Podle bezkonkurenčně nejpitomějšího politického klipu, posvěceného, verifikovaného nejvyššími místy ODS, se nedůvěra vládě vyslovená před týdnem rovná okupaci z let 1938-9, únorovému puči nebo invazi vojsk Varšavské smlouvy v roce 1968.
Toto už zjevné šílenství ODS, totální ztráta smyslu pro realitu a uměřenost, potvrzuje to, co říkám už dlouho a příznivci ODS se tomu diví: strana modrého ptáka už nemá nic, čím by potvrdila oprávněnost svého od začátku pochybného nároku vést tuto zemi, upadla do hysterických křečí, pěna od úst létá, svěrače nefungují.
A tak zcela standardní, ústavní postup opozice je vydáván za naprosto nepřijatelnou, zločinnou akci, která snese srovnání s nejtragičtějšími okamžiky našich dějin. A bude jím zdůvodňováno vše, od hospodářské krize až po koliku malého Nicolase.
Je víc než zřetelné, že pád této vlády přímo zavinily dvě ze tří koaličních stran, jejich neschopnost se dohodnout dnes už i s vlastními členy a vrcholnými funkcionáři, blbá bohorovnost a zvyk rvát všechno, Katuško, silou. Oni se přece nemusí s nikým na ničem dohadovat, oni nemusí a nebudou dělat kompromisy, oni jsou mistři a mají největší a nejhezčí radar hvězd a pruhů. Oni a jejich nohsledi v médiích, Palata se Steigerwaldem, v nejhorším všechno a všechny uřvou.
Nemají dnes nic, všechno prohráli, ale přesto otravují vzduch, vytahují se jak „řídí" Evropskou unii, jak díky jejich prozíravosti zde nenastala finanční krize, jak se teď, po vyslovení nedůvěry, všechno zhroutí.
Možná zhroutí, jako výsledek jejich vlastní neschopnosti a také díky zhoubné ideologii globalizace finančních trhů, principů a pouček neoliberalismu a neokonzervatismu, kteréžto ideologie je doprovázely stejně těsně, jako Husáka a Bilaka poučení z krizového vývoje.
Topolánek se poté, co jeho chatrná trojkoaliční lodička dostala pod čarou ponoru zásah torpédem, neustále spokojeně culí, jako Pepek Vyskoč, když dostal od starosty nové boty. Ano dostal, ale jsou to kopačky, Mirku, vzpamatuj se!
Představme si ale ještě jiný scénář, ve kterém by opozice nechala ogara, aby se dále vyhříval v životodárných paprscích jinak nemilované a pomlouvané Evropské unie, hrál si na prezidenta kontinentu, tiskl ruku svému americkému protějšku (o němž před jeho zvolením říkal, že není správným a pravým Američanem a kterého označil za prázdný produkt marketingového průmyslu) a olizoval k její jistě velké radosti paní Merkelovou. Vystupování po boku světových státníků nepochybně přináší domácí politické body, podívej, mámo, teď náš Mirek hovoří s Vladimírem Vladimírovičem, to mu to musíme u voleb hodit.
Díky torpédu, které tak surově prorazilo bok kocábky trojkoaliční vlády, se věci dostaly zpátky do svých reálných proporcí. Použiji-li příměr ze Saturnina, Mirek se tím dostal do pozice Milouše, jehož smělé erotické plány (doprovázet slečnu Barboru při jakési významné akci) významně zkřížilo zákeřné torpédo Saturnin, když ho vyslalo – prostřednictvím fingovaného dědečkova rozkazu – sbírat žížaly.
A tak Mirek Topolánek přichází na světovou scénu při setkání G 20 a při summitu EU s prezidentem Obamou a říká: „Přinesl jsem vám červy…"
Převzato z blogu autora na blog.idnes.cz
