Ve čtvrtečním televizním vystoupení měl ministr Julínek rozhodnout, zda kvalitnější péči poskytují soukromá či státní zdravotnická zařízení. Jak je u něho zvykem, nevysvětlil nic, pouze opakoval tézi, že jeho nové zákony umožní klientům si zakoupit nadstandard. Protože tuto myšlenku opakuje stále dokola, není od věci se u ní zastavit.
Aby bylo možné určit nadstandard, je nutné přesně definovat standard. Tomu se pan ministr vehementně brání. Popsat standardní řešení je skutečně u tisíců lékařských výkonů velmi obtížné a jak se zdá, vše směřuje k výkladu, že zdravotnický standard bude to, co bude pro daný zákrok nejlacinější. Konkrétní postup má stanovit lékař. Pokud budou páně Julínkovy zákony dovedeny do důsledku, pak tohoto lékaře bude kontrolovat jeho pojišťovna, zda se od nejlacinějšího řešení neodchýlil. Mohu-li použít velmi jednoduchý příklad, pacient bude mít angínu. Při zvýšené teplotě je jistě nejlacinějším lékem studený zábal – určitě pojišťovnu přijde levněji než Acylpyrin, zvláště, když pacient použije prostěradlo i vodu vlastní. Dále nemocný dostane předpis na nejlacinější antibiotikum, indikované pro zánět mandlí. Zábaly ani lék se neosvědčí a stav pacienta se zhorší, možná zbytečně. Znovu navštíví lékaře, zaplatí další regulační poplatek, neboť lékař do něho opět nahlédne, což je vyšetření. Poté mu předepíše jiné antibiotikum a dojde i na antipyretikum – je to už nadstandard? Bude pacient tyto léky doplácet? Vše nasvědčuje tomu, že ano. Nebo si bude platit nadstandardní pojištění – kolikanásobek normálního? I mezi antibiotiky, na které jsou citlivé zárodky způsobující angínu¨, mohou být léky několikanásobně dražší, než nejlacinější antibiotikum.
Není vyloučeno, že pro seriózní vyléčení angíny bude třeba pětinásobek „normálního“ pojištění.
Uvedený příklad je velmi jednoduchý a doplatek by se pohyboval v řádu stokorun. Co však úraz?
Pro konkrétní druh zlomeniny by byla vhodná osteosyntéza, ta je však značně dražší než obyčejná sádra. Zde už by se eventuální doplatek pohyboval v řádu desítek tisíc korun. Východiska jsou zjevně tři: platit si mimořádné pojistné, zaplatit výkon nebo se spokojit se sádrou. Po které možnosti asi sáhne 70 % populace – důchodci, lidé s podprůměrnými příjmy, rodiny s více dětmi? Nanejvýš v případě úrazu zvolí dítěti dražší a lepší řešení a půjčí si peníze. Dosud si rodiny půjčovaly na pračku či dovolenou. Nyní si budou ještě půjčovat na slepé střevo či zlomenou ruku. Podmínky zjevně směřují k nastavení, dostupnému pro zlomek populace. To má být reforma zdravotnictví?
Výše uvedené řádky jsem si nevymyslel; úvahy o spoluúčasti pacientů na druhu léčby, to je dnešní téma řady médií.
Další oblíbené Julínkovo téma jsou sliby, že si pacient bude moci na lékaře stěžovat. Asi má pan ministr dojem, že nemocní po ničem jiném netouží. Zvláště v obci, kde je jeden praktický lékař to bude jistě velmi populární opatření. Po jedné či dvou stížnostech se lékař pro vzájemnou ztrátu důvěry vzdá ošetřování kverulanta a ten může dojíždět jinam. Pro lidi bez auta (stále jsou takoví!) to bude požehnání.
Média nás rovněž minulý týden poučila, že říjnová inflace klesla na 6%, za což hlavně mohou nízké ceny pohonných hmot a laciná nová auta. Tohoto druhého faktu by mohli využít lidé bez vlastného vozidla, opět např. důchodci. Mohli by pak s laciným benzínem dojíždět do jiné ordinace.
Také se blýskl pan Topolánek. Skutečnost, že ČEZ letos zvýší svůj zisk o 40% ho nechala chladným, ale rozladilo ho zvýšení záloh plynu (patrně on nebo pan Dalík mají doma plynové topení). Pan premiér zatím zvyšování cen všeho možného nechal bez jakéhokoli komentáře, natož pak opatření, ale zrovna po prohraných volbách mu začne vadit cena plynu. Nápadné, že?
