Byl jsem mimo dosah internetu. A také televize. Dva dny. Jediné, co bylo k mání, bylo sobotní vydání jednoho bulvárního plátku. A z něho se na mne šklebil už nebožtík, o němž v textu dívčina jakási prohlašovala, že pro ni byl nejdůležitějším člověkem na světě!
A teprve za tímhle gigantem byly zprávy o povodni. Fotky rozervaných domů a plačící stařenky. A také zpráva o tom, že dvanáctou obětí povodní je velitel dobrovolných hasičů. Vzala ho dvoumetrová vlna. Smrt histrióna Michaela Jacksona mne nedojímá. Beru ji na vědomí. Nic pro mne neznamenal. Ani nemohl. Byl umělý. Jsem dost starý, abych si jej pamatoval z Jackson Five, kdy byl ještě normálním usměvavým a dovádějícím černošským klukem. Kdy se svými bratry zpíval docela fajn písničky. Jako show businessové monstrum mne nezajímal. Ať nahrál cokoliv. Beru jeho smrt na vědomí. Jako smrt kohokoliv jiného.
Dojímá mne smrt jiná. Toho dobrovolného hasiče. Šel v nouzi pomáhat jiným, a už se nevrátí. Chlap. Nikoliv umělý. Obyčejný chlap. Kolik jich ale máme? Vypadá to, že leckde po Čechách dost. Ale ne dost. Nemůžeme si dovolit, aby umírali. Tenhle už se nevrátí. Chce se mi brečet. Nic tím ovšem nevyřeším. Spíš se porozhlídnu kam poslat nějaké peníze. Jako odpustek, malý odpustek. Ve srovnání s tím chlapem…. Hodně malý odpustek. Frajere hasiči – promiň….
Až před chvílí jsem slyšel zprávy. Armáda tam má tisíc mužů a je připravena poslat další. Adra má tohle konto, Člověk v tísni tohle. Schází kolové nakladače a lopaty. A psychologové se na místě snaží léčit šrámy na duši lidem, co jim uplavala minulost. A dost velkému počtu i budoucnost….
Dělají, co mohou. A také, že vlád a uvolnila asi 99 milionů. A kraje mají k disposici asi 50… A vláda prý je připravena kvůli povodni zvýšit schodek rozpočtu…. A sčítají se škody. Tu zemědělci 40 milionů. Škody na dráze miliarda, škody na silnicích 2,5 miliardy… Támhle něco za stovky milionů, támhle za dvacet. A spousta lidí v rozvalených domech s mizernou pojistkou nebo bez ní. Tisíce osudů.
Ten nepoměr škod a prostředků ve státní kase je děsivý! Michal Jackson mne fakt nezajímá. Zajímá mě ten nepoměr ve státní kase! Ti vyplavení lidé a zejména ti bez pojistek potřebují pomoci! Teď hned. Co takhle na prázdniny, nejlépe od zítřka zvýšit DHP. U obou sazeb. Mimořádnou schůzí parlamentu. Bez dlouhých řečí a keců? Od 01. 07. 2009 do 31. 08. 2009? S tím, že ono procento navíc půjde na zvláštní konto! Na likvidaci povodňových škod. Přispějeme my všichni. Svou spotřebou. Přispějí i cizinci, kteří nás o prázdninách navštíví. To by bylo, aby s e oněch 5-6 miliard, potřebných k zalepení škod, briskně nenastřádalo! Už slyším kecy. Tu o nesystémovosti kroku toho, tu zase o tom, jak k tomu přijdou ti, co si platili pojistky… Jak k tomu systémově přišel ten hasič? Šel pomáhat svým spoluobčanům. Možná, že 28. října dostane metál. Nejspíš po něm zůstala vdova. Soudím, že větší radost místo metálu by jí udělala mimořádná renta. To by asi z té daně šlo zaplatit také. A hasičovi by nejspíš někde nahoře konvenovalo, že jsme všichni dohromady jednali aspoň přibližně stejně rychle jako on. Že do té vody nešel nadarmo. Do hrdel a statků! Tak se kdysi přísahalo na závažné, smrtelně závažné věci. Hrdlo nastavil on. My máme kliku, že bychom měli nastavit jen šrajtofle… Udělejme to tedy hned. Zvyšme daně!
A ti kteří chtějí, si k tomu, pro mne za mne, mohou pustit něco od monstra jménem Michael Jackson.
