Město duchů a Země vlků

Dodatek k fotoblogům "Město Duchů" a "Země Vlků"

Zde jsou dva černobylské příběhy s fotkami. "Město duchů" bylo napsáno v letech 2003-2004 a "Země Vlků" roku 2005.


"Město Duchů" bylo atakováno ještě téhož dne, kdy jsem je umístila na internet. Mnoho lidí neocení mé snahy. Černobyl je katastrofa, kterou si nechceme zapamatovat; způsobil ji člověk a nikdy nezmizí.


Roku 2004 byla má stránka o Černobylu jednou z nejnavštěvovanějších stránek na Internetu. To bylo tehdy, když byla má stránka zablokovaná a noviny všude po světě začaly psát, že jsem pouze komerčním trikem, reklamou a propagační stránkou nějaké hry, fotomontážistka apod… Uspěla jsem ve svém cíli – zasáhnout včelí úl. Uvědomovala jsem si, že ten, kdo chce říkat pravdu, musí být také schopen si za ní stát, a to mě inspirovalo natolik, že jsem napsala i druhou část příběhu Černobylu pod názvem "Země Vlků".

Jaderná energetika slibuje obrovské peníze. Pouze 1 kg (2.2 libry) obohaceného uranu vyprodukuje přibližně tu samou enegii jako 50 náklaďáků plně naložených uhlím (3000 tun). Obohacený uran je tedy výhodnější v poměru 3 miliony ku jedné v přepravní hmotnosti v porovnání s uhlím. To samozřejmě přitahuje zájmy velké politiky a podnikatelské sféry, jejichž jediná starost je udělat si z byznysu dojnou krávu. A jestli ji budou dojit bez hranic, aniž by dali mizernou část zisků do bezpečnosti reaktorů a zdraví lidí, pak budou časem místo dojení vysávat krev.

Bez ohledu na to, jak moc se snažili mou stránku zrušit, je pořád zde a čte si ji čím dál více lidí.

Nejsem pro nebo protinukleární aktivistka, jsem pouze prolidská autorka, která si myslí, že Černobyl byl varováním pro lidstvo.

Nemyslím si, že atom je zlem sám o sobě. Zlem se stává pouze tehdy, když se dostává do lidských rukou. Za správných podmínek může atom lidem sloužit, za podmínek, kdy nejsou války, kdy atom nedrží komunisté, islamisté nebo kapitalisté. Problém je, že život národů není ničím jiným než válkou, mírové roky se zdají být pouze krátkými pauzami, a islamisté , komunisté a kapitalisté jsou jedinými, kdo se vždy snaží přivlastnit si atom. TO JE NEOMLUVITELNOU CHYBOU V ŽIVOTĚ LIDÍ, KTEŘÍ DĚLAJÍ REAKTORY NEBEZPEČNÉ.

Můj zájem o Černobyl počal v roce 1992, kdy jsem poprvé cestovala běloruskými vesnicemi severně od reaktoru. Byla jsem mladá tím, co jsem spatřila, jsem byla ohromená. Co mě zarazilo nejvíce, bylo něco z temné krásy; krásy, kterou jiní neviděli.

Hot spot, jako je Vilcha, je běžný název pro všechny oblasti zamořené černobylskou radiací. V roce 1991 zde bylo naměřeno 60 Curie cesia. množství radioaktivních isotopů plutonia bylo změřeno jako 0.7 curie/čtvereční kilometr. Stroncium bylo naměřeno v hodnotě 15 curie na čtvereční kilometr. Podle černobylského standardu je Vilcha typickým hot spotem.

Na stránce o „Červeném lese“ jsem si dělala legraci, když jsem napsala, že bych světélkovala. Radiaci nejde vidět. Je to pouze často používané vyjádření. Extrémně silnou radiaci lze uvidět na některých filmech, což závisí na značce filmu. Projevuje se jako malé jiskření. Radiaci lze vidět na krátkém videu, "Poslední Den Pripyatě" Autor tohoto videa, Michail Nazarenko, natáčel film o atomové elektrárně a shodou náhod byl zrovna v Pripjati. Nafilmoval zde také evakuaci.

V den evakuace dosáhla oficiální úroveň radiace hodnoty 1 roentgenu za hodinu, někteří lidé však tvrdí, že to bylo 7 roentgenů. V těchto tvrzeních je rozdíl, protože v případě pravdivosti prvního tvrzení by populace zemřela během dvou až tří měsíců., zatímco kdyby bylo správné druhé tvrzení, lidé by zemřeli do sedmi dnů.

Mé příběhy jsou o tom, jak jsem viděla Černobyl nějakých 17 – 19 let po katastrofě, nemohu tedy podat aktuální informace o množství radioaktivity a počtu lidí žijících v oblasti.

Pár fotek pochází z jiných stránek. Na své stránky jsem je vložila se svolením autorů dotyčných stránek. Musím poděkovat všem, kteří mi s touto stránkou pomáhali a hlavně těm, kteří stále pomáhají.

Píseň "Město Duchů" byl pro mě speciálním dárkem od muzikálového dua "Huns a Dr.Beeker"

Klikněte zde pro video "Město duchů"

Klikněte zde pro video "Snězená země"

Klikněte zde pro stáhnutí videa, které ukazuje radioaktivní techniky. Toto je moje video a mé komentáře v angličtině.

Vědecká část tohoto příběhu je spojena s radioaktivitou Americia, je neuvěřitelně komplexní a pro většinu lidí je téměř nemožné ji správně pochopit.

Dole je graf, který přibližně zobrazuje proces rozpadu Plutonia Pu-241 vytvářející hromadící se Americium Am-241. Hmota je na vertikální ose. Čas je na horizontální ose.


Naneštěstí je fotka v "Městě duchů" zmiňované „Sloní nohy“ ve špatné kvalitě, stejně jako všechny fotky tohoto zázraku, je focena pomocí dálkově ovládané techniky. Do této místnosti nikdo nevkročí, protože úroveň radiace je okolo 10 000 Roentgenů

Sloní noha je sice největším uskupení, je to však skutečně malá část veškerého paliva, které bylo v reaktoru. Základna reaktoru se během exploze zbortila a roztavený materiál se vylil z nádoby a rozlil se do koridorů základny. Proto je reaktor prázdný a palivo není koncentrováno na jednom místě. Toto je v podstatě dobrá zpráva, protože to snižuje šanci na další řetězovou reakci. Obrázky níže vám pomůžou pochopit, jak byl reaktor postaven a kde je palivo nyní.

To radioaktivní magma vypadá skelnatě, protože palivo bylo smícháno s pískem, který byl posbírán okolo reaktoru. Pokud se chcete dozvědět více, klikněte zde pro video natočené hluboko v základech reaktoru.

Množství paliva, které zbývá pod sarkofágem je předmětem diskuzí mezi vědci. Je těžké prozkoumat všechny místnosti a koridory, protože množství radiace může být i více jak 1000 roentgenů. Vědci těmito místy pouze probíhají. 1000 roentgenů zabije člověka za pouhou jednu hodinu. Ochranné obleky nejsou účinné. Neexistují žádné prostředky, které by někoho uchránily před takovým množstvím radiace..

Až do osudového dne 26. dubna 1986 byla JE Černobyl úspěšná. Její produkce elektřiny překročila veškeré předpovědi a její bezpečnostní záznam byl neposkvrněný. Hlavní inženýr, který navrhoval černobylský reaktor se chlubíval tím, že tento typ reaktorů je tak bezpečný, že by mohl být postaven přímo na Rudém náměstí v Moskvě.

Černobylská elektrárna poskytovala elektřinu 2 milionům lidí a noc byla nejlepší dobou, kdy provést experiment, protože spotřeba energie byla nejnižší. Když byl experiment toho dne naplánován, operátoři měli zůstat ve stejné pohotovosti, jako vždy. Důvodem této zkoušky bylo zhodnotit odezvu reaktoru na ztrátu elektrické energie. Co však nepochopili, bylo, jak nestabilním se stane jejich sovětsky designovaný reaktor během nízkého výkonu. Všechny reaktory pracují na stejném principu: V přítomnosti uranového paliva neutrony rozdělí uranové atomy, čemuž se přezdívá samovolná řetězová reakce. Vytvořená energie zahřeje palivo, okolo kterého proudí voda. Něco z ní se přemění na páru, která pohání turbíny generující elektřinu. Pak se veškerá voda recykluje a navrací se chladit jádro..

V černobylském reaktoru číslo 4 byl uran v 1700 oddělených trubkách obklopených grafitovými bloky, které pomáhají udržovat řetězovou reakci v chodu. Kontrolní tyče pohlcující neutrony a zpomalující tak reakci jsou zasouvány, aby zbrzdily reakci a vytahovány pro její zrychlení. Z důvodu bezpečnosti by mělo být v reaktoru zasunuto po celou dobu minimálně 30 tyčí. Zchlazená voda pomáhá absorbovat neutrony a pomáhá tak udržovat množství řetězových reakcí. Nebezpečí tohoto typu reaktoru je v tom, že pokud voda z reaktoru unikne nebo vyvaří, nově vynikající neutrony mohou urychlit reakci až do bodu, kdy je reaktor nekontrolovatelný. A to se stalo v Černobylu.

Explozi zapříčinila kombinace následujících faktorů: 1) V reaktoru bylo velmi málo (možná méně jak 10) kontrolních tyčí ve chvíli, kdy bylo jasné, že dojde k reakci. 2) Zpomalovací tyče byly zasunuty pomalu – pouze se zrychlením okolo jedné čtvrtiny jejich volného pádu (g/4) na rozdíl od velmi rychlého zasunutí, ke kterému mělo dojít. 3) Za účelem ušetření peněz byly špičky (1 meter) brzdných tyčí z GRAFITU! To způsobilo okamžitý kladný nárůst reaktivity. Mezi dalšími chybami a vadami, stojícími za zmínku, je absence vrchního krytu (kontrolního), který zabránil podobné katastrofě v JE Three Mile Island ve Spojených Státech. Sověti byli mnohokráte varováni, že atomové elektrárny bez krytů jsou nebezpečné, ale stále je stavěli, protože to bylo o 30 procent levnější.

Po explozi se stalo jedinou možností, jak zastavit řetězovou reakci, bombardování reaktoru pohlcovači neutronu z helikoptér, nedlouho poté umřelo mnoho statečných pilotů. Jen jejich fotky a videa přežily. Klikněte zde pro video z helikoptéry.

Nezapomeňte na video Vladimíra Shevchenka, nazvané "Kronika mnoha dnů".

Zde je video, na kterém můžete vidět „videoroboty" v práci – poslední fázi čištění povrchu.

Níže jsou fotky našeho Prvomájového miliroentgenového  pochodu. Byl to pravděpodobně jediný pochod bez stranických šéfů a jejich rodin. Jak je tomu po dlouhé časy, pasažéři první třídy opustili potápějící se loď jako první, jejich rodiny opustily Kyjev 26. dubna, bezprostředně poté, co se dozvěděli o výbuchu elektrárny.

Za skrývání pravdy nebyl nikdy nikdo potrestán.

Potrestáni byli pouze pracovníci elektrárny. Fotky ze soudu. Skupina šesti operátorů byla odsouzena ke 2-10 rokům vězení. Pouze velitel inženýrů částečně odmítl vinu. „Jsem vinen, systém však také.“ tvrdil.

V roce 1991 se Sovětský Svaz rozpadl. Od té doby se hodně věcí změnilo: komunisté se stali demokraty, komsomolští vůdci se stali obchodníky, soudci a žalobci se stali ministry. Co se stalo s lidmi, kteří jednou věřili svým vůdcům a šli uklidit oblast okolo reaktoru? Nyní každý, ponechán sám se svou rakovinou, ví, že až zemře, oficiální počet obětí zůstane stále 31.

Materiály z této stránky mohou být čteny, tištěny, šířeny, a překládány do všech jazyků, nepodléhají žádným autorským právům. Mým záměrem je ukázat tyto stránky co nejvíce lidem.

Děkuji všem za čtení.

 

Převzato z blogu autorky

 

Přejít do diskuze k článku