Média dnes

Začátek nového roku je vhodnou dobou pro zhodnocení a zrekapitulování stavu našich televizních, rádiových, tištěných i internetových médií. O částečné hodnocení se docela dobře, i když jen ve vztahu k televiznímu vysílání o Silvestru, pokusili již například pan Stwora ze Zvědavce (článek Strašlivě nízká úroveň českých televizí), a o něco dřív i zde na OM pan Man ve svém článku Dokonce i Goebbels to už v roce 1939 věděl. V ČT to nevědí do dneška. Pod oběma těmito články se rozběhla docela živá diskuze, ze které si v dalších řádcích půjčím pár postřehů.

Teď ale k podstatě věci. Média jsou, jak většina z nás ví, nebo tuší, velice efektivním mocenským nástrojem. Prostřednictvím médií se k obyčejným lidem dostává velké množství informací, na jejichž základě si lidé tvoří vlastní představu o dění v jejich vzdálenějším okolí a ve světě. Úmyslně jsem použil slovní spojení tvoří vlastní, protože často tato představa je ovlivněná nejen intelektem daného člověka, to je jeho schopností dané informace zpracovat, a vyvodit z nich určité závěry, ale i druhem informací, které se k němu prostřednictvím médií dostanou. Kombinací těchto faktorů téměř vždy dochází k tomu, že různí lidé s různými informacemi z různých zdrojů popisují tutéž situaci rozdílně, a často jsou vzájemně v přímém rozporu – viz například diskuze pod články. Média z tohoto pohledu hrají velmi důležitou roli v tom, co si konzumenti informací budou myslet, a jakou „reálnou skutečnost“ si na základě výše popsaných faktorů vytvoří. Jejich vlastnění či ovládnutí dává majitelům, ředitelům a lidem kolem nich nástroj, kterým mohou pomocí zveřejňování vhodných informací a naopak utajováním nevhodných informací, případně jejich zkreslením, ovlivňovat naši vlastní představu o skutečnosti, a tím nás manipulovat.

Nikoho proto asi nepřekvapí ten značný zájem našich top-miliardářů o naše média v uplynulém roce, kdy jako zásadní beru odkoupení skupiny Mafra podnikatelem Babišem pár měsíců před volbami, v nichž následně jeho hnutí téměř zvítězilo. Další velmi zajímavý moment ohledně našich médií, a to týkající se dokonce naší veřejnoprávní televize, bylo zvolení jejího nového ředitele, pana Dvořáka, který před tím byl ředitelem v soukromé zahraniční tv stanici NOVA, v roce 2011. Že jeho vstup do ČT bude mít zásadní vliv na programovou skladbu ČT i na její ideologické směřování, muselo být všem jasné – viz nedávno proběhlé vysílání o Silvestrovském večeru, a následné reakce ve výše zmíněných článcích. K panu Dvořákovi se mi vybavuje jedna epizodka z jeho nástupu do ČT, kdy jsem si v TV programu všiml, že na ČT2 ve 20:00 ( přesný den si nepamatuji ) mělo proběhnout vysílání dvouhodinového dokumentu se zajímavým názvem Kuponová privatizace. Docela jsem se těšil, co se všechno dozvím, a do jaké míry jsou redaktoři odvážní, a co si dovolí zveřejnit, a chystal jsem si daný dokument nahrát na DVD. Bohužel „náhodou“ dva, možná tři dny před jeho vysíláním do své funkce nastoupil pan Dvořák … .

A co alternativní média? Koncem roku jsem při cestách k našim sousedům sledoval kauzu rádia Viva. Přímo za alternativní se považovat nedalo, ale vzhledem ke zveřejňování určitých informací jsem si v duchu často říkal, že ti dlouho vysílat nebudou. Pak se měsíc s měsícem sešel, den za dnem uběhl a rádio Viva je už nejspíš minulostí. Vysílání mělo být nuceně ukončené k půlnoci z 21. 12 na 22. 12 2013. Zmiňuji se o tom hlavně z toho důvodu, že se jednalo o rádio se sledovaností několik set tisíc posluchačů, čímž výrazně překročilo sledovanost všech ostatních alternativních médií dohromady. I když sledovanost a čtenost alternativních médií stoupá, vnikají dokonce i nová, je to stále žalostně málo v porovnání se sledovaností velkých médií ovládaných zájmovými skupinami.

V té souvislosti mne tak na závěr napadlo vyvolat diskuzi o tom, jak by se alternativní média měla změnit, a co by měla dělat, aby se jejich sledovanost výrazně zvýšila, a abychom se jednou dočkali dostatečně silného oponenta stávajícím médiím. Byl bych rád, kdyby se diskuze zúčastnil i Stan, hlavní „kápo“ tohoto serveru, jakou on má představu o budoucím směřování OM, případně i E-republiky. V blízké době se plánuje redesign těchto stránek, tak je možná vhodná doba na nějaké nápady i nás, čtenářů a diskutérů, kam by se nejen OM mohlo posunout, a jak by se mohlo ještě zlepšit. O vánocích se mi zde třeba hodně líbilo přání od OM, za kterým se rozjela docela dobrá diskuze plná odkazů, a s tím mne napadá, že jednou bychom si mohli docela obstojně udělat třeba toho Silvestra sami, bez sledování nějaké ČT nebo Novy, bez zbytečného rozčilování a nadávání, a to třeba prostřednictvím OM. Neb jak napsal jeden čtenář (ascharad 90) na Zvědavci k vysílání v TV: „Že současná kultura vedená těmi, co přejmenovali Ruzyni na Ožralovo je původnímu obyvatelstvu cizí? Humor těchto lidí je nízký, je od našeho odlišný, oni si třeba myslí, že jsou vtipní, třeba to, jak jsou ubozí se nevidí, považovat za zábavné, když vidíte na Silvestra jak se tam kroutí tři chudáci a jedna anorektička v rytmu z rakouských Alp a zpívají české lidovky je silná káva, řval jsem smíchy, co tito kulturní ubožáci jsou schopni ze sebe vyplodit“ – nic jiného totiž od dnešních vlastníků médií ani čekat nemůžeme. A Hank z diskuze na OM: Všichni nad tím blijete, ale všichni se díváte. Nenapadlo vás někdy, že nejlepší trest pro ně by bylo nedívat se vůbec a TV odhlásit?”

A já k tomu dodávám – udělejme si sami taková média – taková, která nás nebudou oblbovat a deprimovat, ale naopak posouvat vpřed – někde, kde se budeme cítit dobře a spokojeně. Je to na nás.

0 0 hlas
Hodnocení článku
Odebírat
Upozornit na
0 Komentáře
Inline Feedbacks
View all comments