Ministerstvo dopravy začalo rušit tratě – možná legálně, určitě nefér!

Máme  jednu z nejhustších železničních sítí světa. Je to chyba  nebo dobrá startovní pozice k budoucímu vývoji rozumnějším směrem?  Vyhovuje nám dnešní automobilové a dálniční šílenství  a rostoucí závislost na ropě? Budeme také rušit lokální tratě, jako to udělali v západní Evropě před 40-50 lety? A budeme poté některé z nich stejně jako sousedé na západě později obnovovat, až si uvědomíme, že jejich zrušení byla chyba? Volba je na nás. 

Jak  dříve naznačil exministr dopravy Gustáv Slamečka, začalo před  několika dny ministerstvo dopravy (MD) s přípravou první fáze rušení regionálních tratí. Jedná se o sedm lokálek, kde skončila pravidelná osobní  doprava. Na některých z nich před několika lety, na jiných sotva před pár měsíci. Na řadě z nich je ale dále provozována  příležitostná osobní nebo nákladní doprava. Jsou to tyto tratě: 
  • Čejč – Uhřice u Kyjova: Přes 10 let bez pravidelné osobní dopravy, navazující  úsek Uhřice-Ždánice byl na jaře 2010 vytrhán
  • Hrušovany nad Jevišovkou – Hevlín: Pravidelná osobní doprava skončila k 30.6.2010, uvažováno obnovení chybějící části trati do Laa an der Thaya v Rakousku, z důvodu ekonomické krize pozastaveno
  • Královec – Žacléř
  • Aš – Aš státní hranice: Jedná se o propojení se SRN
  • Obrnice – Čížkovice
  • Bruntál – Malá Morávka
  • Libochovice – Račiněves
 
      Mimo tento seznam ještě existuje další obsáhlejší seznam tratí, kde vede správní řízení o zastavení dopravy Drážní úřad. Navíc k předcházejícím tratím zde jsou tyto: 
  • Broumov – Otovice zastávka: Trať končí nedaleko hranic s Polskem a na polské straně je obnovována
  • Loket předměstí – Krásný Jez
  • Kralovice – Mladotice
  • Čelákovice – Mochov: Malý zájem obce Mochov, nádraží je prý daleko, pohled na mapu svědčí o opaku
  • Hněvčeves – Smiřice
  • Děčín hl. nádraží západ – Teplice lesní brána
Téměř jisté je, že to tímto výčtem neskončí, přijdou další tratě, kde se zastavil nebo zastaví provoz a pak, a to zřejmě velmi rychle, bude následovat zrušení. S udržováním nepoužívané trati pro případ potřeby po dalších cca 10 let, jak tomu dosud bývalo, není možno do budoucna počítat. Počet tratí, které by měly být  celkově zrušeny, je mezi 25 a 60, informace na toto téma jsou nejednotné a dá se z nich tušit, že MD a jiné instituce snad ani samy nevědí, co vlastně přesně chtějí.

Vyhlášky o rušení tratí vyvěsilo MD na svou veřejnou vývěsku v rozmezí data od 14.10. do 18.10. s lhůtou na vyjádření dotčených stran do 10 dnů s tím, že dotčeným obcím, Českým drahám, Správě  železniční dopravní cesty (SŽDC), Ministerstvu obrany a příslušnému  krajskému úřadu bylo toto zasláno adresně dopisem, jiné subjekty  toto mohou zjistit pouze tak, že tyto informace na vývěsce během 15-denní doby vyvěšení najdou a stačí zavčas zareagovat. Ruku  na srdce, kolik soukromých osobních a nákladních železničních  dopravců, železničních spolků a obyčejných občanů dnes a denně sleduje vývěsku ministerstva? Je vůbec v lidských silách číst všechny elektronické i fyzicky existující "nástěnky"  ve všech úrovních veřejné správy, aby nám tak neuteklo něco, co nechceme?
      Za  zdůraznění stojí tyto skutečnosti: 
  • K vyvěšení oznámení o zahájení správního řízení o zrušení tratí došlo těsně před komunálními volbami. Nehrozí tak, že by nepopularitou těchto opatření byly ovlivněny výsledky stran vládní koalice.
 
  • Lhůta k vyjádření dotčených obcí je tak krátká a načasovaná tak špatně, že tyto obce sotva stačí zareagovat v čase, kdy se po volbách sejdou jejich zastupitelstva a teprve zvolí svá nová vedení. Je vůbec možné, že to nebyl úmysl?
 
      Dráhy tedy budou zrušeny s minimálním odporem, protože "nikdo neprotestoval", což je brilantní, legální ale však velmi smutný a neférový tah, který usvědčuje naše současné vládce chvástající se slušností a někdy dokonce i transparentností v lepším případě z nekompetentnosti a v horším z promyšleného škodlivého postupu, který tak zbytečně zmaří existující hodnoty, které naši předkové vybudovali holýma rukama a my se všemi našimi prostředky je nemůžeme nebo spíše nechceme udržet, natož abychom se je snažili spravit a vylepšit tak, aby poskytovaly výkony na úrovni doby.
      Proces rušení tratě znamená, že již nadále nebude považována za trať a její vlastník (zde SŽDC) o ni nebude muset  dbát a tak ušetří prostředky za údržbu trati, kterou je jinak  povinen ze zákona provádět i přesto, že je zde malý nebo žádný provoz. Tím to ovšem neskončí, po zrušení následuje obvykle velmi brzy její aktivní likvidace a jakékoliv budoucí obnovení trati  se tak stává velmi těžko proveditelným až nemožným. Pozemky jsou prodány, zastavěny a eventuálně jsou provedeny i terénní  úpravy.
      Jako  memento zde může posloužit trať Hostašovice – Nový Jičín,  která po poškození při povodních před několika lety  místo obnovení byla ve zrychleném řízení zrušena  a nyní je v likvidaci. Zrušení trati a výstavka cyklostezky  místo ní bude stát zhruba tolik, co by stála její oprava, na niž už byly připraveny prostředky. Přitom  existuje několik dalších nedestruktivních možností, jak stát  svou neochotu dobře pečovat o svěřený majetek může řešit:
  • Převést dráhu úředně na vlečku, zákonem vyžadovaná údržba je pak nižší a levnější a trať je přesto použitelná.
  • Trať i po zrušení nelikvidovat, bohužel i v případě vůle k jakémusi "zakonzervování" nastupuje problém s rozkrádáním, kterého se nepoužívaná a někdy i používaná dráha stává obětí. Zde jsou i rezervy v příslušných zákonných předpisech, které by jistě v případě dostatečné vůle bylo možné upravit tak, aby netlačily na tvrdé dilema "buď draze udržovat nebo rychle zlikvidovat" bez možnosti další alternativy.
  • A v neposlední řadě: Nabídnout dráhu jinému soukromému provozovateli, který by ji zvládl provozovat lépe a levněji. Místo, aby naši vládcové dodrželi své hlavní programové zásady týkající se podpory podnikání, spěchají s rušením tak rychle, až to bere dech. Přitom existují důkazy, že i v případě nezájmu státu a jím vlastněných organizací dráhu opět probudit k životu a s úspěchem používat jde, což dokazuje zmrtvýchvstání trati Šumperk – Sobotín – Kouty nad Desnou, která měla po povodních v roce 1997 přestat existovat, ale díky aktivnímu přístupu a zájmu dotčených obcí došlo k obnovení, zásadním opravám a obnovení provozu s velmi slušnou četností spojů. Dalším důkazem jsou Jindřichohradecké místní dráhy, které s úspěchem provozují úzkorozchodné tratě Obrataň – Jindřichův Hradec a Jindřichův Hradec – Nová Bystřice. Třetím příkladem je vycházející hvězda trati Česká Kamenice – Kamenický Šenov, kterou pro turistický provoz v sezóně opravuje a provozuje společnost KŽC.
 
      A na závěr: Co s tím můžeme udělat? Mnohé. Máme v naší zemi spoustu úředníků a zastupitelů na všech úrovních státní správy. Jim nebo na ně si můžeme stěžovat. Můžeme zkontaktovat svého poslance, senátora, krajského zastupitele, obecního zastupitele. Máme ombudsmana. Když to bude dělat jeden člověk, nedosáhne pravděpodobně ničeho a bude označen za věčného stěžovatele. Ale co když to udělá 10 lidí? Nebo 100? Nebo 10 000? Kolik hlasů se dá ignorovat?

Převzato z Pirátských novin

0 0 hlas
Hodnocení článku
Odebírat
Upozornit na
0 Komentáře
Inline Feedbacks
View all comments