 99 procent spotřebitelů se mi dělá nevolno.

Všem těm, co to ještě nepochopili, světová válka již řadu let běží – je válkou anglo-americké boží finanční oligarchie proti zbytku světa, finančními prostředky a za využití finančních zbraní hromadného ničení. V té válce, která byla do finanční a obchodní blokády a zmrazení/zcizení fondů Islámské republiky Írán u vyvolených superbank jednostrannou genocidou či vydíráním slabých a nejednotných, došlo ke kouzlu nechtěného. Kauza Írán spustila proces hnutí odporu proti božímu Kartelu a proces likvidace její největší zbraně – US dolaru coby světové měny. Ten koordinovaný proces, mající již funkční organizační struktury v Euroasii, začíná mít reálné výsledky, začíná na Západě bolet. Původní dominance Kartelu i jeho unipolárního světa je otřesena, a v řadě teritorií světa přerůstá ve finanční, politickou i kulturní vzpouru. Zdálo by se, že po devastaci Iráku pro jeho odmítnutí obchodovat ropu a plyn v US dolarech, tedy doslova hrdinské odmítnutí statu quo petrodolaru – financování Západu výnosy z ropy, zaplacené stále bezcennějšími US, UK i EURO dluhopisy, které nesměly být používány k rozvoji ropu těžících zemí – se svět dlouho nezbaví strachu z osudu Iráku či Libye a jejích neposlušných vůdců, národů, které přišly doslova o všechno, včetně ukradených zásob měnového zlata. Nestalo se, protože koordinovaný útok Eurasie a jejích spojenců začaly Čína a Rusko. Žádné rakety, letadlové lodě, žádné výhrůžky a vydírání – svět svobodných se začal zbavovat US dolarů v jejich devizových rezervách, přechází na obchod v jiných měnách i ve zlatě, akumuluje ve velkém euroatlantické fyzické monetární zlato. Nedávno došlo k neslýchanému – americkou centrálu JPMorgan včetně jeho zlatých trezorů koupili Číňané – zlé jazyky tvrdí, že jako kompenzaci nesplatitelných dluhů této „systémové“ banky, která nesmí padnout. Komu to nedochází – je to, jako by US vláda prodala Číňanům Fort Knox, ne-li horší. To je facka mocipánovi, co už na něho serou mouchy, přes celou hubu.

Pod lavinou kartelové propagandy o „reliktu minulosti“ málokdo chápe, že jedním ze zásadních bojišť světové finanční a měnové války je bitva o fyzické, tedy reálné měnové zlato. „Oficiální“ zdroje hovoří o masivním odlivu monetárního zlata do Asie, západní bullion banky mizí z trhu se zlatem, protože již žádným nedisponují, zlaté „papírové“ burzy jako COMEX a LMBM jsou na 45 procentech stavu zásob z konce roku 2012. Na jednu unci fyzického zlata tyto burzy „obchodují“ se 100-120 uncemi papírového zlata ve formě certifikátů. Tyhle burzy jsou jeden velký podvod. Poslední útok na cenu papírového zlata v režii US FED i prognózy systémových autorit kartelu, že cena unce padne až na 900 USD, vyděsily spekulanty, zejména hedge fondy, a ty prodávaly „za babku“. Hádejte, kdo ty uvolněné a levné miliony uncí fyzického zlata obratem skoupil? JPMorgan, největší z certifikovaných nepřátel zlata, ten, který s Goldmanem na cenu papírového zlata v zastoupení Open Market Committee US FEDu systematicky útočí. Je celkem jedno, zda to zlato koupil pro svoje čínské zákazníky, nebo pro svoje vlastní vyvolence, kteří prodávají akcie vlastních firem a systémových bank jako o život a utíkají též z dolarových či eurových aktiv. To zlato prostě zmizelo z trhu, a přiblížilo systémový konec zlatých burz – bankrot. Proč ta mediálně utajovaná rvačka o zlato? Proč ten útěk od US dolaru ve světovém obchodu a financích? No, historie měnových systémů mluví jasně – když padne FIAT měna a s ní i systém certifikovaného podvodu – nastupuje vždy období, kdy je nutno obnovit důvěru v měnu či měny – vždy nějakou formou zlatého standardu. Zdá se, že nový měnový globální obchod bude stát nikoli na bázi bankovních úvěrů, akreditivů, ale na bázi státními devizovými rezervami garantovaných zlatých certifikátů. Alespoň na začátku a minimálně 10 – 20 let. Tedy, kdo bude mít fyzické zlato, které má potencionál vzrůst ceny minimálně na desetinásobek (při absenci devalvace FIAT měn či hyperinflace), bude ovládat světový obchod – i finančnictví.

Už jsem se kdysi zmínil o tom, že bankéři a právníci jsou nejhoršími hospodáři a ekonomy z podstaty svého myšlení, vzdělání a odtrženosti o reality ulice. Z podstaty jejich sobeckého zájmu, který stojí na generování zisku na nevědomosti či systémové neschopnosti lidí řešit vlastní problémy sami, nebo pro to, že k tomuto řešení systémem ani připuštěni nejsou. Lze sice opírat svoje chápání světa o názory lidí, jejichž primárním zájmem není vaše, ale jejich obohacení, asi tak, jak je možno věřit bibli. To člověka před důsledkem „svojí víry“ v nabízené a vyselektované autority s tituly a cenami, image fábuluse, nezachrání.

Kdo na to má, ať raději sleduje reálné toky peněz, neb ty dnes suplují vše – včetně odpovědnosti a morálky. A ta jediná správná morálka dnešního kasina spočívá v absolutní maximalizaci zisku na úkor jiného – neb ve financích je to „zero-sum-game“ – peníze pro jednoho úspěšného se nahromadí ztrátami mnoha „věřících“ blbců.

Jeden z největších současných spekulantů světa, jistý Warren Buffet, US multimiliardář a ikona světa privilegované šmeliny, patří k něčemu, čemu se říká „contrarian investor“. Za svůj úspěch vděčí tomu, že, lidově řečeno, „chčije proti větru“. Když se dav bezmozků ve svém davovém strachu levně zbavuje cenného majetku, on kupuje – a naopak. Ten pán před cca týdnem prohlásil „When the tides go out we find out who has been swimming naked” – (Až se příliv změní v odliv, zjistíme, kdo plaval nahý). O čem to ten starý kasínový mazák hovoří?

  1. Celý trh státních dluhopisů je v troskách. Není kolaterál, není důvěra, čeká se, kde to praskne. Zdá se, že japonská abenomika vyprodukuje finanční Fukušimu, které stáhne ostatní ke dnu. Všichni už teď zápasí na vlastních útesech jen s časem. V Evropě skončí přestávka a na led opět naskočí tým středomořských holých zadků s nataženou rukou a tým investorů, co je ten darovaný papírový banán nechají krvavě zaplatit.

  2. Akciový trh se urval ze řetězu a nemá s realitou a reálnou ekonomikou nic společného. Burzy jsou již o 30-50 % nad 120denním váženým průměrem, a je evidentní, že to tak nemůže pokračovat dál, a když tak jen poslední záchvěv v řádu +10-20 % – po kterém dojde ke krachu. Proč? Protože dochází k finální fázi bubliny – houba burzy nasaje i nejchudší ze spekulantů v naději na bezpracný okamžitý zisk.

  3. Suma margin investic, tedy dolarového vyjádření spekulací/investic do akcií na dluh, za cizí, půjčené peníze, je nejvyšší ve známé HISTORII, překračuje parametry situace před krachem v roce 1929. Až vlastníci trhu prodají svoje nadhodnocené akcie a vypečené finanční instrumenty, až vyčerpají zásoby nenažranců s holou řití, co investují na dluh – šlápnou na tu houbu, a bude to rána. Bude halda bankrotářů, a ti, co si tiskou peníze, skoupí majetek za babku – takhle to prostě funguje, a kvůli tomu je tu ta finanční bublinová „ekonomika“ a svět iluzí.

  4. Míra a rychlost koordinované devalvace měn a jejich vzájemných směnných poměrů začíná dramaticky zvyšovat zbídačení mas – snižuje se jejich koupěschopnost (už přes deset let), zadluženost v různých sektorech – od studentských půjček po hypotéky – překonává předlehmanovskou dobu, na blízkém obzoru je další hypotéční krize – tentokráte komerčních nemovitostí – slavných shopping mallů a administrativních budov. Vyprázdněné, nikým neobsazené administrativní budovy a sklady už nejsou čínským specifikem.

  5. Tisk ničím nekrytých peněz se začíná projevovat na růstu komodit – a tom smyslu je nutno bedlivě sledovat ceny ropy – nejméně manipulovatelné komoditní položky – existuje potencionál zásadního a dlouhodobého zvyšování ropy na světových trzích s devastujícími důsledky jak pro reálnou ekonomiku (nárůst nákladů výroby, snižování již tak mizivých výnosů ve výrobě i obchodu, další propouštění-racionalizace) i pro životní úroveň obyvatelstva – očekává se významné zvyšování cen potravin, a to i z titulu nebývalého dlouhodobého sucha a neúrody, mimo jiné v celé západní polovině USA, spojeného z vybíjením stád hospodářských zvířat.

  6. Inflace v USA, ta reálná, dle metodiky z 60. let minulého století, je cca 9 % a stále roste. Ceny potravin rostou ještě více. 52 milionů občanů USA je na podpoře, mnozí již stoprocentně závislí na bakšiších od federální vlády – tedy i na potravinových lístcích. Rozpočtově odpovědní Republikáni nešáhli na benefity superbohatých, zato snížili financování bakšišů pro chudé a nezaměstnané. Je nutné připomenout, že 10 % reálné inflace je považováno za hranici počátku hyperinflace. Dluhy nelze splatit jinak než odinflatováním nebo defaultem-bankrotem. Lze očekávat, že hyperinflace je nevyhnutná, pro elity záhodná a jiný recept neznají. Masakr – majetkový i životní úrovně – střední třídy globálně je neodvratný. Americké dolary se vrací do své kolébky, a těm žádná sanitace nových peněz na rezervních fondech bank u FEDu zřejmě nezabrání v cestě na americký trh, mezi lidi – moc peněz začne honit málo hodnot – výsledek je jasný. Hyperinflace – dlouho jakoby nic, a pak během pár týdnů či měsíců – konec měny. Konec úspor, penzí, pojištění apod.. Není od věci podotknout, že v USA se již začíná veřejně hovořit o zavedení dvou dolarů – devizového pro zbytek světa a domácího, nesměnitelného do devzivého dolaru či jiných měn. Tohle známe jako formu ochrany čs. Měny před spekulativními útoky Sorosů a jemu podobných z doby „temné totality“. Teď o tom uvažuje a zřejmě k tomu bude donucena okolnostmi kolébka svobodného podnikání, volného obchodu a keynesiánského šílenství akademiků na výplatní pásce bankstera. Izolacionismus, centrální řízení, kvóty, protekcionismus v Americe – zvykejte si.

  7. Míra Kalousek by se divil, ale v USA a zřejmě i jinde dojde k znárodnění/zestátnění privátních penzijních fondů, ale ze zcela jiných důvodů než v Polsku. Tyto fondy spravují, stejně úspěšně jako ty evropské, majetek v hodnotě odhadované na více než 3,5 bilionu US dolarů. Pro vládu jsou to peníze na provoz, pro systém pak cca 2 roky prodloužení drancu. Stát dostane úspory důchodců – důchodci papírové sliby zkorumpovaného státu zlodějů ve formě státních dluhopisů se srandovním výnosem. No, nekupte to. Ale je snad alternativa? Může někdo normální očekávat, že důchodové fondy slíbené důchody skutečně vyplatí, když přes deset let nefunguje peněžní multiplikátor – jinými slovy reálná inflace vysoce přesahuje průměrnou míru výnosů důchodových fondů – to je přímá cesta k bankrotu, rychlejší než převzetí těchto fondů státem.

  8. Chodící mrtvolou je celý sektor pojišťovnictví. Už od skandálu AIG z roku 2008. Negativní reálné úrokové míry fungují jako rakovina-důsledek politiky FEDu téměř nulových úrokových měr po příliš dlouhou dobu.

  9. Není zcela jasné, odkud ta rozhodující střela vyjde – tedy který konkrétní systém či subsystém globálního finančního systému či kartelu padne první – a asi to není ani podstatné – systém dojíždí na konečnou a těch pilířů, co se sypou, je vícero. A každý zhroucený pilíř má schopnost položit celou boudu. Žijeme v době extrémních nerovnováh, finanční války, sílící nedůvěry v systém i spolehlivost příslušníků mafie, se zvyšujícím se povědomím toho, že byla překročena mez či hranice návratu k normálu. Reforma, návrat k normálu z pohledu agendy NWO není akceptovatelný. Co se situací, vymykající se historické zkušenosti a ověřeným receptům léčení neduhů tržní ekonomiky – to nikdo ani neví, nebo na to klasicky nechce myslet. I kdyby chtěli myslet na budoucnost, ve slonovinové věži globálních financí či koridorech moci ve věžích babylonských, tak to stejně nevymyslí – mají vlastní agendu a vlastní zájmy a někteří už namyšleně a veřejně usuzují, že to dojené globální stádo dobytka je stejně moc velké. A to už je jen krůček k tomu, aby je ulice umlátila čepicemi.

I fiktivní světy iluzí však končí tam, kde nastupuje základní zákon šmeliny „levně nakoupit od blbců, draze blbům to samé prodat – a naopak“ a akumulace kapitálu. Čas sešlápnuté houby se blíží nikoli proto, že si to jeden či několik politicky-nekorektních ekonomů myslí, ale protože houba nasává jen do okamžiku, kdy má co nasávat. Pak už s ní nelze dělat nic jiného, než na ni zase jednou šlápnout – a kasírovat na bázi privilegovaných insider informací – kdy, kde, kdo a jak na tu houbu dupne, aby předala obsah do těch jediných správných kapes. Chuj s nějakým státem, jeho občany, zblblými spekulanty i nějakou reálnou ekonomikou. V jejich myslích nemáme cenu dobytka, natož lidí s vlastními zájmy a osudy. Jsou to deprivanti, asociálové, a věří ve svojí nedotknutelnost.

Proč vlastně píši tyto řádky a komu vlastně – uprostřed davu, jehož pozornost je upřena na Olympiádu v Soči (kromě sportovních aspektů i proto, že západní média vybudovala atmosféru strachu před teroristickým útokem), nebo na události na Ukrajině nebo na inauguraci další vlády horší než jsme si dovedli představit – a v telce pohoda, vánek, světlé zítřky, hnusná Semelová, klídek, prosperita, oživení mrtvoly hospodářství – radujme se. Bude-li fajn, i za rok nebudeme mít hlad, budeme mít co konzumovat, a možná i za co.

Nikdo nevidí pány světa, jak se zbavují svého majetku v USA, těch tolik cenný akcií, dluhopisů, mizí v daňových rájích, stěhují firmy do Singapuru, Hong-Kongu či Šanghaje, a před poslední letem kradou vše cenné, co jim jejich systém umožní beztrestně zcizit. Skoro nikdo tu dynamiku okamžiku a konce jedné éry nevnímá.

Ticho před bouří. Impakt přicházející rány to ticho vyžaduje.

Nevím, zda za to může Clausewitz nebo nějaký bolševický maršál, ale ve válce se osvědčila metoda mnohdy sebevražedných útoků menších jednotek proti přesile, bez nároku na úspěch, mající odvrátit pozornost od směru hlavního úderu armády. Bordel na Ukrajině je divný. Kromě několika „Evropanů“ zde, ani neoconi ve Washingtonu, Berlíně, Varšavě či Praze nemohou myslet vážně, že Rusku Ukrajinu ukradnou – zapomeneme-li že jsou atlantičtí bratránci de facto plaite a jejich kartelová motivace je proti ruské obranně-strategické bezvýznamná, je-li evidentní, že z jakéhokoli pohledu – od ekonomického po národnostní – je evropská Ukrajina zcestná, neufinancovatelná a její osud předem tragický, krvavý – i pro ty Jasenjuky, co by měli vědět, jak to má mariánské souhvězdí na Haliči často těžké – nelze se uprostřed toho nesmyslného běsnění a demogratické podpory banderovců ubránit pocitu, že jde právě o ten distrakční úder, mající přimět svět dívat se jinam než by měl. Koneckonců válku proti ruským zájmům vedou cizíma rukama a zatím docela levně – a sliby neublíží a nic nestojí.

Hypotézu o vedlejším úderu podporuje i politika Angely Deutsche Bank Merkelové. Je v rozporu s existenčními zájmy německé ekonomiky. Bez německé exportní mašiny je vlak EU nemobilní. A teď vezměte v úvahu, že německé velkobanky jsou téměř monopolním finančníkem světové námořní dopravy. Skoro každá námořní loď, každý tanker na světě byl postaven za peníze z německého úvěru. Míra delikvence těch úvěrů přesáhla nedávno 25 % a stále roste. To by položilo slona, a řeč je jen o jednom sektoru – Deutsche Bank je, mimo to, mistrem světa v neolympijské disciplíně „deriváty“ – tiká jí ve sklepě zbraň hromadného ničení mimo její kontrolu – přes, nebo možná právě proto hrají Angela a její melody boys na Ukrajině klíčovou roli, Nuland Nenuland. Mírové poslání olympijské myšlenky, nemírové. Ztrácí rozvahu, glanz a přehled. Žijí dneškem, jakoby zítřek neměl přijít.

Ale za východní ukrajinskou čárou začíná stále mocnější a bohatší Eurasie s jasným programem a odhodláním změnit svět. Za tou západní čárou jsou kartelové kolonie k následování , sliby-chyby a bruselská fata morgána. No nekup to, boxere.

Tuším, že je to ruské přísloví: „Podle ovoce poznáš strom…“ Moudrost zapadlá v chumelenici reklam.

0 0 hlasy
Hodnocení článku
Platby

Líbil se vám článek?
Přispějte, prosím, redakci OM na č. ú. 2900618307/2010, nebo přes následující QR kódy.

QR platba 50 Kč

QR platba 50 Kč

QR platba 100 Kč

QR platba 100 Kč

Odebírat
Upozornit na
0 Komentáře
nejstarší
nejnovější nejlépe hodnocené
Inline Feedbacks
View all comments