Šanci prosadit se a zbohatnout v Číně poprvé v historii zažívá až generace narozená v posledních třiceti letech. Nároky na úspěch postupně vytlačují tisíciletou tradici pokory mezi čínskými rolníky. Jaký bude dopad?
Slova „venkovan“, „rolník“ nebo „zemědělec“ vyslovují obyvatelé čínských měst vesměs s pohrdáním. Úředníky a mladé doktory věd oslovují tituly a s úctou v hlase.
Nevzdělaný rolník žil v Číně po tisíce let v pokoře. Se skloněnou hlavou uznával, že je „červ“ ve srovnání se vzdělanými a mocnými městskými „draky“. Ideologicky se sice v posledních šedesáti letech dostali rolníci „do čela“, ve skutečnosti ale nadále podřizovali svoje osobní zájmy zájmům národa a zájmům města.
Místo narození, vzdělání, peníze, známosti a moc v Číně tradičně po tisíce let vymezovaly „hodnotu“ člověka. Nevzdělaní rolníci (a zvláště pak jejich dcery) jsou podle konfuciánského učení na dně společenského žebříčku. Vzdělaní úředníci, intelektuálové a patriarchové jsou na vrcholu.
Osud člověka byl dán tím, v jaké rodině se narodil. Srovnávání osudu dítěte narozeného na čínském venkově s osudem dítěte narozeného v čínských městech bylo donedávna bezpředmětné. Málokoho napadlo, že by bylo možno něco měnit. Až doposud…
Právo zbohatnout
Nyní dochází ke změnám. Tržní reformy posledních 30 let ovlivnily myšlení a nároky nové generace. Uvažování dnešní čínské mládeže má pramálo společného s uvažováním jejích rodičů.
Deng Xiaoping počátkem osmdesátých let na venkově legalizoval možnost zbohatnout. Vzdělání – alespoň devítileté – se i na venkově stalo téměř samozřejmostí. Podíl vysokoškoláků se mezi mladými za posledních třicet let zdesetinásobil.
Tisíciletá omezení stěhování a cestování po Číně také v posledních deseti letech povolují. 250 milionů rolníků (to je více než polovina dospělých venkovanů v pracovním věku) nyní dočasně žije a pracuje ve městech. Mnozí si s sebou vzali své děti. Celkem se tak do měst přistěhovalo 80 milionů venkovských dětí. Venkovské děti ve městě sice vesměs nemají zajištěnou ani základní školní docházku, zdravotní pojištění nebo vyhovující bydlení. Mají však možnost pozorovat a vstřebávat zkušenosti života okolo sebe. Zvykají si na život ve městech, který je o několik století dál než život na běžné čínské vesnici. 60 milionů dětí venkovští migranti zanechali příbuzným ve svých rodných vesnicích. Tyto děti vidí své rodiče většinou jen jednou za rok. Touží po životě ve městě.
Co je nové? Venkovská mládež si začíná dělat nároky. Nároky na to, žít na stejné úrovni a stejným způsobem jako jejich soukmenovci ve městech. Nároky na vzdělání, zdravotní péči, pracovní příležitosti, na šanci zbohatnout a vyrovnat se městským boháčům.
Mládež si v Číně vůbec začíná dělat vysoké nároky. Narodila se do poměrů „politiky jednoho dítěte“. … Jedináčci zvyklí klást nároky. „Naši malí císařové“ říkají o mladé generaci Číňané staršího věku – často se špetkou úzkosti v hlase.
Socialistický venkov
Heslem a cílem miliardových státních investic posledních let je budování „socialistického venkova“. Podmínky na čínském venkově se rychle zlepšují, i když v průměru stále hluboce zaostávají za městy. Po mnoha letech loni začala s rostoucími cenami potravin stoupat hodnota půdy. Miliony venkovanů se letos během svátků Čínského nového roku vzdaly svých málo placených pracovních míst ve městech a vrátily se ke své přidělené půdě zpátky do vesnic.
Čínské výrobny závislé na levné venkovské pracovní síle nyní podnikají náborářské výpravy na venkov. Čelí však nárokům, na které dříve nebyly zvyklé: Nárokům na rovnoprávnost, na stejný plat a podmínky jako mají obyvatelé města.
Postupné slábnutí tradiční pokory venkovanů nejspíše přinese změny nejen v čínských firmách. Rostoucí nároky mladé čínské generace se v Číně stávají jednou z palčivých otázek dneška … a tématem pro jednání nadcházejícího výročního zasedání čínského Parlamentu.
Převzato z blogu autorky na Aktuálně
Foto: zdroj
