Je samozřejmé, že ostrá předvolební rošáda na nejvyšších místech by byla velmi riskantním krokem. Média by potom měla na mnoho týdnů papu typu, kdo kde koho podrazil, kdo na koho tahá jakou špínu a kdo není ten pravý Mirek Dušín. Jenže ODS nyní čelí situaci, kdy část středových voličů jí odsávají Kalouskovi přeběhlíci, které sice nemohl oslovit nějaký program, ale zapůsobily fajfka knížete pána a rozvážné, byť prázdné, hovory o zodpovědnosti. Spící princeznu s dostatečným novinářským zázemím sice tak rychle sehnat nejde, ale na prázdné pravicové fráze byla ODS vždy formát. Za to jí novináři kritizovat nebudou, takže by stačila jen kompletní výměna vedení za politiky méně zkompromitované a s jistým kreditem (téměř automaticky se nabízí například Jiří Pospíšil) a odchod momentálních špiček někam do dozorčích rad, či na poradenská stanoviska. Díky tomu bychom zde měli krásný zázrak, úplně novou ODS, která by pro novináře a část voličů blyštěla stejnou čerstvostí, jako sebranka nejlepšího chemického ministra financí na světě.
Modrý vůdce a jeho zázemí vsadili na něco jiného. ODS má stále skupinu fanatických voličů, co ji budou volit pravděpodobně za všech okolností. Je jich kolem dvaceti procent, a to je stále více, než se v jakémkoliv průzkumu podařilo získat panu knížeti. S touto základnou a starými osvědčenými triky ve formě Kubiceho zprávy, či ďábelského Paroubka, co předělává spolu s komunisty lidi na macesy, asi zažijeme další mobilizace. Jenže tento trik už byl tolikrát použitý, že pravděpodobně nezabere.
Sněm měl ale i dvě hořce komické vsuvky. První byla velmi nesměle představovaná protikandidatura Petra Gandaloviče, kterou potkalo totéž co na volebním kongresu pana Béma. Člověk, proti kterému vedení ODS a novináři neměli nikdy moc výhrad, se najednou čirou náhodou stal nepřítelem číslo jedna. Tentokrát jeho zločinem byly černé duše a jacísi velrybáři v pozadí. Jen se nám do pusy tlačí taková zvláštní otázka – jak to, že dokud pan Gandalovič držel hubu a krok, tak to nikomu a zvláště panu Topolánkovi vůbec nevadilo. Při tom vše, co se do kolečka omílalo před Kongresem, bylo již dávno velmi dobře známé. Druhým modrým šprýmem byla plná otočka ODS ohledně tajného hlasování. Snad každý si ještě vzpomene na plamenné obhajoby zásady tajného hlasování během prezidentské volby. Z modrých úst padaly výkřiky o obraně demokracie, o tom že tajné hlasování bylo důvodem pro sedmnáctý listopad – a tady najednou na vlastním Kongresu si ODS vybrala co? No přeci ten brutální a odpudivý čistě bolševický postup, neboli hlasování veřejné.
Převzato z blogu Modrá šance
Foto: zdroj
