Někteří ekonomové tuto skutečnost konečně berou na vědomí a snaží se měřit lidskou spokojenost a analyzovat její zdroje a možnosti ovlivnění. Začínají se ptát jestli by smyslem hospodářské politiky a mezinárodní rozvojové pomoci neměl být růst všeobecné spokojenosti spíše než hrubého domácího produktu.
Na čem závisí lidská spokojenost?
Psychologové tvrdí, že náš pocit spokojenosti je určen následovně: 50% – genetická výbava, 40% -každodenní prožitky a 10% – celkové životní podmínky včetně výše příjmu a vzdělání.
Ať už vyhrajete milion v loterii anebo se dostanete do vězení, míra vaší spokojenosti se s velkou pravděpodobností po několika měsících vrátí na dřívější úroveň. Prožitky štěstí, radosti, úspěchu sice zvyšují náš pocit spokojenosti, ale pouze dočasně. Podobně je tomu i s prožitky negativními. Zvyknout si na zhoršenou situaci pouze déle trvá. Ale že si člověk zvykne i na šibenici, je už potvrzeno vědeckým výzkumem.
Nedávné poznatky na pomezí psychologie a ekonomie jdou o něco hlouběji.
1) Věk
Spokojenost klesá s věkem přibližně do věku okolo 40 let. Pokud je ale člověk zdravý a v dobrém partnerském vztahu, jeho spokojenost po čtyřicítce postupně zase stoupá. Tato závislost spokojenosti na věku platí mezinárodně. Vysvětluje se tím, že ve čtyřiceti je člověk už konečně dost vyspělý na to, aby přizpůsobil svoje životní očekávání skutečnosti … tedy už toho čeká od života méně a netrpí tolik zklamáním.
2) Víra
Věřící vesměs vykazují vyšší míru spokojenosti. V Evropě dokonce i ateisté, kteří žijí v sousedství mnoha věřících, jsou spokojenější než ateisté žijící mezi ateisty. Výjimkou jsou místa, která trpí náboženskými spory.
3) Občanská angažovanost
Osoby, které se politicky či občansky angažují, jsou vesměs spokojenější než pasivní sousedé. Aktivní členství v nejrůznějších asociacích, účast v politických iniciativách a dokonce i ve volbách souvisí s vyšší úrovní spokojenosti.
4) Bezpečnost a právo
Lidskou spokojenost snižuje vnímání kriminality a korupce. Největší negativní dopad má kriminalita a korupce na lidskou spokojenost ve společnostech, kde tyto jevy nejsou příliš časté a neberou se jako samozřejmost. Výjimkou jsou situace, kdy se kriminalita a korupce jeví jako krajně nespravedlivé, například ve prospěch silných na úkor slabých.
5) Životní jistoty
Tento poznatek asi není překvapením pro voliče levice. Nedostatek životních jistot silně ohrožuje pocit spokojenosti. Průzkumy potvrzují, že nejistota výsledku je pro lidskou spokojenost většinou horší než jistota špatného výsledku. Například obavy ze ztráty zaměstnání prý narušují spokojenost člověka více než vlastní nezaměstnanost. Příjmové výkyvy a nejistoty působí na většinu lidí hůře než zaručený plat na nižší úrovni. Podle průzkumů působila ztráta sociálních jistot a ekonomická transformace 90. let negativně na spokojenost velké části obyvatelstva ve střední a východní Evropě. Přizpůsobení se nejistotě je prý pro člověka náročnější než přizpůsobení se špatné situaci.
6) Postavení na žebříčku
Lidé, kteří mají pocit rovnosti ve svém okolí, včetně chudých mezi chudými nebo chudých, kteří jsou smířeni se svou chudobou, jsou prý spokojenější než lidé kteří jsou sice vysoko na příjmovém či společenském žebříčku ale níže než jsou jejich přátelé a sousedi nebo níže než si nárokují. Lidé, kteří usilují o úspěch jsou často méně spokojeni než ti, kteří se vyrovnali se svou situací tak jak je.
V tomto směru je ale otázka, jestli tato vazba neplatí opačně: Lidé, kteří jsou nespokojeni se svou situací, usilují o úspěch, hledají způsoby, jak si polepšit. Je tedy určitá nespokojenost podmínkou zlepšení?
Rozhodující pro lidskou spokojenost je také dojem spravedlivé příležitosti postoupit na příjmovém a společenském žebříčku podle svých schopností. Potřeba rovné příležitosti v průměru figuruje výše u Američanů než u Evropanů, kteří si v průměru prý více cení sociálních jistot.
Zajímavým zjištěním je, že změna v postavení na společenském žebříčku má na lidskou spokojenost výraznější a dlouhodobější účinek než změna příjmu. S tím asi souvisí proč tolik bohatých touží po vyšším společenském statutu.
7) Zdraví
Subjektivní pocit zdraví je podmínkou spokojenosti. Objektivní kritéria zdraví, jako třeba střední délka života prý však naši spokojenost ale příliš neovlivňují. Afgánci a Keňané jsou v průměru spokojenější se svým zdravím než Američané.
8) Mezi svými
Být nespokojený mezi nespokojenými, nezaměstnaný mezi nezaměstnanými, otylý mezi otylými prý má na naši psychiku blahodárný vliv. Sdílení nespokojenosti nebo stigma lidem pomáhá.
Velký problémem je být nespokojený/nezaměstnaný/otylý/… ve společnosti, která vyžaduje spokojenost a stigmatizuje nespokojenost/nezaměstnanost/otylost/…. V tomto směru výzkum naznačuje, že například počty sebevražd a výskyt deprese jsou často vysoké ve společnostech, které se pyšní všeobecnou spokojeností.
Co si z toho vzít?
Člověk je asi spokojenější, když se mu úspěchu a požitků dostává postupně a v malých doušcích, když vsadí na partnerství, přátelství a víru spíše než materiální požitky, a když toho moc neví o slastném životě celebrit.
Jako rodiče, měli bychom v zájmu dlouhodobé spokojenosti svých dětí plnit jejich přání pouze umírněně a postupně? Nabídnout dětem všechno hned možná znamená nastavit příčku pro udržení jejich životní spokojenosti příliš vysoko.
A co bychom pro svou spokojenost měli žádat od státu? Rozšíření a rovnost příležitostí, záruku právní spravedlnosti a základních životních jistot a potírání kriminality a korupce. To by nejspíš prospělo nejen naší spokojenosti ale i růstu národního hospodářství.
Více například zde:
Carol Graham – Happiness around the World: The Paradox of Happy Peasants and Miserable Millionaires (Oxford University Press, 2010)
Carol Graham – Happiness Measures as a Guide to Development Policy? Promise and Potential Pitfals, paper prepared for the Bank-Fund ABCDE Conference Panel on Measuring Welfare/GDP/Happines (Stockholm, June 2010)
Převzato z blogu autorky na Aktuálně
Foto: zdroj
