Jo, skolil mne bacil! Co skolil, přímo se mnou bacil. V pátek – a do teď se z toho lížu. Takže jsem si hověl nikoliv v práci nebo za počítadlem, alebrž v kutlochu. A nesurfoval po netu, ale po televizních kanálech. Tudíž jsem mohl zblízka a vydatně sledovat jak kongres ODS, tak i filmy na různých TV kanálech.
Náhoda tomu chtěla, že režie Novy vybrala jako hlavní film do svého sobotního prime time svižné dílko Sněženky a machři po 25 letech. Pokud teď laskavá čtenářka či čtenář divně hledí na titulek tohohle povídání, že jsem se jaksi spletl, nechť mají se mnou trpělivost. O pár řádek dále se dozví, jak to spolu koresponduje.
Nikdy bych nevěřil, jak druhý díl nějaké normalizační komedie o přidrzlých a rozjívených puberťácích může dokonale harmonizovat s kongresem pořád ještě nejsilnější české politické strany. Konkrétně 20. kongresem ODS.
Už slyším – kdo jsou machři je nám jasné, leč sněženky nám unikají, pokud tedy za sněženku nebudeme považovat například místopředsedkyni parlamentu Němcovou. Uklidním – ne, nebudeme. Sněženky, v mém podání, jsme my – my voliči.
Jistě nebude také těžké uhodnout, kdo že je Viki Cabadaj… No jistě, sám velký Mirek. Chlap s gulama a chováním Cabadaje v každém okamžiku.
Prostě machři po létech dorazili na boudu, aby to tam náležitě rozjeli, aby si dokázali, že ještě nejsou žádní fotři – gaučáci, nýbrž řádní predátoři ženských sukní a lamači ženských srdcí. A podobné to bylo s elitou modrých před kongresem a na kongresu. Vždyť Viki se dal slyšet, že by chtěl zmáknout konečně po letech Mariku, pardon že zatočí na kongresu s regionálními kmotry, vyčistí partaj, získá silný mandát. Jak si Viki vedl?
No ten filmový, přibral do hry dcerku. Docela kus. A od rány. A málem Mariku urval. Ten opravdový Viki , alespoň podle novin, konkrétně Lidových vyhrál, fotbalovou mluvou 10:0. Tedy píše tato tiskovina.
Pokud je silným potvrzením mandátu to, že se mu povedlo zabránit tomu, aby kongres byl změněn na volební nebo to, že se o důvěře pro něj radši vůbec nehlasovalo a už vůbec ne tajně, pak vyhrál. A má silný mandát! Podobně jako Cabadaj. Ten je zase nejspíš prototypem rodinného štěstí, protože byl 3x, ne vlastně 4x ženatý. Tak tomu musí rozumět, že?
A jak zatočil s těmi kmotry? No asi stejně jako Cabadaj řídil mejdan postpubertálních sešlíků. Totiž, že se ožral do němoty a málem umrznul u Moravské boudy. Pánové Oulický, a Saša Novák se nedostali do výkonné rady, to je tedy fakt. Nicméně zaujali strategickou pozici, spolu se středočeským Rittichem, „knížetem“ Dlouhým z Hluboké, Jurečkem z Plzně, byť ten ve skutečnosti není plzeňským kmotrem ale jeho podržtažkou, protože alias Babáček momentálně prý zase bručí a někdo to za něj tedy odchodit musí, libereckým Zikou, Blažkem z Brna a pár dalším opravdovými bossy, pevné pozice v kongresovém lobby baru a tam mezi lahvemi hodně dobrého pití brilantně řídili své delegáty. Že vedle zašitého Babáčka scházel třeba Janoušek? Kterému prý účast osobně zakázal Bém? No nic není dokonalé. Postpubertální sešlíci si také mysleli, že jich přece jenom bude víc.
Fakt je, že Kongres samotný byl nabitý chlapáckým testosteronem tak, že se dal krájet. Začalo to zlým snem předsedy Vikiho, jak mu u postele z jedné strany stál Tlustý a z druhé Schwippel.. No jestli ODS netrápí nic jiného, pak je na tom dobře. Přes výstup baviče Máchy – Langera … no uznávám, že tenhle příměr je poněkud vynucený, protože v opravdových machrech po 25 není slovo o tom, že by Suchánek – Mácha byl nazýván Íčkem..Až k Vondrovi. Tenhle hoch, tvrdě kritizující Obamu za to, že si dovolil rozhodnout dle toho, co považoval pro Ameriku za nejlepší a nikoliv podle toho, co za nejlepší považují čeští ultras, i kdyby to měla být třetí světová, byl pro mne vrchol Kongresu. A fakt je, že k tomuhle vystoupení už jsem v Machrech žádnou alegorii nenašel. Ono totiž dát do veselohry figuru, jako je Vondra, a neumístit ho např. do role klasického Hlustvisiháka (pamětníci znají), jaksi není možné. Aby komedie zůstala komedií.
Ale zpět k průběhu mejdanu v Clarionu. Pokud Viki Cabadaj Topolánek nemá jiné hrůzné sny než Tlustého a Schwippela u své postele, pak to s ODS musí vypadat daleko lépe, než je z medií zřejmé. Mě na jeho místě by děsilo pár jiných věcí.
Například to, že delegáti jevili ostentativní nezájem o hlavní bod programu – totiž schválení dlouhodobého programu strany do r. 2020. Řečníci, hovořící k jednotlivým kapitolám, přesvědčovali o geniálnosti programu – prázdný sál! A pokud už tam někdo náhodou byl, četl noviny, nebo byl v družném rozhovoru s kolegou od vedle. Velké ideje, velké nápady šuměly do vzduchoprázdna. Stejně jako velké myšlenky postpubertálních sešlíků a sešlic na chatě Severka.
Osobně bych řekl, že ve většině případů osvědčili delegáti ODS docela dobrou intuici, že to, co by měli slyšet v sále, jim docela klidně může uniknout, aniž by jim to scházelo, protože v drtivé většině šlo o stokrát omílaná klišé z dřívějška. Tak jako to všichni známe z třídních mejdánku po x letech. Nicméně ne všechny příspěvky byly prázdnými blafy. Osobně jsem s velkým zájmem vyslechl například referát jednoho expertů modrých na zdravotnictví Borise Šťastného. A musím říci, že mluvil nečekaně rozumně. Nabádal k tomu, že podobná reforma se musí jednak vydiskutovat s lidmi a jednak napříč spektrem, že ji nelze prohlasovat 101 hlasy, nýbrž daleko podstatnější většinou v parlamentu. Byla tam řada dalších docela nosných myšlenek. Třeba ta, že reforma musí být udělána tak, aby lidí neměli dojem, že jde o rozkradení zdravotního pojištění. Škoda neslyšet. Ovšem, jakkoli delegáti i v tomto případě dali přednost baru a hloučkům na chodbě, Viki Cabadaj Topolánek okamžitě zasáhnul. To tak, aby na mejdanu zazněla myšlenka a někdo mu jel po Marice! Tedy po vůdcovství! Takže si vzápětí vzal slovo a okamžitě prohlásil něco ve smyslu, že je nadmíru potěšen, co zde je inspirativních vystoupení od delegátů, kteří předpokládájí, že ODS vyhraje příští volby s většinou 51% a nebo od těch (myšlen Šťastný), co už jsou nazbrojeni na velkou koalici….
Zlatým hřebem večera, pardon kongresu bylo hlasování o tom, že diskuse o vnitřní situaci v ODS bude vedena mimo televizní kamery! Byla. Delegáti si to odhlasovali. Aby následně vystoupil Ken Vodrážka a hned po něm i Viki, s chlapským prohlášením, že oni to tak nechtěli, ale že jako Kongres odhlasoval a to oni nemohou měnit…
Tohle mi tedy připomnělo onu scénku z druhých sněženek, kdy hrdina bez bázně a hany z prvního dílu (jméno jsem zapomněl), který vzal na sebe hříchy všech, po 25 letech konečně, konečně zmámil svou tehdejší tajnou lásku – vnadnou profesorku češtiny. Nic nevadí , že vypadá jako já, tedy jako hroch, a že by ho taková kóča přehlédla jako zátiší s popelnicí, že je de facto bankrotář, že už místo vznešených myšlenek vydává Lásku na pláži, podprsenka už je na posledním háčku a kamera se chystá švenkovat někam do stropu, už už to prostě je. A v tom zazvonil telefon – starý, zazobaný manžel se urval ze řetězu a vyrazil za chotí na Severku. V tu ránu lovestory splynutí duší a těl končí. Na rozdíl od bezmoci Kena Vodrážky a Vikihiho Topolánka paní exprofesorka prostě sdělila světu na férovku, že když už jí manžel zahrnul prachama, musí zachovávat elementární formu a dekorum. Přetlumočeno do kongresové češtiny – když už se máme bavit o věcech souvisejících s prachama, tak jen mezi sebou.
Takže shrnuto, Kongres dopadl přesně tak, jak vyzněl film. Mám na mysli tři scény.
Scéna první:
Z odbržděné dodávky se vysype celý náklad Lásky na pláži do horské bystřiny. A ta jej nemilosrdně odplavuje někam do nejbližší čističky. ODS s e podvedlo něco podobného. Měla přijmout programovou vizi do roku 2010. Nepřijala. Snad v lednu, že? Ale pokud to sami naházejí do bystřiny hned, ušetří sobě i nám spoustu času.
Scéna druhá
Zoufalé sněženky, těšící se na rasantní mimomanželský sex s bývalými spolužáky zklamaně kouří a chlastají na pokoji… Spolužáci jsou dílem zadáni, dílem loví jiné a dílem jsou alkoholicky neupotřebitelní. Zbývá jenom bavič Mácha. Tak si o něj střihnou… aby nakonec podroušená vítězka Máchovi s námahou sdělovala, že ho vyhrála… No tak tohle je ze života. Přesně takhle totiž dopadneme po volbách. Ať vyhraje kdokoliv. Prostě ho vyhrajeme. A kocovina bude značná.
Scéna třetí:
Vlastní dcerou profackovaný Viki Cabadaj, který už měl také blonďatý sen Mariku na lopatě po superromo scénce na horském úbočí, kterému palmu vítězství sebere cizácký manžel s vlastním letadlem ve Vrchlabí (jo i Viki z filmu konečně pochopil to, co ten druhý už dávno ví, totiž že větší bere), nasadí lyže a ……. Prostě nasadí lyže a ladnými oblouky sjíždí z kopce dolů. Do titulků. No stejně jako Topolánek. Přes údajné vítězství 10:0 jede dle mého názoru z kopce zatím elegantními obloučky. Protože s kmotry nezatočil. Ti zůstali a zůstanou ve svých pozicích. Dokonce v dnešních Lidovkách je článek, že hned tři z nich doporučil jako své možné nástupce! Ostatně výrok prý středočeského kmotra Ivo Ritricha na adresu novináře, který jej žádal o rozhovor: Vole, já tu sem host, přiď po kongresu, je jasný.
Kmotři si totiž mohou počkat. A pokud Topolánek prohraje volby, tvrdě si na něm smlsnou. A pokud je náhodou vyhraje, smlsnou si na něm příště. Oni si počkají. Viki Cabadaj Topolánek nejspíš jede ze svahu dolů. Nejspíš z hodně strmého.
Politika holt není česká filmová komedie. Resp. je jejím dokonalým fotografickým negativem. Obojí je vždycky velká sranda Jenže komedii hrají herci a točí režisér, aby se smál a pobavil divák. A za to zaplatil. Politika je také kousek, který hrají herci a točí režiséři. Aby pobavili sami sebe a to hodně, na úkor diváka, který to nakonec všechno zacáluje…
